98
J . d . ro bb
•
m á m t ě v hrsti
a panovalo tu ticho jako v kostele. Zamířili po černé dlažbě ke stanovišti ostrahy. „Poručík Dallasová a Roarke jdou za Jordanem Banksem,“ oznámil vrátný muži za dlouhým pultem. „Jistě. Pane,“ dodal recepční s pohledem na Roarkea, „mám mu zavolat a ohlásit vás?“ „Ne,“ odpověděla Eva rozhodně. „Padesáté první podlaží. Hlavní vchod má číslo 5100.“ Stiskl tlačítko a stříbrné dveře jednoho z výtahů se nehlučně otevřely. „Příjemnou návštěvu.“ „Děkuji.“ Roarke se dotkl rukou Eviny paže a společně vstoupili do výtahu. „Tvoje budova.“ „Ano, patří mi.“ „Takže s břídily nepodnikáš, ale pronajímáš jim bydlení?“ „Nejspíš pronajímám nemovitosti mnoha břídilům, protože i ti potřebují střechu nad hlavou.“ Eva zvedla oči ke stříbrnému stropu. „Tomu říkám střecha.“ „Je to tu docela pěkné, že ano?“ Naklonil se k ní, a ačkoliv Eva loupla očima po bezpečnostní kameře, políbil ji. „Vzpomínám si, že hned vedle je právě tak pěkná restaurace, jestli máš hlad.“ „Jíst doma je lepší.“ „Většinou ano.“ Hladce a tiše vyjeli do padesátého prvního podlaží. Před nimi se otevřela široká chodba s dalšími červenými květinami, s obrazy na stříbrných stěnách a s dvojkřídlými dveřmi s číslem 5100. „Dobré zabezpečení,“ poznamenala Eva, když si všimla kamery, čtečky dlaní a zámků na dveřích. Stiskla zvonek a ustoupila mimo záběr, aby na kameře zůstal jen Roarke. Jak očekávala, dveře se otevřely, aniž by se Banks nebo počítač bezpečnostního systému na něco vyptávali. „Tomu říkám překvapení.“ Banks teď zaznamenal i Evu. „Dobrý den.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268657
99
J . d . ro bb
•
m á m t ě v hrsti
Eva předpokládala, že právě tohle je jeho kluzký šarm: mírný úsměv, který dosáhl i k jeho očím odstínu štěněcí hnědi v chlapecky pohledném obličeji rámovaném rozcuchanými hnědými vlasy s proužky buď od slunce, nebo od zručného stylisty. Štíhlé tělo halil světle zlatý svetr a tmavě hnědé kalhoty. Výšku Eva odhadovala na zhruba sto osmdesát centimetrů a měl i správnou postavu podle popisu Cecily Greenspanové. „Poručík Dallasová, newyorská policie.“ Skoro se na odznak nepodíval – upíral štěněcí oči na její obličej způsobem, jaký zřejmě většina žen považovala za lichotivý. Eva však nepatřila k většině žen. „Jistě, Roarkeova manželka. Viděl jsem vás v televizi. Docela hodně jsem o vás četl. Prosím, pojďte dál. Rád vás vidím, Roarkeu.“ Podal mu ruku a Roarke ji s chladnou zdvořilostí přijal. „Poručík tu je v policejní záležitosti.“ „To zní zlověstně.“ Jordanův úsměv však v nejmenším nepohasl. „Posaďte se. Doufám, že nám policejní záležitost nebrání v tom, abychom si dali drink.“ „Brání – ale vy si dejte, cokoliv chcete.“ Obývací pokoj těžil z výhledu prosklenou stěnou na širokou terasu. Na město padal soumrak, v jehož měkkém světle se budovy zabodávaly do temnícího nebe a dole se třpytila hladina řeky. Jordan ukázal k sestavě pohovek a křesel, černých a bílých, takže Evě připomněly šachovnici. V jedné stěně plápolal oheň v krbu, nad nímž visely uhlové a perokresbové akty – mužské i ženské. V pozadí tiše hrála hudba. „Mám tu aperitiv,“ řekl Jordan a zvedl sklenici se světle žlutou tekutinou. „Vy máte ráda kávu bez mléka, že ano? Můj android vám ji může udělat.“ „Ne, díky.“ Eva se posadila, aby zarazila další zdvořilosti. „Měl jste vztah s Williminou Karsonovou.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268657
100
J . d . ro bb
•
m á m t ě v hrsti
„Ano. Já – totiž, chci říct my… ukončili jsme ho před několika týdny. Přátelsky.“ Taky se posadil, pohodlně a klidně. „Jste si vědom toho, že paní Karsonová byla dnes ráno vážně zraněna při bombovém útoku na ústředí Quantum Air?“ Jeho obličej se poskládal do seriózního a zarmouceného výrazu – podle Evy stejně povrchního jako na uhlových obrazech. „Ráno jsem se to dozvěděl. Je to víc než hrozné. Tolik lidí! Byl to nějaký zaměstnanec Quanta, že? Nějaký manažer? Nedokážu si představit, co ho k tomu vedlo, prostě nedokážu. Ještě že to Williminu nezabilo. Slyšel jsem, že se uzdraví.“ „Kdo vám to řekl?“ „Já… poslouchal jsem zprávy. Přiznávám, že jsem k televizi doslova přilepený celý den, protože jsem bez sebe starostmi o Willi. Plánované sloučení se uskuteční i po tom všem a jí už se vede líp. To je obrovská úleva! Zjistili jste, proč to ten blázen udělal?“ „Používáte nějaké vadné lepidlo, když vám uniklo, že Paul Rogan byl právě tak obětí jako ostatní, kteří dnes ráno zemřeli nebo byli zraněni. Věděl jste, že Quantum a Econo už několik měsíců vedly jednání?“ „Ano. Dobře jsem to věděl. Willi má vynikající hlavu na obchody, a ačkoliv se zabývám spíš světem umění, podělila se o některé informace z vyjednávání i se mnou, když jsme spolu chodili.“ Znovu se usmál a zvedl sklenku aperitivu v uvolněném přípitku. „Podobně jako kniha i film o Icoveových naznačují, že sdílíte informace ze své práce s Roarkem.“ „Znal jste konkrétnosti?“ Úsměv opět nahradil seriózní výraz, Jordan poposedl a nepatrně se předklonil. „Byla a bude to velká změna pro Econo i pro Willi. Willi není v žádném smyslu impulzivní a zahrnuje do svých analýz rady a názory, stejně jako tabulky a čísla.“ „Ona se s vámi radila?“ ozval se Roarke, spíš nedůvěřivě než kousavě, a povytáhl obočí. „Ohledně toho velkého obchodu?“
Ukázka elektronické knihy