Page 1

Hostinec

Hostinec Ladislav Zedník

Kdo jsem, abych radil, jak máte psát? Ode dneška budu pouze vybírat texty, které mi přijdou něčím zajímavé. Banální, neumělé či jinak handicapované texty ponechám stranou. V tomto a následujících číslech tedy najdete jen básně, co prošly sítem (jistěže šíleně subjektivním). S pozdravem — váš hostinský Ladislav, který bez řečí roznáší v lokálu básně.

Matyáš Macourek

36 stupňů ve stínu

Šéfe, poďte, poďte dál

pít dopoledne čaj, nebo ho pít odpoledne, horkej čaj v horkém pozdním odpoledni, zatímco venku se prohání horkej africkej vzduch ulicemi, africkej vzduch ze Sahary ve střední Evropě.

je hlučný a dveře ordinace nechává otevřené na chodbu. vybuchuje v hlasitý smích, říká pacientům prdlajs a šíří kolem sebe nakažlivou náladu, kdy máš pocit, že rakovina je legrace a při léčbě se společně náramně pobavíte. nově přicházející pacienti se s posmutnělým výrazem šourají po chodbě, a z ordinace pana doktora vychází elegantní žena a zdraví přes rameno: arrivederci! „arrivederci“ haleká pan doktor na dálku „a šéfe, poďte, poďte dál“. chvíli se bavíme o počasí, o zahradě, chce sázet stromy a keře a kytky, všeho chce mít hodně, ale pořád se k tomu nemůže dostat, mezitím mezi řečí jen tak mimochodem naplánuje léčbu, ale je to jen formalita, vlastně to ani není třeba, vycházíš z ordinace nabitý optimismem a energií, která je mocnější než jakékoliv ozařování.

horko je tak šílené, že i krásná mladá holka s opálenou pletí a rozpuštěnými hnědými vlasy stojí na chodníku v nepatrném stínu pouliční lampy. nalévám si další šálek čaje a zvedám se k domácímu telefonu: ženský hlas mi nabízí bibli a šťastnější život. vracím se ke svému čaji a srkám ho v odpoledním horku. mně tohle prozatím stačí.

96

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268654


Hostinec

Budou mít sladký život dokud mírová smlouva nepřinese konflikt Válečné dítě nese naději větší než chrám jako duhovou kuličku v kapse

Martin Brož • • •

Křídla zamávají a říše rozpadnou se v prach Celé království se vešlo do dvou igelitových tašek

Každý něco nese jen já jsem v tomhle osudí oslintaný míček který vytrvale aportuje bledý měsíční pes

Do starých hnízd ptáci se někdy nevrací Muži nikdy Jen matky zůstávají A prach v koutech a prach ve slunci

Lítá pořád tam a zpět skrz Tvoje srdce

Žádný vítr neukradne ten zlatý prach neotočí prázdnou židlí v zamčeném dětském pokoji

Jinřich Činátl v lednu

Žádná ruka Žádný vítr

(petrovi) ozvěna skrčila se v holých polích a v krmelcích modrý líh měsíce se rozhořel v hroudách soli která na kopyta lani drolí se

D1

ze starých pravd do srdce vyrytých už to jen někdy pobolívá

Čáp přeletěl dálnici jako by plaval Dotýkal se řeky kamionů konečky křídel

a z prázdné krčmy jizvy světel vrůstají do noci

Předjel jsem jablka z Itálie rajčata z Holandska hovězí z Argentiny Ale žábu v zobáku nedoženu Čáp ji nese s elegancí jako vlna vzkaz v láhvi a mrtvého tučňáka Muži nesou kořist s těžkostí španělského zlata Hladina pod ponor a neštovice do Ameriky

u cesty uschlé stvoly zamrzly v kalužích černé tuše mlčky bloudíme v krajinách malíře Hokusaje a na slovech leží ticho jako sníh který nikdy neroztaje

Vlečou své lásky na tažném laně z vypadaných vlasů kocovinu v igelitové tašce své hlavy Ráno za ranou berou ramenem roh když táhnou dál jejich ženy za nimi deset kilo cukru ve slevě

A to je z Hostince vše, nad vašimi texty se potkáme zase za měsíc. Posílejte je vždy v jednom (!) souboru na e­‑mail hostinec@hostbrno.cz a nezapomeňte připojit i svou poštovní adresu. Ladislav Zedník (nar. 1977) je básník, editor a pedagog.

