„To neudělám. Je to neukázněnost.“ Zavrtěla jsem hlavou. To je hrozný velitel. „Hochu…“ nadechl se Cobb. Ksicht si založil ruce na prsou. „Musím domů. V devatenáct nula nula jsem očekáván na formální večeři s velvyslancem z jeskyně Hlavní třída.“ Pak se Ksicht vydal k mimořádně dobře vypadajícímu vozidlu stojícímu na ulici. Soukromé vznášedlo s vlastním malým rázovým prstencem? Tu a tam jsem dole nějaké viděla. Ksicht vylezl do vozidla a nastartoval je. Motor se rozpředl, měl o něco syrovější zvuk než elegantní síla vycházející z raketových trysek. Zaaatroleně, pomyslela jsem si. Jak moc bohatý je tenhle kluk? Jeho rodina musí mít hromady zásluh, jestli si může něco podobného dovolit. A tím pádem je příliš bohatý, jak to tak vypadá, na to, aby bydlel s ostatními. Vozidlo se plynule vzdálilo. Přišlo mi výrazně nefér, že to, co mně bylo upřeno, on odhodil jako zkaženou porci potkaního masa. Znovu jsem hodila batoh na rameno a vydala se skrz bránu ve zdi chránící komplex OSV. Tam čekal další vojenský policista, který si můj odchod poznamenal do notesu. Má čtvrť byla na vzdálenějším konci Vyvřelé, takže přesunem bych musela trávit skutečně spoustu hodin. Možná bych si mohla najít nějaké místo, kde bych to měla k výtahům pod zem blíž? I tak mi z toho nebylo dobře po těle. Došla jsem k výtahovému komplexu – ale stály tam dlouhé fronty, možná kvůli těm problémům, které měli předtím. Už už jsem se smiřovala s tím, že budu čekat, ale pak jsem se otočila a podívala doleva – za budovy a pole. Ačkoliv základna Alta měla štít a zdi, tohle provizorní město – plné farmářů, kteří byli Vzdorovití zase v jiném ohledu – nemělo plot. A k čemu by ho taky potřebovalo? Tam venku byl jen prach, skály… a jeskyně. Něco mě napadlo. Tohle nebylo zase tak daleko… Vyšla jsem z výtahového komplexu a vydala se ven, podél budov a polí. Farmáři, kteří tam pracovali, po mně pokukovali – ale neříkali nic. Opustila jsem město. Tohle byl můj skutečný domov: jeskyně, skály a otevřené nebe. Tady jsem od otcovy smrti strávila víc času než dole ve Vyvřelé.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268753