DOKONČENÁ REVOLUCE A POZDNÍ MSTITELÉ
osud může sloužit jako zástěrka pro velmi nemorální nebo oportunní postoje. To mi velmi vadilo, a proto jsem napsal tenhle článek. On pak napsal hroznou odpověď, vyšla v Hostu do domu 45, bylo to úplné kádrování, že prý jsem z buržoazní rodiny a podobně a že má reakce je egoistická, protože se chci prezentovat jako vždy čistý a morální, ale že to vlastně je jenom přehnaná sebeláska. S tím možná souvisel jeho odpor k prvním peticím na podporu politických vězňů. Po letech jsem dostal od Kundery soukromý, rukou psaný dopis, v němž mi napsal, že ta tehdejší polemika se mnou je jeho největší trauma, a dal najevo, že pravdu jsem měl já a jak ho to mrzí. Já to vnímal tak, že naše vztahy se narovnaly, pak jsem se s ním setkal v Paříži, byl to moc hezký večer. Nicméně pak prý někde napsal, že svůj postoj nezměnil, takže nevím přesně, jak to bylo. V každém případě se naše tehdejší polemika asi dotkla skutečně kruciálního tématu, protože to bylo v té zlomové době, kdy se národ rozhodoval, jestli se adaptuje, anebo jestli novou situaci nepřijme. A i dnes si myslím, že pravda byla na mé straně. MICHNIK: Vstoupili jsme do svobody s břemenem nevypořádané minulosti. Na jedné straně jde samozřejmě o komunismus, ale na druhé – co se Čechů týče – také například o období po roce 1938, kdy rozhodnutím české vlády byly konfiskovány knihy Karla Čapka. Řekni mi, Vašku, co si máme počít s těmi prvními i s těmi druhými dějinami? S dějinami naší vlastní hanebnosti a s dějinami naší poklidné koexistence s komunismem? HAVEL: Já si myslím, že není identity bez kontinuity. Ani jednotlivý člověk, a tudíž ani nějaké společenství, nemůže být sám sebou, aniž by věděl, čím byl dřív a co dělal. V tomto smyslu chápu úkol vyrovnat se s minulostí a považuji to za legitimní. Není možné minulost vygumovat a říct: začínáme od bodu
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268894