Irsko 2015 vlastně získala úplnou samostatnost až po druhé světové válce. Před bramborovým hladomorem mělo Irsko osm miliónů obyvatel. Po hladomoru a hromadné emigraci zůstaly v Irsku jen dva milióny lidí, to znamená, že zbyla čtvrtina. Dnešní populace je čtyři a půl miliónu. Takže čísla jasně ukazují, že se z té rány jako národ ještě nevzpamatovali. Je jich stále jen polovina toho, kolik jich bylo před hladomorem. Ať chceme, nebo ne, musíme zpět do Clifdenu a pomýšlet na balení. Na večer jsme si zamluvili stůl na naši poslední společnou večeři v nóbl restauraci Marconi. Zítra se rozprskáváme na různé strany. Kirsten a já jedeme autobusem v sobotu ráno v 7.15 do Galway. Tam naše společná cesta končí. Kirsten se vrací do Dublinu a letí domů do Kanady. Já pokračuji dále podél pobřeží na jih. Z Galway do Limericku, tam přestoupit na další autobus do Killarney, vstříc dalším dobrodružstvím. Kirsten mi vytrhává trn z paty. Má v zavazadle místo a nabízí se, že mi odveze domů můj nový irský svetr, na který v mém batohu místo plánované nebylo. Taky by bylo zbytečné se s ním tahat celou další cestu. Hildegard s Monecou se budou pozdějším autobusem také vracet do Dublinu a pak jedou na týdenní zájezd po Irsku. Mary-Ann zůstává v Clifdenu ještě jednu noc a zítra si jde zajezdit na koni. Má poslední procházka Galway. Pak musím jít na jiné autobusové nádraží, protože dále do Limericku jedu s jinou společností. Cestou v autobuse podřimuji. Jednak jsem vzhůru od pěti od rána, a navíc v hotelu slavili svatbu a jeli přes půlnoc, tak jsme moc nenaspali.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268804
Liba Švrčinová-Cunnings: Dudáci, draci a kouzelné víly
Okruh Kerry Killarney – Glenbeigh Koza, Bůh a hokej Popis cesty k B&B v Killarney je dobrý a není to daleko ani od autobusového nádraží, ani od centra města. Doléhá na mě únava, tak si jen zajdu na polévku a pak domů. Zítra bude zajímavý den. Potřebuji se dostat do malé vesničky Glenbeigh, kterou jsem měla potíže vůbec i najít na mapě. Tam začíná další, pěší, část mého putování. Protože zítra je neděle, do Glenbeigh nejede žádná veřejná doprava a budu muset stopem. Majitel B&B je velice ochotný. Ptám se ho ráno, jestli mě může nasměrovat ven z města, někam, odkud se dá stopovat. Nabízí mi, že jestli hodinu počkám, že poveze syna na golf a je to stejným směrem, kam potřebuji jít i já. Sveze mě na místo, kde se dá stopovat dobře. Silničky jsou tady úzké, lemované kamennými zídkami porostlými ostružiním, bez krajnice a povětšinou není kde zastavit. V tomto místě, kde mě nechá, je kus krajnice docela slušný, že auta na ni můžou sjet. Dávám mu za to nějaké kanadské suvenýry, ty vždy všem udělají radost a ještě nikdy neuškodily. Aut projíždí kolem dost, ale většinou jsou v nich dva nebo tři lidé a pro mě, navíc s batohem, není místo. Čekám zhruba půlhodinu a vyzvedává
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268804
Irsko 2015 mě chlapík s dodávkou. Když prý jel do Killarney, viděl mě tam stát a rozhodl se, že jestli tam na zpáteční cestě ještě budu, že mě sveze. Potřebuji se dostat na kruhový objezd v Killorglin, odsud asi 22 kilometrů, a pak odbočit po malé silnici, která sleduje pobřeží, na západ do Glenbeigh, zhruba dalších 20 kilometrů. Předpokládám, že budu za křižovatkou stopovat znova. Chlapík se mě ptá, kam vlastně jedu. Říkám, že do Glenbeigh. Ukazuje se, že je přesně odtamtud, a vysazuje mě u kostela, nějakých dvě stě metrů od mého ubytování. To snad ani není pravda. Říká, že Killorglin je celý vzhůru nohama, zrovna skončily oslavy, které se zachovaly ještě z pohanských dob. Je to něco jako pouť, Puck Fair. Chlapík je velmi přátelský a vysvětluje mi tu oslavu, ale mluví tak silným irským přízvukem, že musím opravdu dávat pozor a zbytek hádat. Při slavnosti zvedají do výšky na dřevěné plošince god a ten se stává na ten den králem. Nějak mi to celé nejde dohromady, až mi konečně dojde, že co on vyslovuje jako god je goat, tudíž koza, a ne pánbůh. Pánaboha by asi na tyči na plošince nikam nezvedali a také by k němu nevolali veterináře, teď to konečně dává smysl! Zelení si údajně stěžují, že to je trápení zvířete, ale koza je prý pod dohledem zvěrolékaře, aby zvíře nebylo ve stresu; je po tři dny krmená jen tím nejlepším a po třech dnech ji vrátí přesně na to místo na pastvině, odkud ji vzali. Puck vychází z irského výrazu pro kozla – poc, ale v Kanadě by to byl hokejový puk. Ach jo, tvrdě tu do sebe narážejí různé kultury a jazyky – čeština, irština a angličtina. Kde je Kanada, to ví, ale o Calgary jen velice matně, to mu musím vysvětlit. Prý má sedm dětí, tak na dovolené jezdí jen po Irsku, jinak je to pro něho moc drahé. Dovolenou se sedmi dětmi si ani neumím představit. Dávám mu propisku s javorovými listy a magnet na lednici a je za všechno rád. Prý doma vytáhne školní atlas a Calgary si vyhledá. V B&B v Glenbeigh jsou překvapení, že tam jsem tak brzy. Řekla jsem jim včera, že pojedu stopem a předpokládaný čas příjezdu je ve hvězdách.
99 Ukázka elektronické knihy