Page 1

/ 98 / Nejproslulejší byli Zawisza Czarny z Garbowa, Janusz z Tuliszkowa a Andrzej Balicki. Memorandum shrnovalo známé námitky proti Husovu žalářování a s odkazem na zachování dobré pověsti koncilu, panovníka Svaté říše římské a Českého království se domáhalo urychleného vyřízení Husovy pře. Čeští signatáři pak v dodatku odmítli pomluvy kolující po Kostnici v souvislosti s přijímáním svátosti oltářní pod obojí způsobou, jež v Čechách podle Kristova vzoru zaváděl Husův nejbližší spolupracovník Jakoubek ze Stříbra. O Husa i laický kalich se strhla prudká polemika, která přece jen přinesla konkrétní výsledek.40 Dne 31. května 1415 koncil oznámil, že Jana Husa sice nepropustí, nicméně mu 5. června poskytne Zikmundem slíbené veřejné slyšení.41 Zjevný ústupek neučinily kompetentní synodální orgány výhradně pod tlakem česko-polské iniciativy, nýbrž především s ohledem na římského krále. Jistou roli v  rozhodnutí udělit Husovi slyšení intervence českých a moravských šlechticů však přece jen sehrály. Právě 31. května předložili Husovi kostničtí průvodci účastníkům koncilu ověřené latinské znění listu ze 7. října 1414, velkomeziříčského dokumentu z ledna 1415 i nedávno doručeného listu schváleného 8. května 1415 na brněnském sjezdu moravských šlechticů.42 Adresován byl Zikmundovi a signovalo jej jedenáct mužů, převážně totožných s pečetiteli lednového protestu (přibyli Jaroslav Veselský ze Šternberka a bratři Aleš a Procek z lysické větvě pánů z Kunštátu; chybí Hanuš z Lipé, který snad právě tehdy pobýval v  Kostnici).43 Dikce dokumentu se v  porovnání s  lednem v podstatě nezměnila.44 List, který putoval na místo určený přibližně dvacet dní, měl být do Kostnice dopraven zároveň s  protestem přijatým 12. května na

40

41 42 43

44

krále Zikmunda na severu Benátska (1411/12–1420), SMB 7 (2015), s. 81–113, zvláště s. 91–92. FRB, VIII, s. 44–57. Obsáhle k česko-polskému memorandu Jaromír Mikulka: Mistr Jan Hus a Polsko, Slovanské historické studie 2 (1957), s. 105–174, zde s. 131–155. FRB, VIII, s. 57. Tamtéž, s. 65–67. A. Sedláček: Něco o Husových průvodcích, s. 57. „Hans; von Lip uß Märhern“ (U. Richental: Chronik des Konstanzer Konzils, s. 192) nemůže být nikdo jiný než Hanuš z Lipé. FRB, VIII, s. 69–70; V. Novotný: Hus v Kostnici, s. 50–52 (č. 4). Opis též v textu T Starých letopisů českých, Národní knihovna ČR, Osek 95, fol. 29r–30v. Viz též Staré letopisy české (Východočeská větev a některé související texty), s. 302–303.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268734


/ 99 / pražském shromáždění pánů, rytířů a panošů české i moravské země. Jak a proč se pražský list o dva týdny zpozdil, nevíme. I jeho adresátem byl Zikmund, zpracování pak prozrazuje původ ze stejné „dílny“ jako předchozí písemnosti. V  porovnání s  nimi však důrazněji (dokonce třikrát) připomíná, že Husovo věznění je „wšie České zemi a jazyku na hanbu a na potupenie“. V neposlední řadě ještě více vyzdvihuje Husa jako pravověrného kazatele, který nehlásá nic jiného „nežli pravdu a  zákon boží podle čtenie božího a  wýkladów swatých doctorów“.45 V kongregaci národních kurií zazněl latinský překlad listu 12. června, čtvrtý den po Husově závěrečném slyšení. Na přítomné mocněji než jeho obsah, opakující již známé argumenty, zapůsobil česky psaný originál, opatřený prý 250 šlechtickými pečetěmi. To byla překvapivě mohutná síla, kterou se někdejší Husův přítel a  nyní jeho nejtvrdší protivník Štěpán Páleč okamžitě pokusil oslabit poznámkou, že dokument nereprezentuje oficiální postoj českého státu: „Hle, veledůstojní otcové! Já prohlašuji před Vašimi Důstojnostmi, že nebyla učiněna žádná zmínka, ani není o našem panu králi…“46 Signatáři písemnosti si myslili pravý opak. Janu Husovi však pomoci nedokázali. Věčná škoda, že originální vyhotovení navždy zmizelo (údajně náleželo k písemnostem, jež koncil přikázal uvrhnout do ohně)47 a neznáme ani jména jeho signatářů. Z jiných pramenů bezpečně víme, že mezi nimi nechyběli Lacek z Kravař, Boček (starší) z Kunštátu i Čeněk z Vartenberka a vysoce pravděpodobná je též účast dalších pánů angažujících se v Husově při už dříve. Tentokrát se ale do akce zapojilo velké množství lidí, dosud stojících stranou, a to nejen z okruhu vysoké nobility, nýbrž i více než dvě stě příslušníků nižší šlechty. To jen vypovídá o organizační náročnosti podniku, který se neomezil pouze na Prahu a Brno, ale zasáhl několik krajů. Průkazné svědectví o tom vydává další, naštěstí v originále zachovaný list, rovněž vystavený na pražském sjezdu dne 12. května. Osm šlechticů, převážně usedlých ve středních Čechách, se v  něm obrací 45 46

