než dostuduješ, budou úplně zrušeny daně.8 Komunismus byl prozaický jako daně a plný zázraků jako pohádka. Z této dialektické slitiny vznikl unikátní žánr – sovětská vědecko-fantastická literatura, speciálně určená k formování mytologického vědomí pionýrů. Do dětské knihovničky raných 60. let patřily knihy napsané v předešlých dekádách. Následující ironická generace už nadobro zapomněla fantastické romány G. Adamova, A. Běljajeva, A. Kazanceva, G. Gureviče, G. Martynova. Ale svého času si právě oni podmanili dětské mysli. Knihy všech těchto autorů měly stejné hrdiny a námět. Daly se spojit do jediné epopeje o radostné budoucnosti, kterou nebylo možné rozeznat od radostné současnosti. V podstatě to bylo sci-fi anonymní jako encyklopedie. Jako velice krátká encyklopedie o společnosti. Primitivní obsah měl konceptuální význam: čím jednodušší, tím přesvědčivější. Spisovatelé svědomitě zrcadlili skutečnost tím, že ji opisovali z plakátů. Autoři sci-fi neuměli dodat k existujícímu pionýrskému ideálu nic nového. Kučeravý Lenin školních chodeb se vynořil z téže sféry, v níž plaval člověk obojživelník, létal Ariel a trpěla hlava profesora Dowella. Poněvadž sociální problémy už byly vyřešené, zbývaly pouze problémy technické. Ty si dětská literatura vypůjčila od Julese Verna. Hrdina Tajuplného ostrova Pencroff sní o splavných řekách, usnad ňujících dopravu přírodních plodin, o těžbě v kamenných lomech, o za kládání dolů, o strojích k průmyslovým účelům.9 Jules Verne byl přesvědčený, že štěstí se dosáhne pomocí stroje. Z romantické touhy po přeměnách, dokonce po překonání přírody, dědictví 19. století, se stal striktní návod, jak jednat. Mičurinovy formule požadovaly od pionýra jako rozsudek tribunálu, aby bojoval s životním prostředím. Ani pionýr, ani společnost se nemohli spoléhat na milost přírody. Nadšenec Pencroff snil o železnicích, ano i o železnicích, jejichž síť měla zcela jistě jednoho dne pokrýt celý Lincolnův ostrov.10 Kazancevovi 8 Tamtéž, s. 47. 9 VERNE, Jules: Tajuplný ostrov. Návrat, Brno 2007, s. 199. 10 Tamtéž, s. 199.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268877