Irsko 2015 vlastně získala úplnou samostatnost až po druhé světové válce. Před bramborovým hladomorem mělo Irsko osm miliónů obyvatel. Po hladomoru a hromadné emigraci zůstaly v Irsku jen dva milióny lidí, to znamená, že zbyla čtvrtina. Dnešní populace je čtyři a půl miliónu. Takže čísla jasně ukazují, že se z té rány jako národ ještě nevzpamatovali. Je jich stále jen polovina toho, kolik jich bylo před hladomorem. Ať chceme, nebo ne, musíme zpět do Clifdenu a pomýšlet na balení. Na večer jsme si zamluvili stůl na naši poslední společnou večeři v nóbl restauraci Marconi. Zítra se rozprskáváme na různé strany. Kirsten a já jedeme autobusem v sobotu ráno v 7.15 do Galway. Tam naše společná cesta končí. Kirsten se vrací do Dublinu a letí domů do Kanady. Já pokračuji dále podél pobřeží na jih. Z Galway do Limericku, tam přestoupit na další autobus do Killarney, vstříc dalším dobrodružstvím. Kirsten mi vytrhává trn z paty. Má v zavazadle místo a nabízí se, že mi odveze domů můj nový irský svetr, na který v mém batohu místo plánované nebylo. Taky by bylo zbytečné se s ním tahat celou další cestu. Hildegard s Monecou se budou pozdějším autobusem také vracet do Dublinu a pak jedou na týdenní zájezd po Irsku. Mary-Ann zůstává v Clifdenu ještě jednu noc a zítra si jde zajezdit na koni. Má poslední procházka Galway. Pak musím jít na jiné autobusové nádraží, protože dále do Limericku jedu s jinou společností. Cestou v autobuse podřimuji. Jednak jsem vzhůru od pěti od rána, a navíc v hotelu slavili svatbu a jeli přes půlnoc, tak jsme moc nenaspali.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268804