47

FRB, VIII, s. 70–71; V. Novotný: Hus v Kostnici, s. 52–54 (č. 5). FRB, VIII, s. 71. Cituji novočeský překlad Františka Heřmanského in Petr z Mladoňovic: Zpráva o mistru Janu Husovi v Kostnici, edd. Zdeněk Fiala – František Heřmanský, Praha 1965, s. 123. Documenta, s. 581 (č. 85); AČ, III, s. 191 (č. 6).

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268734


/ 100 / na Zikmundovy české a moravské dvořany v Kostnici s žádostí, aby na římského krále působili v souladu s míněním hlavního sjezdového dokumentu opatřeného 250 pečetěmi. Pod žádostí čteme jména Pavla z  Jenštejna, s  ním příbuzensky spjatých Jana a  Jindřicha z  Vlašimi, Jana (Berky) z Dubé, Diviše a Bartoše z Říčan, Jana Hříče (řečeného Kekule) ze Stradonic a Aleše Hříče, snad z Pozdyně.48 K Bodamskému jezeru jej možná dopravil jeden ze signatářů, Jan z Dubé, který se mihne mezi návštěvníky kostnické veleudálosti.49 Úctyhodná bilance aktivit, jimiž česká a  moravská šlechta zakročila od počátku října 1414 do konce května 1415 v Husův prospěch, zahrnuje čtyři listy adresované králi Zikmundovi, jeden list určený Zikmundovým dvořanům v Kostnici a jeden pamětní spis přednesený na koncilu a zároveň předaný římskému králi. A to ještě necháváme stranou písemné reakce na jednání koncilu50 a  list z  dubna 1415 na podporu Jeronýma Pražského, vše ze skupiny Husových kostnických průvodců.51 Kruh šlechticů, kteří Husovi konkrétními činy pomáhali v  době jeho věznění, ať již na dálku, nebo přímo v Kostnici, byl (i když vynecháme Václava z Dubé, Jindřicha Lacemboka a Jana z Chlumu)52 sice 48

49

50 51

52

Originál uložen v Archivu Univerzity Karlovy, fond Listiny I/71 (u pečetí jsou dodatečně uvedena jedinou písařskou rukou jména signatářů, ve dvou případech byl zkomolen predikát, respektive domicil v důsledku špatného čtení). Edice V. Novotný: Hus v Kostnici, s. 54–56 (č. 6). Jana z Dubé zachytil v Kostnici U. Richental: Chronik des Konstanzer Konzils, s. 189. Dále A. Sedláček: Něco o Husových průvodcích, s. 56. Na pečeti příslušné listiny (Archiv Univerzity Karlovy, fond Listiny I/71) je patrný znak s dvěma zkříženými ostrvemi, erb Berků z Dubé. List se dostal zpět do Čech (konkrétně do univerzitního archivu) snad zásluhou Petra z Mladoňovic. Stručný výčet uvádí J. Kejř: Husitský právník, s. 166 (č. 17). V českém znění textu Starých letopisů českých, Národní knihovna ČR, Osek 95, fol. 28r–28v je uveden Bleh ze Strádova. Viz i Staré letopisy české (Východočeská větev a některé související texty), s. 301–302. Na latinskou variantu odkazuje František Šmahel: Život a dílo Jeronýma Pražského. Zpráva o  výzkumu, Praha 2010, s. 73, 144. K  Strádovu Jaroslav Teplý: Hrad Strádov a  Jaroš Lacembok z  Chlumu, Východočeský sborník historický 22 (2012), s. 115–135. O  nich, dalších českých šlechticích v  Kostnici a  jiných Husových urozených příznivcích August Sedláček: Příčinky k životopisu M. Jana Husi, ČČH 30 (1924), s. 307–315, 546–560, zde s. 314–315, 549–558; František Michálek Bartoš: Zástupci Karlovy university na kostnickém koncilu, in: Sborník prací věnovaných prof. dru Gustavu Friedrichovi k šedesátým narozeninám 1871–1931, Praha 1931, s. 1–9, zde s. 1–4. O předcích a sídlech Jana

Ukázka elektronické knihy

Profile for Kosmas-CZ

Husitství a husité (Ukázka, strana 99)  

Husitství a husité (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz