/ 98 / Nejproslulejší byli Zawisza Czarny z Garbowa, Janusz z Tuliszkowa a Andrzej Balicki. Memorandum shrnovalo známé námitky proti Husovu žalářování a s odkazem na zachování dobré pověsti koncilu, panovníka Svaté říše římské a Českého království se domáhalo urychleného vyřízení Husovy pře. Čeští signatáři pak v dodatku odmítli pomluvy kolující po Kostnici v souvislosti s přijímáním svátosti oltářní pod obojí způsobou, jež v Čechách podle Kristova vzoru zaváděl Husův nejbližší spolupracovník Jakoubek ze Stříbra. O Husa i laický kalich se strhla prudká polemika, která přece jen přinesla konkrétní výsledek.40 Dne 31. května 1415 koncil oznámil, že Jana Husa sice nepropustí, nicméně mu 5. června poskytne Zikmundem slíbené veřejné slyšení.41 Zjevný ústupek neučinily kompetentní synodální orgány výhradně pod tlakem česko-polské iniciativy, nýbrž především s ohledem na římského krále. Jistou roli v rozhodnutí udělit Husovi slyšení intervence českých a moravských šlechticů však přece jen sehrály. Právě 31. května předložili Husovi kostničtí průvodci účastníkům koncilu ověřené latinské znění listu ze 7. října 1414, velkomeziříčského dokumentu z ledna 1415 i nedávno doručeného listu schváleného 8. května 1415 na brněnském sjezdu moravských šlechticů.42 Adresován byl Zikmundovi a signovalo jej jedenáct mužů, převážně totožných s pečetiteli lednového protestu (přibyli Jaroslav Veselský ze Šternberka a bratři Aleš a Procek z lysické větvě pánů z Kunštátu; chybí Hanuš z Lipé, který snad právě tehdy pobýval v Kostnici).43 Dikce dokumentu se v porovnání s lednem v podstatě nezměnila.44 List, který putoval na místo určený přibližně dvacet dní, měl být do Kostnice dopraven zároveň s protestem přijatým 12. května na
40
41 42 43
44
krále Zikmunda na severu Benátska (1411/12–1420), SMB 7 (2015), s. 81–113, zvláště s. 91–92. FRB, VIII, s. 44–57. Obsáhle k česko-polskému memorandu Jaromír Mikulka: Mistr Jan Hus a Polsko, Slovanské historické studie 2 (1957), s. 105–174, zde s. 131–155. FRB, VIII, s. 57. Tamtéž, s. 65–67. A. Sedláček: Něco o Husových průvodcích, s. 57. „Hans; von Lip uß Märhern“ (U. Richental: Chronik des Konstanzer Konzils, s. 192) nemůže být nikdo jiný než Hanuš z Lipé. FRB, VIII, s. 69–70; V. Novotný: Hus v Kostnici, s. 50–52 (č. 4). Opis též v textu T Starých letopisů českých, Národní knihovna ČR, Osek 95, fol. 29r–30v. Viz též Staré letopisy české (Východočeská větev a některé související texty), s. 302–303.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268734