„Nech je, kozly, ne-e-ech,“ smál se jim Kryšpín. Když se pořádně nasytili, vydali se směr Boreč. Měli před sebou ještě pěkných 27 kilometrů. Bublina vpředu, za ní klopýtal Matýsek. Tomík nesl většinu věcí. Kryšpín hlídal záda. Byla to neskutečně úmorná cesta. Krok sun krok, ještě jeden znovu, zase, krok sun krok. Hlavně na nic nemyslet, jen jít a držet směr. „Boreč! Boreč na obzoru!“ radostně hlásí Bublina. „To je divný, že by ty naše holky nebyly slyšet? Je to neuvěřitelný, ale já se na ně fakt těším,“ přiznává Matýsek. Jenže jak se blížili, ten pocit, že je něco v nepořádku, se zvětšoval. Bublina vyrazila vpřed, aby zjistila, co se děje. Za půl hodiny dorazili i oni k úpatí Boreče. Bublina však nikde. Zato tam stál zkamenělý trpaslík. „Taky máte takovej blbej pocit?“ tázal se Tomík. „Jo, jo, takovej jako když si špatně utřu zadek,“ snažil se odlehčit situaci Kryšpín. Nikdo se však nesmál. Pomalu vešli dovnitř hory. Černé chodby ozařovaly louče. Když vcházeli do malého sálu, Tomíkovi blýskl modrý kamínek do oka. V tu chvíli spatřil zkamenělou Bublinu. Okamžitě se otočil a vystrčil Máťu s Kryšpínem ven. Rachotící mříž je rozdělila. Tomík uvnitř, kluci venku. „Vítám tě, poslední z rytířů,“ chechtá se Rabidus. „Jsem poctěn, že mě vítáš ve svém novém smradlavém sídle,“ zašklebil se Tomík. Rabidus zaskřípal zuby. „Mám ti povědět, jak skončily slavné rytířky?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268766
„Já zkusím hádat, jo? Zezadu jsi je začaroval v kámen. Jsi prachobyčejný zbabělec.“ Rabidus začal rudnout. Kryšpín s Matýskem nevěděli, co dělat. Běhali chodbami, snažili se najít cosi něco, co by Tomíkovi pomohlo. „Já rozhodně nejsem obyčejný! Já jsem největší a ničeho se nebojím. Mé srdce i svaly jsou z kamene! Ty se teď strachy budeš klepat, nožičkama třepat, až budu tě na kusy rvát, ty budeš bolestí řvát!“ burácel Rabidus. Tomík si protřepal ucho. „Je od tebe velmi neslušné takhle řvát v jeskyni. Probudíš spící netopýry a ti tě pokaděj.“ Rabidusovi šla pára z uší. Tomík se bavil jeho vztekem.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268766
„Víš, strach má jen ten, kdo má co ztratit. Kámen jsi a v prach se obrátíš. Braň se, skřete!“ Tomík vytasil meč. Zuřící Rabidus se na něj okamžitě vrhnul. Začal nelítostný boj. Matýsek s Kryšpínem spatřili Ipsi, kterak klečí ve vodě, její bílé ručky si pohrávají s vodou. Šli pomalu k ní. Aniž by zvedla hlavu, začala mluvit: „Nebojte se, už je skoro po všem. Povězte mu, nechť se drží co nejblíže vodě. Ta ho ochrání.“ „Rychle zpátky!“ oba vystřelili, až jim podrážky prokluzovaly v zatáčkách. Tomík zatím statečně se bránil. Zasadil i několik ran Rabidusovi. Ty však nekrvácely. Matýsek v jedné úzké zatáčce zakopl o svou vlastní kulhavou nohu. Nabral tak ztrátu deseti vteřin. „Pěkný držkopád,“ zasmál se Kryšpín, který tím pádem doběhl první. „Drž se při vodě!“ křičeli na Toma přes mříže. „Cože? Držku zaryj do hnoje?“ rozuměl jim špatně Tomík. „Néé! Voda tě ochrání!“ volali už oba znovu. Tomík se rozhlédl, uviděl potůček, jak přímo tekl k němu. Jenže ouha, ztratil koncentraci, Rabidus ho bodá do ramene. Tomík zakopl, teď padá k zemi. Meč toho lotra míří přímo na srdce. „Pomodli se,“ chechtá se. Pak výpad. Tomík zavírá oči. Cítí, jak meč naráží na vodní hladinu. Co to? Mezi Tomíkem a Rabidusem je zeď z vody. „Himl hergot, krucinál, kdo to sem dal? Dejte to pryč!“ lamentuje Rabidus a snaží se zasáhnout Tomíka. Voda stříká, však meč nepropustí. 100 Ukázka elektronické knihy