Dáma v červeném
97
Jeho způsoby byly jednoduše dokonalé. Pozná, jestli má Rose tváří v tvář aristokratům naději na úspěch, a bez rozpaků sdělí Jakeovi svůj názor. „To jsem zvědav,“ usmál se Jake a oběma jim nalil sklenku cherry. Oliver se napil a přikývl. „Skvělý ročník.“ Vzápětí se obrátil ke dveřím a uklonil se. „Vaše Jasnosti,“ pozdravil právě vcházející vévodkyni-vdovu. „Olivere, jaké milé překvapení,“ řekla babička. „Slečno Nightingaleová, dovolte mi, abych vám představila pana Olivera Gregoryho. Je velmi dobrým přítelem mého vnuka.“ Rose předvedla poklonu právě tak hlubokou, jaká se hodila pro neurozeného džentlmena. Babička už zjevně začala s lekcemi dámského chování, aby všemi možnými způsoby zabránila vzniku situací, které by mohly Rose uvést do rozpaků. „Mohu vám nalít cherry, babičko? Rose?“ zeptal se Jake. „Slečna Nightingaleová alkohol nepije, Jakeu, ale já si dám ráda.“ „Možná by vám chutnala ratafia nebo orgeada, slečno Nightingaleová,“ navrhl Oliver. Přestože měl ve tváři nečitelný výraz, Jake věděl, že si Rose stihl prohlédnout od hlavy k patě, a to, co měl před sebou, ho rozhodně potěšilo. „Děkuji vám,“ řekla Rose s úsměvem, který byl na Jakeův vkus trochu moc vřelý. Neřekl to nahlas, ale jakmile měla sklenku v ruce, vzal si ji stranou, zatímco Oliver rozmlouval s babičkou. „Když odpovídáte džentlmenovi ano, snažte se vypadat trochu víc nad věcí. Není třeba, abyste se tvářila, že vám dal právě krásný dárek, když jen plní svou povinnost.“ „Omlouvám se.“ „A není třeba se za nic omlouvat. Dáma má
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269576