u jezera, leč marně. Vydala se do vesnice. Chodila od plotu k plotu, ale kance s černou ofinkou nikdo neviděl. Pouze si sama zostuzeně všimla toho, že se ve vsi pře množila prasata, kterým rostly černé, kudrnaté štětiny. Když došla k domu v rozvětvení staré řeky na druhém konci vesnice za horou, byla už tma. Zřetelně zaslechla prasečí kvičení – a byl to kvikot prasat, která byla něčím rozrušená. Nahlédla do chléva zadním okénkem, nic však neviděla. Chrochtání zevnitř ale znělo povědomě. Aby lépe viděla, přivalila si ke zdi kámen a vylezla na něj. Jakmile se přitáhla, aby měla lepší rozhled, kámen jí zpod nohou vyklouzl a v tu chvíli se Gerta, která se snažila udržet rovnováhu, opřela o parapet tak nešťastně, že spadla přímo dovnitř do chléva. Když v bílém svět le měsíce ostřila zrak, našla tam devět párů očí, které se na ni dívaly. A mezi nimi i jedny pod černou ofinkou. Chlév byl zavřený zvenčí. Ve tmě toho Gerta moc neviděla, začala tedy hledat něco, na co by si mohla stoupnout, aby oknem zase vylezla ven. A kanec, který nejspíš pochopil, se jí sám nastavil. Vše by se bylo podařilo, kdyby kdosi náhle neotevřel dveře. V tu chvíli prase, na němž Gerta stála, uskočilo. Obkročmo mu přistála na hřbetě a sotva se stačila chytnout té černé ofiny. Nešťastníci poté vyběhli přímo do jasné noci – kanec s obkročmo sedící Gertou na hřbetě a za nimi všechna ostatní prasata ze chléva. To tedy byla podívaná! Uháněli a přitom vráželi do plotů, na nichž břinkaly hrnce, převraceli bandasky na mléko a dupali po kamenech, čímž probudili celou vesnici. Za chvíli už s nimi neběžela pouze prasata, ale přidali se k nim také vesničtí psi. A tu podívanou nejspíš viděl každý v Děvičí Hoře: Gerta Strzelczyková na kanci, 102
BEZCITNOST_BLOK.indd 102
16.08.19 11:48 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269550