98
louis l’ amour • zákon prérie
Přestože se pro toto řešení pevně rozhodl, ponechával prostor úvahám o jiných možnostech, a doufal, že se objeví nějaká naděje, jak se z téhle smrtelné pasti dostat. Vydat se na jih, jak někdo navrhoval? A co potom? Mnoho a mnoho kilometrů se tam táhla pustina, v níž nebylo jediné místo, které by jim cokoli nabízelo. Nic než liduprázdné, opuštěné pobřeží, písek a nesnesitelné vedro, velmi pochybné zdroje vody a pouze nepatrná vyhlídka, že by mohli zahlédnout rybářskou loď z jihu nebo parník mířící k ústí řeky Colorado. „No tak?“ ozval se Zimmerman. „Co budeme dělat? Zůstanem trčet tady a padneme hlady, nebo se sebereme a utečeme?“ Grant Kimborough, usazený u ohně, zvedl ke Catesovi pohled, v obličeji nicneříkající výraz. „Jistě, veliteli,“ řekl se zřejmým sarkastickým ostřím v hlase, „to bychom rádi věděli! Co teď budeme dělat?“ „Budeme se držet tady.“ „Zatraceně, vy chlape!“ vyskočil Taylor od ohně. „Copak jste se úplně zbláznil? Všichni tady umřeme hladem nebo nás rudoši odpraví pěkně jednoho po druhém, jako už dostali toho ubohého vojáka! Já chci, aby se vyrazilo do pouště a abychom utekli!“ „Co budete dělat se ženami?“ zeptal se Cates mírně. Taylor uhnul očima a zatvářil se vztekle, ale protože byl výjimečně tvrdohlavý, za žádnou cenu nehodlal ustoupit. „Já jsem pro to, abychom utekli,“ prohlásil znovu. „Jakou šanci budeme mít venku v otevřeném terénu?“ namítl Cates. „Já bych odhadoval, že velice nepatrnou. A kolik vody bychom mohli vzít s sebou?“ „Já jsem připravený vyrazit třeba hned,“ hlásil se Webb. „Nevěřím, že tam venku je víc než pět nebo šest Apačů.“ „Zůstaneme,“ opakoval Cates. „Budeme se držet tady.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269034