12 – Svoboda je možná díky hranicím nevyjadřovali, a přitom jim uniká, že soucit a otevřené vyjádření hněvu mohou existovat vedle sebe. Duchovně unikající lidé mu většinou nepřikládají velkou hodnotu, protože si pro samé utíkání před ním nevšimnou, že je energetickým strážcem našich hranic. Někdy se snažíme nevypadat a nejednat rozzlobeně, i když vevnitř zuříme. Tím se však otáčíme zády k ohnivé energii, která nám dodává sílu naše hranice prosadit. Pokud se od hněvu odřízneme, nebude naše „ne“, ať už tiché, či hlasité, mít sílu a účinek, který by mít mělo. Naše „ano“ bude chudokrevné a vzdálené od skutečné životnosti. Lidé, kteří neumí nebo nechtějí říkat „ne“ a stát si za ním, se často ocitají v situacích, kdy by bylo na místě. Smutným příkladem je tragédie, která se v roce 2009 odehrála v arizonské Sedoně. Tři lidé tam zemřeli následkem postu a duchovního cvičení ve špatně vyrobené potní chýši a další utrpěli újmu na zdraví. Nemít hlas a energii na prosazení vlastních hranic znamená vydat se na pospas silám, které mohou být zhoubné. Hranice zachovávají naši autonomii a vytváří zdravou vzájemnou propojenost, čímž umožňují rozdílům plnit jejich nezbytnou úlohu. Názorně to vidíme na vyspělých vztazích, kde existuje hluboké souznění bez jakéhokoli oslabení individuálních já. V takových vztazích se smysluplná spojení netvoří stržením hranic, ale jejich rozšířením, aby pojaly i druhého. Tím sami sebe o nic neokrademe, a navíc se vytvoří místo nejen pro sdílení lásky a radosti, ale i bolesti. Oba partneři jsou schopní udržovat soucitem prostoupený prostor pro bolest každého z nich. Ve spárech duchovního unikání tíhnou naše vztahy kvůli odporu ke všemu trýznivému k povrchnosti. Jak snadné je dopustit, aby nás naše pomýlené chápání univerzální jednoty odtrhlo od rozdílů mezi námi! Představte si místo, kde není bolest, soudy, ani ošklivá morální dilemata. Cokoli se tam děje, je jen karma, jen dokonalost bytí, 93
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268857