Ondra „Ondra je moc fajn kluk,“ Štramanda celá září. „Líbí se ti, že?“ usmívá se kapitánka Marion. „Je takový jiný. Plný elánu. Člověk mu může věřit. Mám pocit, že je opravdový. Ne nějaký přešlechtěný podvodník.“ „Jo, Ondra je poctivý kluk po dědečkovi.“ Marion s pochopením sleduje, jak se jdou projít oba mladí, Ondra s Alicí. Pomalu mizí v šeru. Kytaru
převzal
děda
Ondry,
vedoucí
kriminalistické
laboratoře Gabriel Ptáček zvaný Taťka. „Procházka pod hvězdami dokáže zázraky,“ říká Marion. Zhluboka se nadechuje čistého vzduchu. „Tohle v Praze nemáme,“ vzdychne. Všichni zpívají z plných plic. Taťka kytaru ovládá bravurně, umí spoustu písniček. Táborák pomalu dohasíná. Z dáli se vrací Štramanda s Ondrou. Oba jsou jako náměsíční. Přisednou k ohni a zpívají s ostatními. Přitom se naplno vnímají. Většina šla spát až k ránu. V neděli přijíždí Mirek, syn Taťky, s manželkou Jarmilou a dcerou Adélkou. Chystá se slavnostní oběd.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269038
Nálada je výborná. Když přijde čas jet domů, všichni litují. Kapitánka Marion zaveze Štramandu domů. Při loučení si Marion neodpustí: „Ondra se ti líbí moc? Doufám, že k ničemu nedošlo?“ „Kdepak. Je moc fajn, ale nejsem zvyklá hned na prvním rande někomu podlehnout,“ červená se. „To je dobře. Má totiž před svatbou.“ „Vážně? Proč jste mi to neřekla hned?“ „Chtěla jsem, abys přišla na jiné myšlenky, potom, co potkalo tvého přítele.“ „To se povedlo,“ neodpustí si utrousit trošku jedu. „Věděla jsem, že nejsi do větru,“ omlouvá se šéfka. „Koho si bere?“ „Adélku, poznala jsi ji dneska.“ „Je přece jeho sestřenice, ne?“ „Přivdaná.“ „Jak tomu mám rozumět?“ „Matka ji měla za svobodna. Pak se vdala za Mirka. On a táta Ondry jsou bratři. Adélka s Ondrou nejsou vůbec příbuzní.“ „To je hrozně složité. V rodinných vztazích se moc nevyznám.“ „Máš pravdu. Důležité je, že se Ondra s Adélkou mohou vzít. Když se nad tím člověk zamyslí, možná jsme příbuzní od pramáti Evy úplně všichni.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269038
„Moc vám děkuju, šéfko. Člověk si v našem shonu vůbec neuvědomí, že se dá žít úplně jinak. V pohodě, bez stresu, bez každodenního řešení zločinů.“ „Máš pravdu. Nech si něco hezkého zdát. Zítra přijď odpočatá a s dobrou náladou,“ loučí se kapitánka. Nastartuje motorku a mizí v dáli. „Mám skvělou šéfku,“ pomyslí si Alice a jde domů. Před usnutím ji napadá: „Co ten žhavý polibek, který mezi námi proběhl?“ Po chvilce přemýšlení zašeptá: „Ten byl jenom můj a jeho. Kouzlo okamžiku bylo velmi silné.“ S úsměvem usíná. Možná se jí bude zdát o velké lásce.
100 Ukázka elektronické knihy