je problematická, když se o ní tak nerad zmiňuješ, a že máš spoustu tajemství. Ale celý ten tvůj pošahaný jazykový projev, všechna ta nedorozumění, řeči o Sýrii. Co z toho je teda pravda a kdo vlastně jsi?“ Asad se v křesle narovnal. „Jsem rád, že se ptáte, Carle, protože jinak by to mohlo být dost těžké. Ale chci, abyste věděl, že jsem k tomu všemu měl důvod, a i za to se vám omlouvám. Taky chci, abyste věděl, že jsem váš přítel, a doufám, že vy jste zase můj přítel. Nikdy jsem neřekl ani neudělal nic, čím bych chtěl našemu přátelství vědomě ublížit. Většina mých jazykových nedorozumění byla skutečná, protože i když jsem dneska Dán jako každý jiný, větší část života jsem prožil v prostředí, kde se dánsky tolik nemluvilo, což mě dost ovlivnilo. Tak to má spousta bilingvních lidí, Carle. Takže jen klid, takových věcí ještě bude, na to můžete vzít jed. Ta řeč ke mně přece patří, někdy to je role a jindy to ze mě vychází úplně přirozeně,“ řekl a prsty si přejel po strništi. „Ale snad víte, co se stane velbloudovi, když se zkusí naučit arabsky a chodí od jednoho velblouda ke druhému a celý den se učí?“ Carl se na něho překvapeně podíval. Vážně byl s to dát k dobru jeden vtípek z tohohle soudku? „Ostatní velbloudi si myslí, že je to divné, takže ho začnou šikanovat, a beduíni tu jeho prapodivnou arabštinu nevydrží poslouchat, připadá jim, že zní strašně. A tak skončí jako flákota na talíři.“ Chvíli se nad svým příměrem usmíval, ale pak se zase zatvářil hrozně vážně. „Dneska ráno jsme se s Rose domluvili, že vám povím celý svůj příběh v takovém rozsahu, který byste podle mě pro tuto chvíli měli znát. Teď není prostor, abych vám pověděl všechno, ale určitě se k tomu někdy dostaneme.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269031
Carl se na Asada podíval. Bude zajímavé poslechnout si, kolik dalších velbloudů se mu podaří do vyprávění zapojit. „Jo, a Asad bude potřebovat, abychom mu v hledání Marwy pomohli,“ pokračovala Rose. Neřekla „abychom“? Začala se snad sama znovu počítat do týmu? „Samozřejmě, Asade,“ řekl Gordon a Carl se pokusil jakžtakž přirozeně přikývnout. „Jestli budeme moct vůbec nějak pomoct,“ dodal Carl a podrobně zkoumal výstřižek. „Vždyť tohle je v zahraničí a tam nemůžeme jen tak vést policejní vyšetřování, to snad víte.“ „Grrr, nechte toho, Carle,“ zavrčela kachní máma. „Budeme dělat, co se nám zlíbí, krucinál, jen se nebudeme vydávat za policajty ve službě. Tak už spusť, Asade.“ Kudrnáč přikývl. „Jo, odpusťte, ale musíte se mnou mít trpělivost, mám toho tolik, co bych vám chtěl říct.“ Zhluboka se nadechl. „Mohl bych například začít v roce 1985, deset let po našem příchodu do Dánska. To jsem byl elitní gymnasta a spřátelil jsem se se Samirem, který byl o několik let mladší. Však víte, kdo to je, ten, co je z něho dneska polda. V roce 1988 jsem začal studovat jazyky, ale u odvodu jsem si vytáhl tak nízké číslo, že jsem skončil v armádě. Zvládal jsem to docela dobře a mí nadřízení mě doporučili na důstojnickou školu, ale já jsem s díky odmítl a místo toho jsem se stal seržantem vojenské policie. Tam jsem potkal Larse Bjørna, který tehdy vyučoval na škole vojenské policie v Nørresundby. Přemluvil mě, abych pokračoval ve vojenské kariéře jako tlumočník a překladatel, protože jsem mluvil jak arabsky, tak docela slušně německy, rusky a anglicky. Souhlasil jsem a doplnil si vzdělání.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269031
Carl se to celé pokoušel strávit. Bylo to pořádné sousto. „OK, takže to nejspíš vysvětluje tvou síť kontaktů v baltských zemích. Tam tě poslali, když se zhroutil východní blok?“ „Ano. Dánsko tehdy vedlo velmocenskou politiku za všechny prachy a do baltských zemí napumpovalo miliardy. Takže v roce 1992 jsem byl v Estonsku a Lotyšsku a později v Litvě. Tam jsem potkal bratra Larse Bjørna Jesse, který byl důstojníkem bezpečnostní služby, a krátce jsem pro něho pracoval.“ Asad se kousl do tváře a povzdechl si. „Vlastně jsme se dost rychle sblížili, stal se mým mentorem a doporučil mi, abych zažádal o přijetí do výcviku ke speciálním jednotkám.“ „Proč?“ „Sám byl speciál a očividně ve mně viděl potenciál.“ „A oni tě vzali?“ „Jo, byl jsem jedním z těch, které vzali.“ Carl se pousmál. Samozřejmě že ano. „Tam se člověk naučí od každého něco, jak jsem slyšel. Což by vysvětlovalo tvůj efektivní přístup, jako když třeba začne hořet na hajzlíku.“ Asad se na chvíli zamyslel. „Znáte jejich motto: plus esse, quam simultatur simultatur?“ zeptal se. Rose i Carl zavrtěli hlavou. Latina nepatřila k nejoblíbenějším zájmům vesnického balíka z Brønderslevu. „Není to, éééhm…?“ pokusil se Gordon. Asad se chvíli usmíval. „Znamená to být víc, než se zdá. Chápete? Člověk se naučí za všech okolností držet hubu. Ale měl jsem i jiné, daleko závažnější důvody, proč jsem vůči vám, Carle, nemohl být otevřený. Doufám, že to chápete. Především jsem musel chránit svou rodinu a hned potom i sebe.“
Ukázka elektronické knihy