Už ale nebudou luxusní bary a hotelové pokoje. Někde v díře budete žít. Jako zvíře čekat na svoji dávku a strachovat se, že možná žádná další nepřijde. Budete ochotna udělat cokoliv, abyste měla svůj heroin.“ „To nemůžete udělat!“ vykřikla dívka a pokusila se vzepřít. „Ale můžu,“ odpověděl Daněk, poklekl vedle ní, ovázal jí plastikovým stahovadlem paži a jemně vpíchl jehlu pod kůži. Také v tomhle oboru byl opravdový mistr. Jehla vnikla dovnitř téměř bezbolestně. Jitka fascinovaně pozorovala píst injekční stříkačky. Droga šla přímo do krve. Najednou si začala připadat jako na raketě. Padala dozadu. Začala prožívat to, co zná každý zfetovaný. Táhlo ji to vzhůru ke hvězdám. Obrovskou rychlostí prolétala galaxií barev. Napůl otevřela ústa a blaženě vzdychala. Cítila se přímo báječně. Objevila štěstí. Štěstí a teplo. Každá myšlenka na katastrofální účinek drogy jí v tuhle chvíli byla cizí, Daněk se zvedl. „Odkliďte ji!“ poručil dvěma strážcům, popošel k Arménovi a položil mu přátelsky ruku na rameno. „No, pojďme tu nepříjemnost spláchnout do baru. Chlapi už vědí, co mají dělat.“ * Avie zastavila těsně před spuštěnou závorou do závodu. Ze tmy vystupovala osvětlená budova vrátnice. Za skleněnou stěnou se loudavě pohybovaly dvě postavy vrátných.
- 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269037
„Takže jedem podle plánu,“ houkl chlap s hřívou světlých vlasů, vykukujících zpod tmavé pletené čepice a ohmatal obušek skrytý pod blůzou montérek. Šofér s jizvou na tváři přitakal a stáhnul si pletenou čepici, takže mu z očí čouhaly akorát malé štěrbiny. Na ruce si natáhli měkké rukavice, vysoukali se z kabiny a odkráčeli. Bez povšimnutí minuli malé otevřené okénko, zasazené v přední prosklené stěně a zastavili se až těsně před dveřmi do vlastní vrátnice. Ten s jizvou rázně zaklepal a hmátl po klice. Dveře se otevřely a oba příchozí na chvilku zalilo světlo zářivek v místnosti. V ústrety jim vyšel takový vesnický strýc v tmavošedém umaštěném roláku a v šedivé placaté čepici, jakou nosívali vrátní za totality. „Co máte?“ houkl napůl překvapeně, napůl naštvaně. „Jedno express rekomando. Přímo pro tebe, dědku!“ zavrčel výhružně chlapík s hřívou a udeřil obuškem. Stařík vyjeknul a svezl se na zem. „Vy jste ho...?“ vypísknul fistulí Takáč, druhý vrátný ve službě. „Blbneš?“ ozval se ze strany šofér s jizvou. „Akorát ho omráčil. Dědek si trochu dýl pospí. Dělej! Klíče!“ Takáč ukázal na prosklenou skříňku, plnou různých svazků klíčů. „Je to ten ve třetí řadě zleva. Expediční sklad III. Šedej barák hned vlevo za vrátnicí. Na vratech je velká římská III.“ Zjizvenec hrábl po označeném svazku. Chvilku zůstal strnule stát, potom se opět nalepil na skříňku a chvatně vybral další klíče s označením expedičních skladů. „Aby to nebylo tak okatý,“ dodal na vysvětlenou. Všechny klíče zmizely v kapse montérkové blůzy.
- 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269037
Druhý s hřívou zatím odtáhl omráčeného staříka do výklenku, který sloužil jako šatna a WC. Bezvládnou postavu pevně spoutal, do úst nacpal roubík a ten obtáhnul fáčem. „Zvedni tu závoru a dávej bacha, dokaď nepřijdem,“ přikázal ten s jizvou. Takáč beze slova poslechl. Hlídací služba pokračovala dál a nezasvěcený nemohl mít ani náznak pochybností. Avie projela vozovou bránou a závora se za ní zase zavřela. Po ztichlém nádvoří pokračovala k budově skladu. Fabrika jela na dvě směny, takže nebezpečí prozrazení nebylo až tak veliké. Světlo z výbojky, umístěné nad vraty skladu, leželo jak bílé prostěradlo na tmavém podkladu. Plechová vrata se otevřela a vůz vklouznul dovnitř. Námaha a riziko s ní spojené vydaly své ovoce. Sklad byl přesně podle informací naplněn zaměřovači, vybavenými optikou pro denní i noční vidění a určenou pro různé druhy zbraní. Skupina mužů se dala do práce. Obsah skladových regálů rychle mizel na korbě pod plachtou. Pracovali mlčky a během nakládání nebyli ničím a hlavně nikým rušeni. Avie, naložená cenným nákladem, vyjela z budovy skladu a zastavila kousek dál u dvou kontejnerů na odpadky. Chlap s hřívou zavřel plechová vrata, přeběhl přes ztemnělé nádvoří a vyhoupl se do kabiny vedle řidiče. „A je to,“ prohodil ulehčeně a zamnul si spokojeně ruce. Náklaďáček opět zastavil před spuštěnou červenobílou závorou a oba chlápci z kabiny již podruhé zmizeli ve vrátnici.
- 100 – Ukázka elektronické knihy