„Peníze jsou peníze.“ „Žena v jejím postavení by nad to měla být povznesená. Já bych se nesnížila.“ Polly vyšívá vzorníček se složitým vzorem z ptáčků a propleteného révoví. V nějaké jiné zemi, v chládku velkého domu, ji matka učila vyšívat pracné výšivky, sotva udržela v ruce jehlu. V polích za žaluziovými okenicemi si prozpěvovaly ženy při práci a matka si s nimi bezmyšlenkovitě pobroukávala. Zlatý prsten se jí blýskal a jehla se nořila do plátýnka a zase se z něj vynořovala. Tak si to Polly pamatuje. „Já si potrpím na aristokraty,“ řekne teď. „Vždyť jsou všichni zadlužení! Co mají, to prohrají v hazardu, jeden jak druhý, pijí jako duha, a jejich manželky nejsou o nic lepší. Vévoda z Devonshiru si půjčí, aby splatil dluhy své paní, a ona si půjčí od Prinnyho, aby mu to zaplatila, i když ty peníze se mu samozřejmě málokdy dostanou do kapsy. Všichni tak zabředli do těchhle příšerných kšeftů, že se z toho nikdy nevybabrají.“ „Ne!“ Elinor si zasune pramen vlasů za ucho a zvedne zrak od práce, s očima rozzářenýma úžasným tajemstvím. „Těším se důvěře mužů, kteří o tom něco vědí,“ zašeptá, „a vím, že ta pošetilá dvojice dluží celkem kolem šedesáti tisíc.“ Polly tiše hvízdne a madame Parmentierová k ní prudce otočí hlavu. „Vaše neotesané móresy mě překvapují,“ okřikne ji. Polly pevně stiskne rty a pak se ušklíbne. „Ať už to víckrát neslyším.“ Dívky se střetnou očima a obě se tváří pobaveně. Jsou na koni, že už se vymanily z pravomoci své staré vychovatelky, ale přesto skloní hlavy nad prací, dokud si nejsou jisté, že už opět věnuje pozornost Kittyinu zajíkavému katechismu. „Když neuživí ani své manželky, jakou pak má naději milenka? Já jsem v téhle branži začala pracovat, abych se vězení vyhnula. A teď hádej, kolik dluhů má – ehm, dejme tomu třeba – pan Moses Garrard.“ „Ten žid?“ 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269091