je problematická, když se o ní tak nerad zmiňuješ, a že máš spoustu tajemství. Ale celý ten tvůj pošahaný jazykový projev, všechna ta nedorozumění, řeči o Sýrii. Co z toho je teda pravda a kdo vlastně jsi?“ Asad se v křesle narovnal. „Jsem rád, že se ptáte, Carle, protože jinak by to mohlo být dost těžké. Ale chci, abyste věděl, že jsem k tomu všemu měl důvod, a i za to se vám omlouvám. Taky chci, abyste věděl, že jsem váš přítel, a doufám, že vy jste zase můj přítel. Nikdy jsem neřekl ani neudělal nic, čím bych chtěl našemu přátelství vědomě ublížit. Většina mých jazykových nedorozumění byla skutečná, protože i když jsem dneska Dán jako každý jiný, větší část života jsem prožil v prostředí, kde se dánsky tolik nemluvilo, což mě dost ovlivnilo. Tak to má spousta bilingvních lidí, Carle. Takže jen klid, takových věcí ještě bude, na to můžete vzít jed. Ta řeč ke mně přece patří, někdy to je role a jindy to ze mě vychází úplně přirozeně,“ řekl a prsty si přejel po strništi. „Ale snad víte, co se stane velbloudovi, když se zkusí naučit arabsky a chodí od jednoho velblouda ke druhému a celý den se učí?“ Carl se na něho překvapeně podíval. Vážně byl s to dát k dobru jeden vtípek z tohohle soudku? „Ostatní velbloudi si myslí, že je to divné, takže ho začnou šikanovat, a beduíni tu jeho prapodivnou arabštinu nevydrží poslouchat, připadá jim, že zní strašně. A tak skončí jako flákota na talíři.“ Chvíli se nad svým příměrem usmíval, ale pak se zase zatvářil hrozně vážně. „Dneska ráno jsme se s Rose domluvili, že vám povím celý svůj příběh v takovém rozsahu, který byste podle mě pro tuto chvíli měli znát. Teď není prostor, abych vám pověděl všechno, ale určitě se k tomu někdy dostaneme.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269031