m u r
l a f f e r t y
•
m i n e c r a f t
–
z t r a c e n ý
d e n í k
„To mně ale nedává smysl,“ vrtěl Max hlavou. „Tady je přece Nether. Nikdo tady nežije!“ „Vždyť nic nemám!“ vykřikla Freya. „Moje rodina byla to jediné, co jsem měla. V Overworldu na mě nikdo nečeká. Tady dokážu přežít. Proč bych tu nezůstala?“ Alison ji upřeně pozorovala, protože konečně dospěla k pochopení, jak se na celou věc dívá Max. Ukázala z okna a pohlédla zase na Freyu. „Proč bys zrovna tady neměla zůstávat? K tomu je přece milion důvodů! Jednou ti dojde voda. Ve zdejších jezerech je jen oheň. Tlupy prasečích zombie se prohánějí na slepicích všude kolem! Taky nemůžeš jen tak vejít do pokoje ve vlastním domě, protože netušíš, jestli na druhé straně dveří nečíhá nějaký zabijácký mob. A živit se jenom houbami a tím, co se ti podaří získat, když ulovíš nějakou ohavnou obludu – tak chceš žít až do smrti? Copak ti přeskočilo?“ Znovu pohlédla do kaňonu, v němž se potulovalo několik slepic bez jezdců a smutně klovalo do plácku pokrytého pískem duší. Max se vrátil od okna a mnul si ucho, což dělával vždycky, když přemýšlel. „Ali má pravdu,“ řekl Freyi. „Nikdo se zdravým rozumem by tady žít nechtěl.“ Podíval se po Alison a v očích měl nezvykle dospělý výraz. „Jenže, Ali,“ řekl tiše, „bylas ty úplně při smyslech, když ti zahynuli rodiče?“ Alison zděšeně pootevřela pusu, když si vzpomněla na ten strašný den. Stromový dům v troskách. Ovce se rozprchly kdovíkam. Její rodiče, sestra a babička nebyli k nalezení. Zdravý rozum jí velel utíkat k sousedům, sehnat pomoc k prohledání toho, co zůstalo z domu, a pak se rozhlédnout po okolí, neleží-li tam zraněný nějaký člen rodiny. Místo toho šla otupěle hledat ovce. Nedlouho nato na ni narazila Maxova zoufalá matka a také pan Hatch. Slyšeli výbuch a udělali to, co bylo v dané situaci jedině správné: pátrali po přeživších. Alison se odploužila pryč, protože jim nemohla pomoct. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268659