Page 1

„To neudělám. Je to neukázněnost.“ Zavrtěla jsem hlavou. To je hrozný velitel. „Hochu…“ nadechl se Cobb. Ksicht si založil ruce na prsou. „Musím domů. V devatenáct nula nula jsem očekáván na formální večeři s velvyslancem z jeskyně Hlavní třída.“ Pak se Ksicht vydal k mimořádně dobře vypadajícímu vozidlu stojícímu na ulici. Soukromé vznášedlo s vlastním malým rázovým prstencem? Tu a tam jsem dole nějaké viděla. Ksicht vylezl do vozidla a nastartoval je. Motor se rozpředl, měl o něco syrovější zvuk než elegantní síla vycházející z raketových trysek. Zaaatroleně, pomyslela jsem si. Jak moc bohatý je tenhle kluk? Jeho rodina musí mít hromady zásluh, jestli si může něco podobného dovolit. A tím pádem je příliš bohatý, jak to tak vypadá, na to, aby bydlel s ostatními. Vozidlo se plynule vzdálilo. Přišlo mi výrazně nefér, že to, co mně bylo upřeno, on odhodil jako zkaženou porci potkaního masa. Znovu jsem hodila batoh na rameno a vydala se skrz bránu ve zdi chránící komplex OSV. Tam čekal další vojenský policista, který si můj odchod poznamenal do notesu. Má čtvrť byla na vzdálenějším konci Vyvřelé, takže přesunem bych musela trávit skutečně spoustu hodin. Možná bych si mohla najít nějaké místo, kde bych to měla k výtahům pod zem blíž? I tak mi z toho nebylo dobře po těle. Došla jsem k výtahovému komplexu – ale stály tam dlouhé fronty, možná kvůli těm problémům, které měli předtím. Už už jsem se smiřovala s tím, že budu čekat, ale pak jsem se otočila a podívala doleva – za budovy a pole. Ačkoliv základna Alta měla štít a zdi, tohle provizorní město – plné farmářů, kteří byli Vzdorovití zase v jiném ohledu – nemělo plot. A k čemu by ho taky potřebovalo? Tam venku byl jen prach, skály… a jeskyně. Něco mě napadlo. Tohle nebylo zase tak daleko… Vyšla jsem z výtahového komplexu a vydala se ven, podél budov a polí. Farmáři, kteří tam pracovali, po mně pokukovali – ale neříkali nic. Opustila jsem město. Tohle byl můj skutečný domov: jeskyně, skály a otevřené nebe. Tady jsem od otcovy smrti strávila víc času než dole ve Vyvřelé.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268753


Do jeskyně s havarovanou lodí to bylo asi třicet minut chůze, ale našla jsem to místo bez problémů. Otvor se zdál menší, než jsem si ho pamatovala, ale měla jsem světelnou linku a dokázala jsem se spustit dolů. Stará loď vypadala opotřebovaněji, než se mi zapsala do paměti. Možná i proto, že jsem před nedávnem letěla něčím novějším. Ale i tak bylo v kokpitu pohodlí a sedačku šlo sklápět do všech směrů. Hloupý nápad. Kdyby nahoře spadl odpad, mohla jsem tu zůstat uvězněná. Ale byla jsem příliš ublížená, vysílená a otupělá, než abych to řešila. Takže se mi ubytovnou stal kokpit zapomenuté lodi. Brzy jsem upadla do spánku.

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268753


12 Probuzení v kokpitu hvězdné stíhačky bylo prakticky to nejneu-

věřitelnější, co se mi kdy stalo. No… snad kromě létání. Protáhla jsem se v temnotě a uchvátilo mě, kolik je v tomhle kokpitu prostoru. Byl větší než kokpity lodí OSV. Aktivovala jsem světelnou linku, abych měla trochu světla, a podívala se na hodinky. 4:30. Na vyučování se musím hlásit za dvě a půl hodiny. Když jsem o tom tak přemýšlela, vlastně jsem ani nebyla unavená. Jen mě trochu bolelo po… Uvnitř, na okraji kokpitu, cosi sedělo a pozorovalo mě to. Ten tvor vypadal o dost jinak než ti, co jsem vídala v jeskyních. Za prvé byl žlutý. Ploché, dlouhé a trochu oplácané tělo mělo na ocase modré bodliny, které na jasně žluté kůži vytvářely jakýsi vzor. Vypadalo to jako velký slimák o velikosti bochníku chleba, snad jen o něco užší. Neviděla jsem žádné oči, ale způsob, jakým ten tvor byl stočený – přední část zvednutá – mi lehce připomínal… veverku? Viděla jsem ji na videu o ochraně divoké přírody, která se zachovala v několika málo jeskyních. „Co jsi zač?“ zeptala jsem se potichu. V žaludku mi zakručelo. „A, což je stejně tak důležité,“ dodala jsem, „jsi jedlý?“ Natočilo to „hlavu“ do strany, aby se to na mě podívalo – pořád jsem ovšem nedokázala rozpoznat oči. Ani ústa. Vlastně ani obličej.

100 Ukázka elektronické knihy

Profile for Kosmas-CZ

Vzhůru k obloze (Ukázka, strana 99)  

Vzhůru k obloze (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz