Page 1

a zároveň se pojistit, že se nevrátí – musíte ji svázat železným řetězem, dát ji do pytle a utopit. Šedý Stephen to odmítl; ­rozhodoval o záležitostech ve vesnici, protože bojoval s Pel­ larthy ještě v dobách císařovny, a dokonce i nějaké zabil. Ste­ phen řekl ne a dodal, že dráteník zahlédl na cestě obchodní­ka s dětmi, a jestli mě nepřijme vesnice, obchodník určitě ano. Já –“ Vtom ji přerušil Hýkal – hluboké, syté zvonění se v závrtu hlasitě rozlehlo. „Hýkal! Začíná hodina!“ Nona vyskočila na nohy, jako by ji ani v nejmenším neznepokojilo, že stojí na kraji propasti. Zbylé dívky byly o něco pomalejší; ze všeho nejdřív se obezřetně odsunuly od okraje. „To je hrozné,“ vyhrkla Jula, zatímco si odmetala štěrk, který se jí uchytil na hábitu. „Neuvěřitelné!“ zvolala Ruli. „Nebyla jsi vyděšená k smrti, když –“ „Je to pravda?“ Clera se zamračila a zadumaně si Nonu měřila. „Za chvíli začíná Čepel.“ Nona už spěchala k věži Akade­ mie. „Nemůžu přijít dvakrát pozdě!“ Potom zaváhala a ohléd­ la se přes rameno. „Kde je ta hodina?“ Clera se zasmála. „Pojďte. Má pravdu. Jestli se zpozdíme, sestra Lůje nás nechá běhat nahoru a dolů po Hvězdné cestě. Víte, jaká je!“ V příštím okamžiku už tři novicky svižně kráčely směrem k domu na vzdáleném konci plošiny. Nona se dala do klusu, aby jim stačila. „To je síň Čepele.“ Clera ukázala na velkou stavbu s vyso­ kými obloukovými okny. Zdi z obrovských kusů křemene podpíraly špičatou střechu s krovy zdobenými zuřícími chrli­ či. Na jihu stěnu obrácenou směrem k okraji plošiny vyztužo­ valy řady rytých opěrných pilířů. „A tohle síň Srdce.“ Clera

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268756


kývla k budově po jejich levici, když prošly její sloupovou předsíní. „Persova síň.“ Jula si svázala bujné vlasy černou šňůrou. „Po císaři Persovi, třetím svého jména, jehož linie skončila, když současná –“ „Všichni jí říkají síň Srdce, protože ji postavili pro prasrd­ ce.“ Clera v čele skupiny stoupala po schodech síně Čepele; sice neběžela, ale neměla k tomu daleko. „Co je to pra–“ Jenže Clera už otevřela těžké dveře a vklouzla dovnitř. Ruli ji následovala. „Pořád nerozumím tomu, kdo za tebe zaplatil biřmovací poplatek.“ Jula Nonu dohnala a postavila se jí po bok. Nona z toho nebyla o nic moudřejší. Měla strach, že to někdo možná přehlédl a že k ní dnes večer, anebo možná zítra přijde sestra s velkou účetní knihou a brkem a řekne si o deset zlatých. Mluvit o tom s ostatními bylo jako pokoušet osud. „Nono!“ Sestra Lůje vyštěkla její jméno, jakmile dívka strčila hlavu do dveří. „Pojď ke mně.“ Nona, šťastná, že nemusí odpovídat, si pospíšila za jep­ tiškou. Stará žena si ji změřila přimhouřenýma očima a pak pohlédla na zbytek červené třídy; poslední žačky se rovnaly do druhé řady. Arabella, nyní oděná v klášterním rouchu, stála po učitelčině druhé ruce, dokonalá, se zlatými vlasy, které zářily, jako by trojice služebných strávila hodinu jejich česáním a zaplétáním. Síň zabírala asi polovinu budovy a končila tribunami vy­ stavěnými okolo krátkého tunelu, který vedl ke zbývajícím místnostem. Strop, jenž se jim klenul nad hlavami, byl tak vysoký, že by snadno pojal vzrostlý dub. Kromě sbírky zhruba desítky tyčí výšky dospělého muže obalených kůží a posa­ zených na stojanech na vzdáleném konci místnosti zela síň

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268756


prázdnotou. Kamenné dlaždice pokrývalo pár centimetrů písku. „Potřebuji k těm dvěma někoho do páru.“ Hlas sestry Lůje byl chladný jako ocel; i u prosté poznámky jste měli dojem, že jde o otázku života a smrti. Počastovala dívky před sebou tvrdým pohledem. „Novicko Gheno, půjdeš s Nonou. Novic­ ko Julo, ty budeš cvičit s Arabellou.“ Ghena se podívala na Nonu a dovolila si mírný úsměv. Jula vypadala překvapeně. „Čas se převléknout.“ Sestra Lůje zatleskala rukama. „Ulej­ vačkám dám oholit hlavu.“ Pohlédla na Ghenu, kterou, jak se zdálo, podobný osud nejspíš potkal před několika týdny. „Dohlédněte, aby ty nové dostaly padnoucí roucha.“ Znovu tleskla rukama. „Běžte!“ Dvanáct děvčat odběhlo k tunelu pod tribunami, až jim od nohou odletoval písek. Ghena byla rychlá a Nona měla co dělat, aby jí stačila. V tunelu ve srovnání s osvětlenou halou vládla černočerná tma, která ji oslepila. Když se zastavila, aby si její oči zvykly na nenadálou temnotu, Ghena jí utekla a dívky za ní do ní narazily. Na konci průchodu se většina novicek shukla vlevo, ale Jula s Arabellou byly na pravé straně a Nona šla za nimi. Ghena už na ně čekala v podlouhlém, stísněném skladišti. Rozevřela okenice a světlo z okna na vzdáleném konci míst­ nosti odhalilo stěny lemované policemi. O něco dál se vršily nejrůznější předměty: hliněné nádoby, srolované rohože, těž­ ké kožené míče, tyče, hole, dokonce i jílce dýk nebo mečů. Na policích blíž ke vchodu ležely hromádky úhledně složených tunik a bot z hutné, černé látky. „Nejmenší roucha jsou hned u dveří. Dejte si pozor, ať si vyberete takové, které vám padne. Když bude moc upnuté a někdo vás zkusí chytit, drapne vás rovnou za kůži. Pokud bude volné, budete o něj zakopávat, anebo vám ho strhnou.“

100 Ukázka elektronické knihy

Profile for Kosmas-CZ

Červená sestra (Ukázka, strana 99)  

Červená sestra (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz