98
J . d . ro bb
•
m á m t ě v hrsti
a panovalo tu ticho jako v kostele. Zamířili po černé dlažbě ke stanovišti ostrahy. „Poručík Dallasová a Roarke jdou za Jordanem Banksem,“ oznámil vrátný muži za dlouhým pultem. „Jistě. Pane,“ dodal recepční s pohledem na Roarkea, „mám mu zavolat a ohlásit vás?“ „Ne,“ odpověděla Eva rozhodně. „Padesáté první podlaží. Hlavní vchod má číslo 5100.“ Stiskl tlačítko a stříbrné dveře jednoho z výtahů se nehlučně otevřely. „Příjemnou návštěvu.“ „Děkuji.“ Roarke se dotkl rukou Eviny paže a společně vstoupili do výtahu. „Tvoje budova.“ „Ano, patří mi.“ „Takže s břídily nepodnikáš, ale pronajímáš jim bydlení?“ „Nejspíš pronajímám nemovitosti mnoha břídilům, protože i ti potřebují střechu nad hlavou.“ Eva zvedla oči ke stříbrnému stropu. „Tomu říkám střecha.“ „Je to tu docela pěkné, že ano?“ Naklonil se k ní, a ačkoliv Eva loupla očima po bezpečnostní kameře, políbil ji. „Vzpomínám si, že hned vedle je právě tak pěkná restaurace, jestli máš hlad.“ „Jíst doma je lepší.“ „Většinou ano.“ Hladce a tiše vyjeli do padesátého prvního podlaží. Před nimi se otevřela široká chodba s dalšími červenými květinami, s obrazy na stříbrných stěnách a s dvojkřídlými dveřmi s číslem 5100. „Dobré zabezpečení,“ poznamenala Eva, když si všimla kamery, čtečky dlaní a zámků na dveřích. Stiskla zvonek a ustoupila mimo záběr, aby na kameře zůstal jen Roarke. Jak očekávala, dveře se otevřely, aniž by se Banks nebo počítač bezpečnostního systému na něco vyptávali. „Tomu říkám překvapení.“ Banks teď zaznamenal i Evu. „Dobrý den.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268657