Bůh války - Smutná noc (Ukázka, strana 99)

* * * Montezuma odčinil hřích, že zavedl Malinche do chrámu, obětováním dvou mladých hochů Huitzilopochtlimu. Tozi, neviditelná a nezjistitelná, ale zároveň neschopná zasáhnout, sledovala obřad s narůstajícím hněvem. Doufala, že španělský vůdce zareaguje okamžitě, když mu ukáže pravdu o jeho snech, a on podpořil její naději hádkou s Montezumou, ale pak náhle couvl a nakonec se prakticky ponížil, když slíbil, že v budoucnu bude ohleduplnější.

A nyní kvůli němu zemřely další dvě děti hroznou smrtí, a jestli jeho „ohleduplnější“ znamená, že nehodlá zabránit blížícímu se obětování, pak pro ni ztratil cenu. I když věděla, že je Huicton proti tomu a namítá, že by se na trůn mohl dostat ještě horší vládce a obětování by se stejně nezabránilo, Tozi začala vážně uvažovat, že Montezumu zabije sama.

Nebylo by nijak obtížné vkrást se do jeho ložnice a podříznout mu ve spánku hrdlo.

Uprostřed odpoledne v chrámu skončil. Tozi za ním šla po schodišti z pyramidy a do nosítek, která ho dopravila do paláce, pak ho sledovala s planoucí záští, jak se koupe, pečlivě smývá krev z vlasů a čistí si ji zpod nehtů. Nejvyšší mluvčí byl ve skutečnosti úzkostlivě až puntičkářsky čistotný, často se koupal, až čtyřikrát denně, ale jeho duše, jediná část, jež přetrvá tento život a bude souzená, byla špinavá a mimo veškerou spásu.

Poté, co se oblékl – nikdy nenosil stejný oděv dvakrát – zamířil do soukromé komnaty s výhledem na kout s palácovými zahradami, dal si přinést džbánek čokolády a posadil se na vysokou rovnou židli. Tozi se už rozhodla vrátit později s ostrým nožem a právě byla na odchodu, když se otevřely dveře a vstoupil Teudile. „Pane,“ ohlásil majordomus, „dobré zprávy.

Od pobřeží právě dorazil generál Qualpopoca. A žádá vás o okamžité přijetí.“ „Přináší mi hlavu obětovaného velitele Španělů?“ „Ano, můj pane.“ „Tak ho hned uveď, Teudile!“ zamnul si Montezuma ruce. „Pusť ho dál, tak jak je. Můj úspěšný generál nemusí mít v mé 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268759

přítomnosti prostý oděv. Musíme připravit plán a dychtím spatřit jeho trofej!“ Tozi zůstala tichá a neviditelná v místnosti, mysl jí rychle pracovala. Z rozhovorů s Malinal a Pepillem věděla, že Španělé založili na pobřeží poblíž totonackého města Huitztlanu malou opevněnou osadu. Jestli jeden z Montezumových generálů dorazil od pobřeží s hlavou španělského velitele, kterého se mu nějak podařilo obětovat, pak může patřit jen veliteli té posádky, a to znamená, že tam došlo k bitvě, kterou Španělé prohráli.

A protože si byla jistá, že žádný ze Španělů v Tenochtitlánu o takové bitvě neví, jedná se o velmi cennou informaci. Možná natolik, že pohne Malinche udělat správnou věc. „Ach, Qualpopoco!“ Montezuma zůstal sedět, ale usmíval se na uvítanou, když Teudile uvedl generála do komnaty. Byl středního věku, měl kulaté oči, byl celý zašpiněný z cesty, Tozi si nicméně všimla, že si našel čas, aby si potřel holou hlavu olejem a oprášil purpurový válečnický šat od prachu. Měl hladkou čistou pleť dvořana, ne vojáka, a v malých pěstěných rukou bez mozolů držel koš právě takové velikosti, aby se do něj vešla lidská hlava. „Posaď se, dobrý Qualpopoco,“ vyzval ho Montezuma a ukázal na stoličku, „ať jsem první, kdo ti může poblahopřát k velkému vítězství nad těmi španělskými ďábly.“ „Nebylo dost velké, pane,“ připustil nesměle Qualpopoca, když se usadil a vybalancoval si na kolenou koš. „Zabili jsme jich jen osm. Více než dvě stě z jejich posádky zbylo.“ „Jsi příliš skromný, bratranče! Zajetím a obětováním španělského velitele jsi dokázal něco, co se nepodařilo nikomu jinému, ani čontalským Mayům, ba ani Tlaxcalům. Jsem na tebe velice hrdý. A teď mi pověz – a je to důležité –, je problém zvládnutý?“ „Zvládnutý? Nejsem si jistý, že vám rozumím, pane.“ „Nepochybně jsi už od Teudila slyšel, že Malinche a pár set jeho Španělů je tu s námi v Tenochtitlánu.“ „Zasvětil jsem ho do posledních událostí, pane,“ potvrdil Teudile. „Rozhodli jsme se nechat je přijít sem,“ pokračoval Monte99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268759

zuma, „protože bude snadnější zabít je tady než kdekoli jinde.

Ale dokud nebudeme připravení, je životně důležité, aby se o tvém vítězství nedozvěděli. Pověz, že jsi podnikl potřebné kroky, abys izoloval jejich posádku na pobřeží a zabránil jim poslat sem zprávu.“ Qualpopoca se přímo nadýmal pýchou: „Ovšem, pane! Město, které Španělé postavili u Huitztlanu, je dobře opevněné a bude těžké ho dobýt, ale oblehl jsem ho dvaceti tisíci svých mužů. Nikdo nemůže dovnitř ani ven.“ „Ani z moře?“ „Ani z moře, můj pane. Odřízli jsme jim přístup do přístavu a spálili velký člun, který tam kotvil.“ „Skvělé! A co Totonacové?“ „Vyslali pár poslů, pane, ale pochytali jsme je a všechny zabili, jejich náčelníky držíme jako rukojmí. Myslím, že se už nepostaví na odpor. Zbytek mého vojska, téměř dvanáct tisíc mužů, ovládá Cempoalu, Huitztlan a horská města. Všechny silnice a průsmyky jsou hlídané.“ „Výtečně, bratranče! Myslel jsi na všechno. Zdá se, že jsi rozený generál.“ „Děkuji, pane. Lichotíte mi.“ Montezuma vyhlédl z okna, pak se předklonil a ztišil hlas na pouhý šepot, který však v tiché komnatě Tozi jasně slyšela: „Shromažďuji vojsko o síle sto tisíc našich nejlepších mužů, aby zničili Malinche a jeho malou armádu. Většina jich je už zde a ukryla se ve městě. Chci tě, Qualpopoco, učinit velitelem této armády. Přichystej se k útoku za čtyři dny, tedy prvního dne velkého obětního rituálu, který plánuji na počest Huitzilopocht­liho. Jsi připravený přijmout toto pověření?“ „Pane! Ovšem!“ „Pak je tedy tvé, bratranče. Čas se krátí, musíme ještě mnohé vykonat a vše je třeba provést v tajnosti. Rozhodující je právě utajení. Naprosté utajení! Španělé za žádných okolností nesmějí odhalit naše plány. Nesmějí mít nejmenší podezření, co zamýšlíme.“ „Rozumím, pane.“ „Malinche je smrtící a lstivý jako had, ale má jednu velkou 100 Ukázka elektronické knihy