98
5. Autenticita a turistické představy
a antagonismus“ (Crick 1989, 330). Mýtus necivilizovaného glorifikuje původní místo, v němž je industriální civilizace v podstatě nepřítomná. Turisté zde mohou poznávat nezkrotnou a nedotčenou přírodu a seznamovat se s domorodými kulturami Afriky, Jižní Ameriky, jihovýchodní Asie nebo Oceánie. Destinace jsou prezentovány jako zóny existující za hranicemi moderní západní civilizace, které jsou svojí podstatou divoké, pokryté exotickou vegetací, v níž žijí vzácná a často nebezpečná zvířata. „Mýtus necivilizovaného člověka vytvářejí destinace, které jsou ideální pro poznávací cesty.“ (Echtner a Prasad 2003, 675) Moderní turisté – metaforicky bílí průzkumníci, lovci, obchodníci, antropologové a misionáři – se účastní výprav, aby poznali civilizací dosud nedotčené geografické oblasti, v nichž vládne divoká flóra a fauna. Mýtus
Nezměněný
Neomezený
Necivilizovaný
Místo
území legend
území hojnosti
území na konci světa
Čas
minulost
přítomnost
původní nedotčenost
Prostředí
významné ticho
mírnost
divokost
Stavby
památky
rezorty
významné ticho
Hostitel
jednoduchý/klidný
úslužný/usměvavý
divoký/překvapivý
Turista
zkoumá minulost
užívá si ráje
podniká expedice k domorodcům
30. Tři turistické mýty
Turistický pohled „je společensky organizován a systematizován“ (Urry a Larsen 2011, 1). Zároveň je ovlivněn takovými faktory, jako jsou strukturální stabilita či vývojová dynamika hostitelské společnosti a délka pobytu turistů v destinaci. Koncepce turistického pohledu je diferencující, neboť pohledy mužů a žen na stejný objekt či událost se odlišují, stejně jako se liší vnímání stejné třídy sociokulturních a přírodních jevů příslušníky různých národů, etnik, sociálních tříd nebo vrstev společnosti. Turistický pohled se proměňuje v čase i prostoru v souvislosti s ekonomickými, politickými, technologickými a sociokulturními změnami ve společnosti. Odráží totiž mocenskou asymetrii i změny společenského vkusu, což se projevuje fluktuací či preferencí jak turistických destinací, tak různých forem turismu. Existuje však relativně stabilní soubor preferovaných znaků, které kontinuálně konstituují a potvrzují žádoucí turistický pohled. Jedná se například o unikátní objekt nebo místo (třeba Eiffelova věž či Niagarské vodopády), vyhledávané kulturní nebo přírodní fenomény (např. francouzský zámek či norské fjordy), atraktivní aspekty každodenních aktivit (třeba způsob života prezentovaný v archeologických nebo etnografických skanzenech), každodenní činnosti zasazené do neobvyklého kontextu (např. koupání či večeře na pláži při západu slunce) a setkání s mimořádnými objekty (třeba meteority, které získaly náboženský nebo jiný symbolický význam) (Urry 1992).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268724