Praktická svatba
97
je taková pořád, nedá se s tím nic dělat, jen si z toho vzít to nejlepší. A nakonec – každá kočka je potmě černá.“ Giles se usilovně držel, aby mu neskočil na udičku. „Vyrostla z ní velmi krásná mladá dáma, i když má stejně ostrý jazyk jako kdysi a je pěkně temperamentní. Tančil jsem s ní předevčírem v Assembly Rooms a podařilo se nám, abychom si uprostřed parketu nevjeli do vlasů, i když ona si nedělala násilí a dala mi najevo, že mě moc ráda nevidí. Její teta, lady Caryová, mě ale docela povzbuzovala.“ „Myslíš? To je zajímavé.“ Otec kývl. „Dokonce velmi zajímavé. Ta ženská vypadala, že má místo mozku piliny, když jsem se s ní setkal. Ale když dojde na provdání mladé dámy, asi tak neschopná nebude. A co jsi ještě dělal? Jeden taneček ti ji jako nevěstu nezajistí.“ „Včera dopoledne jsem ji vzal na procházku do Sydney Gardens. Vysvětlil jsem jí svoji část toho prokletého dne před devíti lety a ona mi předestřela svůj pohled na věc. Možná mi to způsobilo nějaká zranění, ale alespoň nekrvácím. Rozešli jsme se v dobrém.“ Jestli otec očekával zevrubný a detailní popis schůzky a jeho namlouvání, tak se mýlil. „Už jsi ji alespoň políbil?“ Ano, přesně tohle od něj otec očekává. „Neprobírám své schůzky s mladými dámami s nikým, otče, ani s tebou ne.“ Giles zjistil, že mu nedělá potíže tvářit se absolutně nezúčastněně. Přestože ten polibek byl pro něj velmi zvláštní a vzrušující. Markýz zavrčel. „Takže jsi jí políbil a nebylo to nic moc.“ Jeho otec si v něm očividně četl lépe, než by se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268769