ještě, ale myslím, že ostatní kapely se na nás dívaly jako na partu grázlů. A v důsledku toho se nás stranili. Cítili jsme se jako vyvrženci a nikdo nám nechtěl dát kšeft. Krátce poté jsem měl zase na starost manažerský povinnosti. Jednoho dne jsem z práce zavolal do Elephant & Castle a svým nejlepším telefonním hlasem jsem řekl: „Mohl bych s dovolením mluvit s manažerem, prosím?“ A ona na to: „Jistě, drahoušku, hned vás přepojím na manažera.“ Pak se ozvalo: „Zdravím, tady manažerka, Elephant & Castle.“ Povídám: „Dobrý den. Mé jméno je Peter Hook. Hraju v kapele, která se jmenuje Joy Division a chtěli bychom si zahrát jako něčí předkapela v Londýně...“ Ona mě zastavila: „Jak že to bylo? Jak znělo jméno?“ „Joy Division.“ „Poslechněte, příteli,“ řekla, „se jménem Joy Division v Londýně nikdy nedostanete práci.“ A zavěsila. Neměl jsem tušení, co tím myslí, ale na tom nezáleželo. Zíral jsem na sluchátko a říkal si: Typický. Mizerný album. Mizerný singl. Žádný kšefty. Byli jsme docela na dně. Můžu k tomu říct jediný: ještě že se objevil Rob Gretton.
98
Přenos
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268875