97

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268654


Komiksariát

Sethův šedomodrý svět Ondřej Nezbeda

Většina kanonických děl světového komiksu už v češtině vyšla. Knihy kanadského kreslíře Setha tu však pořád chybí. Byl to zchátralý dům na rohu Kings Street a Sherbourne. Jedna z těch zašlých budov, která v současném zářivém a moderním Torontu připomínala bolavý palec. Seth prošel okolo už mnohokrát, ale ten den ho něco ponouklo, aby se zastavil a nahlédl dovnitř. „Clyde Fans“ stálo na zaprášené výloze. Přitlačil nos na špinavé sklo a zadíval se do temné místnosti obchodu. Jako by se tu před desítkami let zastavil čas. Strop podpíraly kovové nosníky, na masivním pultu stály staré telefony s rotačním ciferníkem a na stěně visely dvě fotografie. Byly to klasické černobílé portréty, jaké se pořizovaly v padesátých letech — tehdy naposled podnik nejspíš prosperoval, anebo už se blížil ke svému bankrotu, poté co větráky vytlačil vynález klimatizace. V tom šeru se ztrácely detaily tváří na fotografiích, ale bylo poznat, že jde o muže ve středních letech, nejspíš majitele firmy. Tehdy poprvé Setha napadlo vytvořit a vyprávět jejich příběh. Příběh bratrů Matchcardových, výrobců a obchodních cestujících s ventilátory značky „Clyde Fans“. Dokončil jej na začátku letošních prázdnin, po dvaceti letech.

Jako z filmu pro pamětníky

Do té zaprášené výkladní skříně Seth nenahlédl jen tak. Sám jako kdyby pocházel z oněch minulých časů. Na hlavě vždy elegantní klobouk skrývající napomádované vlasy, na sobě oblek a kravatu, případně dlouhý plášť, na nose kulaté obroučky brýlí a v ruce cigaretu. Jinak na ulici nevychází a neobléká se ani ve svém bytě, který zařídil nábytkem z dvacátých a třicátých let. A stejně vybavuje i své komiksy, které svou estetickou stylizací připomínají filmy pro pamětníky. Kavárny a obchody zdobí fasády, štíty a reklamy ve stylu art deco, ulice a městské třídy tvoří typizované cihlové domy a věžáky s kovovými požárními žebříky a komiksové postavy se často oblékají stejně elegantně jako sám autor. Sethův autorský styl připomíná první kreslené vtipy z časopisu The New Yorker, kterými se inspiruje. Komiksy maluje štětcem, tenkou a přesnou linkou à la prima, bez předkreslování tužkou, a koloruje je pro něj charakteristickým šedomodrým inkoustem, který ještě posiluje nostalgické vyznění a atmosféru jeho

98

Ukázka elektronické knihy

příběhů. Seth ovšem tvrdí, že není bezvýhradným milovníkem minulého století, přitahuje ho především pro svou estetiku a styl. „Došel jsem k přesvědčení, že šťastnější bych byl v minulosti, konkrétně ve dvacátých a třicátých letech,“ pronáší jeho alter ego ve fiktivním životopisu It’s a Good Life, If You Don’t Weaken. V roce 1997 za něj získal prestižní cenu Ignatz. „Uznejte, že všechno je každým rokem zfušovanější a lacinější. Zároveň však musím poctivě přiznat, že bych nevydýchal některé způsoby chování a tehdejší sociální podmínky. Určitě bych třeba nechtěl zažít Velkou hospodářskou krizi.“ Říká proto, že se ve svých komiksech nevrací do historie, ale vytváří vlastní alternativní svět. V tom, který nakreslil v komiksu It’s a Good Life, If You Don’t Weaken, jeho alter ego pátrá po tajemném kreslíři jménem Kalo, který kdysi kreslil vtipy pro The New Yorker, ale jeho tvorba z časopisu postupně mizela, až přestal publikovat docela. Ve svém detektivním pátrání Seth sice není příliš úspěšný, zato víc objevuje sám sebe. Přemýšlí, jak se formují a uchovávají vzpomínky a jak

Profile for Kosmas-CZ

Host 2019/8 (Ukázka, strana 99)  

Host 2019/8 (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz