zvítězí i nad nimi, i nad jejich dílem. To je ta pravá marnost! Paráda. Nechtěl bych psát jako Roman, snad ani přednášet ne, byť je to bytostný umělecký prožitek. Chtěl bych ale umět jako on naslouchat – básním i větru. Jeho soustředění je svrchované a osvobozující. Roman jde po básni jako lovec po kořisti, v tu chvíli pro něj neexistuje nic jiného. A ta chvíle může trvat po libosti.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269078