Historie
tak, že jej spálil, rozemlel a rozprášil. Trvalo mu několik dní, než mrtvolu zpracoval — Scotland Yard na místě činu našel devět set kousků lidských pozůstatků. Tvůrci samozřejmě drastickou likvidaci těla vynechali. Zápletku přenesli do novinářského prostředí: Oliver z deníku Daily Star se svou kolegyní Beryll (do níž je zamilovaný) pátrají po vrahovi mladé dívky a svého kolegy Johnsona, jenž o případu psal reportáž. Zápletka je díky většímu rozsahu komplikovanější a propracovanější, jednotlivé kapitoly často končí cliffhangerem, aby posluchači nevynechali další pokračování. I přes pečlivější přípravu se Sólokapr nevyhnul problémům, které se u takového typu románu dají očekávat: nejednotnosti ve stylu, v práci s dialogy, ve způsobu charakterizace postav i ve zvolených hlediscích vyprávění. Příběh nemá jednoho detektiva, ale hned tři: pátrání po Oliverovi v různých fázích přebírají Beryll nebo detektiv ze Scotland Yardu, protože Crofts se rozhodl prostředí novin (vytvořené Sayersovou) ignorovat a zaměřil se na práci policie. I přesto Sólokapr zaznamenal obrovský úspěch — BBC obdrželo patnáct set dopisů od spokojených posluchačů (a jen šedesát kritických). Na vlnách říčky Whyn
Úspěch Sólokapra přivedl členy Detection Clubu k myšlence vytvořit štafetový román, z jehož výnosu by se hradily výdaje klubu. Vznikl tak The Floating Admiral (Plovoucí admirál, 1931). Záměr se podařil, román zaznamenal takový čtenářský ohlas, že si klub mohl zřídit prostory pro společná setkávání členů a pro knihovnu v domě na Gerrard Street číslo 31 v londýnské čtvrti Soho. Nejednalo se zrovna o prestižní adresu, okolí tvořily nevěstince a pochybné podniky, takže se traduje, že když se detektivkáři po večerních jednáních rozcházeli, pánové čelili explicitním nabídkám kolem postávajících prostitutek a rázná Sayersová jim spolu s Margaret Coleovou musely dělat ochranku. Organizátorkou nového projektu se opět stala Sayersová. Poučena
předchozími problémy zkusila přijít s románem, v němž by zápletka nebyla plánovaná a kde by každý z přispěvatelů mohl popustit uzdu imaginaci a nahlédnout vývoj zápletky z nového úhlu. Sama výhody takového štafetového autorství popsala v předmluvě:
↑ Členové Detection Clubu
Atmosféra románu odpovídá tomu, co si spojujeme s anglickými detektivkami zlatého věku. Jižní Anglie, přímořské městečko, venkovská krajina, vesnička, fara, říčka Whyn s mnoha zákrutami a břehy Když jeden autor vytvoří stopu, zarostlými rákosím, srpnové jitro… domnívá se, že může vést pouze Starý námořník Neddy Ware se jedním směrem. Ten, kdo na něj vydává přes lesík a pastviny na ryby. naváže, ji ovšem může nasměrovat Jenže tentokrát jej čeká jiný úlovek — opačně. Tím se hra víc přiblíží po řece volně pluje loďka a v ní leží životu. Naše vlastní interpretace tělo admirála Penistona, majitele stop jsou ovlivňovány celkovým sídla Rundel Croft z protějšího břehu. záměrem, takže za jednáním postav Vyšetřování admirálovy smrti se vidíme jen jeden možný motiv… ujímá inspektor Rudge a pátrání jej zavádí na místní faru, neboť loďka Jinými slovy, každý autor může mopatřila vikáři, do Penistonova domu, tivy a stopy reinterpretovat a zasadit který admirál obýval se svou nepříliš je do jiného vzorce vedoucího k řešení. pohlednou neteří Elmou, i do měsSayersová stanovila základní pravidla: tečka Whynmouth, kde se v místním každý musí navázat na předchůdce, hotelu nedávno ubytoval Elmin musí mít představu o rozuzlení a nesnoubenec, plánující admirála přesmí vymyslet zvrat, aniž by nevěděl, svědčit, aby jim s Elmou dal požehjak jej vyřešit. nání. Štafetový příběh, v němž každý Dvanácti kapitol románu se ujalo z přispěvatelů může reinterpretovat dvanáct různých autorů, tvořících své předchůdce a přispět libovolným elitu tehdejšího britského žánrového zvratem v zápletce, čelí hrozbě jen psaní, včetně Christie, Sayersové, chabě koordinovaného zmatku, a ten Berkeleyeho či Knoxe. Prolog v románu skutečně nastal. Každý dodatečně připsal čestný předseda z autorů ve své kapitolce posunul páDetection Clubu Gilbert Keith trání odlišným směrem, a inspektor Chesterton. Součástí knihy byla mapa, se tak freneticky přemísťuje z Rundel předmluva od Sayersové a čtyřiceti Croft do Whynmouthu, pak na faru stránkový „Apendix“, kde autoři a zase přes řeku do Rundel Croft, představují své řešení případu. podle toho, jak si autoři vzpomenou,
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269208