Už ale nebudou luxusní bary a hotelové pokoje. Někde v díře budete žít. Jako zvíře čekat na svoji dávku a strachovat se, že možná žádná další nepřijde. Budete ochotna udělat cokoliv, abyste měla svůj heroin.“ „To nemůžete udělat!“ vykřikla dívka a pokusila se vzepřít. „Ale můžu,“ odpověděl Daněk, poklekl vedle ní, ovázal jí plastikovým stahovadlem paži a jemně vpíchl jehlu pod kůži. Také v tomhle oboru byl opravdový mistr. Jehla vnikla dovnitř téměř bezbolestně. Jitka fascinovaně pozorovala píst injekční stříkačky. Droga šla přímo do krve. Najednou si začala připadat jako na raketě. Padala dozadu. Začala prožívat to, co zná každý zfetovaný. Táhlo ji to vzhůru ke hvězdám. Obrovskou rychlostí prolétala galaxií barev. Napůl otevřela ústa a blaženě vzdychala. Cítila se přímo báječně. Objevila štěstí. Štěstí a teplo. Každá myšlenka na katastrofální účinek drogy jí v tuhle chvíli byla cizí, Daněk se zvedl. „Odkliďte ji!“ poručil dvěma strážcům, popošel k Arménovi a položil mu přátelsky ruku na rameno. „No, pojďme tu nepříjemnost spláchnout do baru. Chlapi už vědí, co mají dělat.“ * Avie zastavila těsně před spuštěnou závorou do závodu. Ze tmy vystupovala osvětlená budova vrátnice. Za skleněnou stěnou se loudavě pohybovaly dvě postavy vrátných.
- 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269037