Page 1

m u r

l a f f e r t y

m i n e c r a f t

z t r a c e n ý

d e n í k

„To mně ale nedává smysl,“ vrtěl Max hlavou. „Tady je přece Nether. Nikdo tady nežije!“ „Vždyť nic nemám!“ vykřikla Freya. „Moje rodina byla to jediné, co jsem měla. V Overworldu na mě nikdo nečeká. Tady dokážu přežít. Proč bych tu nezůstala?“ Alison ji upřeně pozorovala, protože konečně dospěla k pochopení, jak se na celou věc dívá Max. Ukázala z okna a  pohlédla zase na Freyu. „Proč bys zrovna tady neměla zůstávat? K  tomu je přece milion důvodů! Jednou ti dojde voda. Ve zdejších jezerech je jen oheň. Tlupy prasečích zombie se prohánějí na slepicích všude kolem! Taky nemůžeš jen tak vejít do pokoje ve vlastním domě, protože netušíš, jestli na druhé straně dveří nečíhá nějaký zabijácký mob. A živit se jenom houbami a tím, co se ti podaří získat, když ulovíš nějakou ohavnou obludu – tak chceš žít až do smrti? Copak ti přeskočilo?“ Znovu pohlédla do kaňonu, v  němž se potulovalo několik slepic bez jezdců a  smutně klovalo do plácku pokrytého pískem duší. Max se vrátil od okna a mnul si ucho, což dělával vždycky, když přemýšlel. „Ali má pravdu,“ řekl Freyi. „Nikdo se zdravým rozumem by tady žít nechtěl.“ Podíval se po Alison a v očích měl nezvykle dospělý výraz. „Jenže, Ali,“ řekl tiše, „bylas ty úplně při smyslech, když ti zahynuli rodiče?“ Alison zděšeně pootevřela pusu, když si vzpomněla na ten strašný den. Stromový dům v troskách. Ovce se rozprchly kdovíkam. Její rodiče, sestra a  babička nebyli k  nalezení. Zdravý rozum jí velel utíkat k  sousedům, sehnat pomoc k prohledání toho, co zůstalo z domu, a pak se rozhlédnout po okolí, neleží-li tam zraněný nějaký člen rodiny. Místo toho šla otupěle hledat ovce. Nedlouho nato na ni narazila Maxova zoufalá matka a  také pan Hatch. Slyšeli výbuch a udělali to, co bylo v dané situaci jedině správné: pátrali po přeživších. Alison se odploužila pryč, protože jim nemohla pomoct. 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268659


m u r

l a f f e r t y

m i n e c r a f t

z t r a c e n ý

d e n í k

„Musela jsem jít zahnat ovce zpátky do ohrady,“ řekla. Vzpomínala, jak jen zděšeně kulila oči, zírala na dospělé, ale ve skutečnosti jako by je ani neviděla. Maxova matka chvíli sklíčeně upírala pohled na pana Hatche, pak k sobě přivinula Alison a něžně ji objala. Až tehdy se osiřelá dívka rozplakala. Alison zavrtěla hlavou, jako by se mohla fyzicky zbavit té hrůzné vzpomínky a vypudit ji z mysli. Podívala se na Freyu, která hladila svou vlčici a záměrně se vyhýbala pohledu na Maxe a Alison. „Omlouvám se,“ řekla Alison. „Nebyla jsem tehdy při smyslech. Ráno můžeme odejít.“ Freya zvedla hlavu a ve tváři se jí objevil výraz zmatku. „Odejít? Proč byste odcházeli? Tam venku umřete!“ Rozhodně zavrtěla hlavou. „Ne, zůstanete tady se mnou. Ukážu vám svou pevnost – tedy bezpečné místnosti,“ dodala, když si všimla, jak se Alison zatvářila. „Myslím, že byste určitě chtěli vidět můj zvláštní pokoj.“ „Jaký zvláštní pokoj?“ zeptal se Max a  ruka se mu samovolně sevřela kolem jílce nového meče. Alison si říkala, jestli si vůbec uvědomuje, že tohle gesto udělal. Freya sebevědomě přikývla. „No jo. Tam mám všechny ty legrační věci.“

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268659


kapitola 11

ZAMČENÁ MÍSTNOST JE MOCNĚJŠÍ NEŽ MEČ

F

reya je nejprve dovedla do prostorné místnosti, kterou Max i Alison považovali za kuchyň této pevnosti, protože z ní jednak vedly tajné dveře do tunelu, ale také tu stála pec k vaření a několik stolů. Max si však rychle uvědomil, že ten, kdo zdejší pevnost stavěl, vyčlenil tuto místnost, aby sloužila hlavně jako skladiště. Ukázalo se to jako víceméně jisté, když je odtud Freya zavedla do sousední komnaty a před nimi se objevil nádherný sál. „Já tady jím nerada,“ připustila. „Ano? A  proč?“ zeptal se Max sarkasticky a  ve velkém prostoru zněl jeho hlas nezvykle slabě. Strop jídelny tvořila jeskynní klenba, která se pnula ve výšce nejméně třiceti bloků. Na protější stěně se rýsoval velký vytesaný reliéf ohniváka. Kolem něho stékala v kaskádách láva, která mizela pod podlahou a snad odtékala někam mimo pevnost, protože v  sále bylo i  tak nepříjemné vedro. Uprostřed síně stál kamenný stůl, kolem něhož se pohodlně mohlo usadit nejméně padesát lidí, ale spíš víc. Kamenné židle jako jediné dodávaly místnosti barvu – asi deset z nich mělo na sedácích pestrobarevné polštáře, takže tyto židle působily až přeplácaně. Freya si všimla, že Alison se dotýká jednoho z polštářů. „No jo, přidala jsem k tomu i něco svého. Našla jsem tady 100 Ukázka elektronické knihy

Profile for Kosmas-CZ

Minecraft - Ztracený deník (Ukázka, strana 99)  

Minecraft - Ztracený deník (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz