96
JSME ČTYŘI M
Když přijdu do třídy, nejdřív si ničeho nevšimnu, ale to je proto, že já si lidí nevšímám. A navíc jsem si v šatně uvědomila, že jsme měli úkol z angličtiny, ale já si ho neudělala, i když se mě táta večer ptal, jestli mám všechny úkoly hotový. Ale já nelhala, prostě jsem na to zapomněla, takže si ho musím udělat teď. Sednu si do lavice, vytáhnu pracovní sešit a začnu přemýš let, ale k mý lavici přijdou Natálie a Veronika a řeknou: „Hele, Milo, ty se kamarádíš se šesťákama?“ Vůbec nevím, o čem mluví, jasně že nekamarádím, a tak na Natálii s Veronikou jenom čumím. „Už zase je mimo,“ řekne Natálie. „Ty jsi fakt hrozná,“ řekne Veronika a obě odejdou. Za chvilku na mě zavolá Max, teda nejdřív po mně hodí gumu na gumování, jinak bych ho nevnímala, to oni často dě lají. „Hele, ta tvoje kámoška, já bych se jí úplně bál,“ řekne mi, ale hned se otočí za svýma kámošema a dál koukají na mobily a smějou se. A tak vstanu a jdu zjistit, co se děje. A oni mi ukážou video, jak Katka dává facku tomu klu kovi, i já na tom videu jsem, i Petr. A kluci se smějou: „Tyvole, hustý, co?“ „Kde jste to vzali?“ „Kde asi? Kde se asi berou videa, mimoňko?“ Popadnu jeho telefon, vyškubnu mu ho z ruky, jak to, že to video má?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269508