Zaskočená Roršáková málem Dubčekovi vyhověla a svůj jediný corpus delicti mu už už odevzdávala, ale v poslední chvíli pochopila veškeré souvislosti a zejména důsledky. „Moment! Pokud je to vaše deka, soudruhu Dubčeku, pak byste měl vědět, že se na ní během dnešní noci objevily značně podezřelé skvrny.“ „Jó, vy myslíte tyhlety krvavý fleky,“ mávnul ledabyle Dubček rukou směrem k pozůstatkům Ivaniny deflorace. „Ty fleky už tam byly dřív. Měl jsem nedávno bouračku na mo torce a dost jsem si při tom zrasoval ruce. Podívejte se.“ Avšak ani velké mokvající strupy na Dubčekových dla ních i loktech nepřiměly Roršákovou k rezignaci. Pouze pro ni Dušan Dubček v té chvíli přestal být soudruhem. „Jenomže, pane Dubčeku, na té dece nejsou skvrny pouze od krve. Máte snad i pro tohle nějaké vysvětlení?“ „Ježíšmarjá, paní učitelko, vy jste jako malá umanutá holka. Jestli je na té dece ještě něco jinýho, je to čistě moje soukromá věc,“ rozčílil se naoko Dubček. „Moje přítelkyně bydlí až v Žilině, takže se vídáme mnohem méně, než bych potřeboval. No, vždyť snad víte, co tím myslím. My chlapi to občas děláme, když jsme dlouho sami.“ Zcela odzbrojená Roršáková zuřivě zahodila deku k Dub čekovým nohám. Přitom netušila, že kalich hořkosti ještě nedopila do dna. Dubček spiklenecky mrkl na Seržanta a po tom se s úsměvem otočil zpět k brunátné angličtinářce. „Tak moc děkuju, paní učitelko. A když už tady máte dneska nastoupenou celou třídu, ještě bych toho využil, abych všem vašim žákům poděkoval. Jsou fakt vynikající pracanti. Zejména ti dva, co mi pomáhají při opravách kom bajnů. Ti kluci jsou ochotný makat ve dne v noci. Moc dě kuju a už vás nebudu rušit. Určitě jste tenhleten nástup ne svolala jen tak pro nic za nic…“
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269294