Měli jsme termín, zbýval nám nějaký čas volna, než to mělo začít, a on se rozhodl ho využít tím, že na mě tlačil, abych se soustředil. Já chtěl ale být každý okamžik jen s jedním člověkem a on to nebyl. Pro jednou v životě… Riko to nebyl. Začal jsem si dělat starosti, co bude dál. Pořád jsem se ještě neodhodlal mu o Anežce povědět. Ona pro mě představovala svět, do kterého jsem zoufale chtěl patřit, zatímco on ztělesňoval všechno, čím jsem ve skutečnosti byl a čím budu i nadále bez ohledu na to, jestli se mi to líbí, nebo ne. Riko je jediný člověk v mým životě, který ode mě neodešel, který mi nedovolil to vzdát a pro kterýho jsem i já byl vším, co měl. Věděl jsem, že dřív nebo později do sebe tyhle dva světy narazí jako rozjetá auta, a neměl jsem nejmenší ponětí, co se stane, až k tomu dojde.
14. kapitola Nešlo to jinak, prostě jsem se pořád culila a culila a culila. Měla jsem prázdniny, absolutní volno a většinu toho času jsem trá vila s Falkem. Nemluvili jsme o rodičích ani o ničem podob ném, co v člověku vyvolává smutek a vzpomínky. Mluvili jsme o svých zážitcích, o škole a o hudbě a dost času jsme taky nemluvili prostě o ničem, protože dělat dvě věci naráz v urči tých chvílích nejde. Falko se den co den usmíval spolu se mnou, takže jsme byli jak dvě zářící sluníčka. Každý, kdo nás dva potkal spolu, musel mít okamžitě jasno. Vždycky když za mnou přišel, přinesl mi
98 ❮❮❮
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269501