Page 1

12 – Svoboda je možná díky hranicím nevyjadřovali, a přitom jim uniká, že soucit a otevřené vyjádření hněvu mohou existovat vedle sebe. Duchovně unikající lidé mu většinou nepřikládají velkou hodnotu, protože si pro samé utíkání před ním nevšimnou, že je energetickým strážcem našich hranic. Někdy se snažíme nevypadat a nejednat rozzlobeně, i když vevnitř zuříme. Tím se však otáčíme zády k ohnivé energii, která nám dodává sílu naše hranice prosadit. Pokud se od  hněvu odřízneme, nebude naše „ne“, ať už tiché, či hlasité, mít sílu a účinek, který by mít mělo. Naše „ano“ bude chudokrevné a vzdálené od skutečné životnosti. Lidé, kteří neumí nebo nechtějí říkat „ne“ a stát si za ním, se často ocitají v situacích, kdy by bylo na místě. Smutným příkladem je tragédie, která se v roce 2009 odehrála v arizonské Sedoně. Tři lidé tam zemřeli následkem postu a duchovního cvičení ve špatně vyrobené potní chýši a další utrpěli újmu na zdraví. Nemít hlas a energii na prosazení vlastních hranic znamená vydat se na pospas silám, které mohou být zhoubné. Hranice zachovávají naši autonomii a vytváří zdravou vzájemnou propojenost, čímž umožňují rozdílům plnit jejich nezbytnou úlohu. Názorně to vidíme na vyspělých vztazích, kde existuje hluboké souznění bez jakéhokoli oslabení individuálních já. V takových vztazích se smysluplná spojení netvoří stržením hranic, ale jejich rozšířením, aby pojaly i druhého. Tím sami sebe o nic neokrademe, a navíc se vytvoří místo nejen pro sdílení lásky a radosti, ale i bolesti. Oba partneři jsou schopní udržovat soucitem prostoupený prostor pro  bolest každého z  nich. Ve  spárech duchovního unikání tíhnou naše vztahy kvůli odporu ke všemu trýznivému k povrchnosti. Jak snadné je dopustit, aby nás naše pomýlené chápání univerzální jednoty odtrhlo od rozdílů mezi námi! Představte si místo, kde není bolest, soudy, ani ošklivá morální dilemata. Cokoli se tam děje, je jen karma, jen dokonalost bytí,  93

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268857


Duchovní unikání která se odvíjí, jak musí. Představte si, že tam nejste jen na návštěvě, ani to není sen, vy tam trvale přebýváte. Takové omamné sliby nám dává duchovní unikání. Tento sen bychom si neměli chtít splnit, ale probrat se z něj. Jistěže prahneme po svobodě a opravdové transcendenci, ale potřebujeme základnu, ze které bychom se mohli odrazit. Zdravé hranice nám poskytnou půdu, na které se můžeme ukotvit. Duchovní unikání nás naopak vytrhne i s kořeny, dřív než se na nějaké půdě stihneme usadit. Jeho největší zbraní je shazování hodnoty osobní a  mezilidské roviny a  protěžování „vyšší“ reality a zanedbávání hranic, které s tím souvisí. Na takové cestě skončí vztahová důvěrnost většinou někde v příkopu, jako by to bylo něco podřadného, čím se zabývají jen zbloudilé duše, jež se nepřestaly honit za světskými vztahy a nemají duchovní ambice. Hranice důvěrnost mnoha způsoby umožňují. Ano, vztahová důvěrnost je jen setkání bytí s bytím prostřednictvím formy. Obě tato bytí jsou ale zosobněná, mísí a  sdílejí rozdíly, a  vytváří tak určitou hybridní energii a evoluční bohatství. Vztahová důvěrnost může být mocnou cestou k probuzení, která si stejně váží jednoty i  mnohosti. Duchovní unikání nás od  ní vzdaluje a  od této cesty nás odstřihne, protože se vůči jejím požadavkům staneme zcela imunní. Nejsme zde, abychom hranice odhodili nebo opustili, ale abychom jim vdechli sílu a integritu, vrhli na ně světlo a postarali se, aby jejich forma nesloužila jen našemu nejvyššímu dobru, ale nejvyššímu dobru všech. Nejsme zde, abychom je překonali nebo neuznali jejich hodnotu, ale abychom jich nejmoudřejším možným způsobem využili. Abychom si osobního a mezilidského vážili stejně jako toho, co nás přesahuje, a tím, že se do této zkušenosti plně ponoříme, poznávali svobodu. Naše hranice jsou na této cestě jako strážci, jejichž autorita podporuje náš růst a probuzení. 94

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268857


13

NEBER SI TO OSOBNĚ?

autonomní osobnost, s níž máme každodenní zkušenost, se v některých duchovních kruzích netěší velké přízni. Je tomu tak nejspíše proto, že si ji mnozí přehnaně spojují s egem. Toto já se může projevovat jak narcismem a  přílišnou sebestředností (bouří v  naší soukromé sklenici vody), tak i  zdravou a  plnohodnotnou individualitou. Lidé, kteří se zamilují do konceptu jednoty, v něm nicméně vidí překážku na cestě k  duchovnímu naplnění, bez  ohledu na  to, jak je možná vyspělé. Výsledkem je shazování hodnoty věcí osobních v  porovnání s duchovními. Duchovní cesty, které přeceňují hodnotu transcendence a  lpí na  ní, obvykle považují ego za  chorobné. Nevidí v  něm víc než něco, co je potřeba překonat či vymýtit, jinak se duchovního probuzení nedočkáme. K já pak přistupují jako k nějakému inkarnačnímu přívěsku nižšího druhu, který přispívá maximálně trochou stylu a  barvy. Jen málo odosobněných duchovních cest hodnotu individuality a  osobnosti uznává. A  i  ty je mnohdy příliš spojují s egem a nabádají nás, abychom si věci nebrali osobně, protože by nás to mohlo stáhnout k egocentrickým reakcím. SAMOSTATNÉ JÁ, ONA ZDÁNLIVĚ

 95

Ukázka elektronické knihy

Profile for Kosmas-CZ

Duchovní unikání (Ukázka, strana 99)  

Duchovní unikání (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz