Mapa se roztáhla až ke stěnám po stranách místnosti a na okrajích se chvěla. Adolin vyskočil ze svého místa a vrhl se doprostřed iluze někam ke Kharbrantu. Kolem něho se přetrhaly pramínky Záře, ale jak se pohyboval, opět se za ním spojovaly a znovuvytvářely obraz. „Jak…“ Dalinar se naklonil nad místo, které měl nejblíž a na němž byly patrné detaily Rešských ostrovů. „To je nádhera. Já úplně vidím ty města. Jak jste to udělala?“ „Já nevím, jestli jsem vůbec něco udělala,“ odpověděla Šalán, vstoupila do iluze a cítila, jak kolem ní víří Bouřná záře. Přestože byly výjevy detailní, byly z velké dálky a hory byly vysoké sotva jako nehet její ruky. „Já jsem to udělat nemohla, Jasnopane. Nemám na to potřebné vědomosti.“ „No, já jsem to teda nebyl,“ vložil se do hovoru Renarin. „Ta Záře jasně vycházela s vás, Jasnosti.“ „No, váš otec za mě v tu chvíli tahal.“ „Tahal?“ podivil se Adolin. „To Bouřepán,“ odpověděl Dalinar. „To byl jeho vliv. Tohle on vidí pokaždé, když jde Rošárem bouře. To jsem nebyl ani já, ani vy, to jsme byli my. I když nevím, jak.“ „No, vy jste si stěžoval, že to nemůžete všechno vidět.“ „Kolik Bouřné záře jsme na to spotřebovali?“ zeptala se Navani a obešla kolem chvějící se mapy. Šalán se podívala do zásob. „Ehm… všechnu.“ „Obstaráme vám další,“ odpověděla Navani s povzdechem. „Já se omlouvám –“ „Ne,“ přerušil ji Dalinar. „Dát rytířům Paprsku možnost cvičit se v používání jejich schopností je teď pro mě to nejcennější, co si můžu koupit. I když nás Hatam bere na hůl, když nám prodává nabité sfery.“ Dalinar prošel obrazem, narušil ho a nechal ho vířit kolem svého těla. Zastavil se uprostřed vedle místa, kde bylo Urithiru. Dlouze se díval z jedné strany místnosti na druhou. „Deset měst,“ šeptal. „Deset království. Deset Přísežných bran, které je odedávna spojují. Takhle musíme bojovat. Takhle musíme začít. Ne velkým cílem, že zachráníme svět, ale jednoduchým, prostým krokem. Zachráníme města s Přísežnými branami. Pustonoši jsou všude, ale my můžeme být mobilní. Můžeme posílit hlavní města, dodávat jim jídlo nebo proměňovače rychleji než mezi královstvími. Můžeme z těch deseti měst udělat bašty života a síly. Ale musíme to udělat rychle. On po nás jde. Muž s devíti stíny…“ „Co to je?“ trhla sebou Šalán. „Nepřítelův šampion,“ odpověděl Dalinar a přimhouřil oči. „Honor mi v těch vidinách říkal, že naše nejlepší šance, jak přežít, je docílit souboje šampionů. Viděl jsem nepřítelova šampiona – je to stvoření v černé výstroji, s červenýma očima. Asi parš. A má devět stínů.“
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268760