Hostinec
Hostinec Ladislav Zedník
Kdo jsem, abych radil, jak máte psát? Ode dneška budu pouze vybírat texty, které mi přijdou něčím zajímavé. Banální, neumělé či jinak handicapované texty ponechám stranou. V tomto a následujících číslech tedy najdete jen básně, co prošly sítem (jistěže šíleně subjektivním). S pozdravem — váš hostinský Ladislav, který bez řečí roznáší v lokálu básně.
Matyáš Macourek
36 stupňů ve stínu
Šéfe, poďte, poďte dál
pít dopoledne čaj, nebo ho pít odpoledne, horkej čaj v horkém pozdním odpoledni, zatímco venku se prohání horkej africkej vzduch ulicemi, africkej vzduch ze Sahary ve střední Evropě.
je hlučný a dveře ordinace nechává otevřené na chodbu. vybuchuje v hlasitý smích, říká pacientům prdlajs a šíří kolem sebe nakažlivou náladu, kdy máš pocit, že rakovina je legrace a při léčbě se společně náramně pobavíte. nově přicházející pacienti se s posmutnělým výrazem šourají po chodbě, a z ordinace pana doktora vychází elegantní žena a zdraví přes rameno: arrivederci! „arrivederci“ haleká pan doktor na dálku „a šéfe, poďte, poďte dál“. chvíli se bavíme o počasí, o zahradě, chce sázet stromy a keře a kytky, všeho chce mít hodně, ale pořád se k tomu nemůže dostat, mezitím mezi řečí jen tak mimochodem naplánuje léčbu, ale je to jen formalita, vlastně to ani není třeba, vycházíš z ordinace nabitý optimismem a energií, která je mocnější než jakékoliv ozařování.
horko je tak šílené, že i krásná mladá holka s opálenou pletí a rozpuštěnými hnědými vlasy stojí na chodníku v nepatrném stínu pouliční lampy. nalévám si další šálek čaje a zvedám se k domácímu telefonu: ženský hlas mi nabízí bibli a šťastnější život. vracím se ke svému čaji a srkám ho v odpoledním horku. mně tohle prozatím stačí.
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268654