rozžhaveného vzduchu. Z Šikuly proudila masa žhnoucích broučků, a jak otáčel hlavou, aby jimi kalňáka pokryl v celé šířce, Šakal zahlédl, že vycházejí čaroději z úst. S nafouklými tvářemi plival pekelná smítka, ďábelská spojení mezi hmyzem a plamenem. Vlétla přímo do kalňáka, tisíce z nich zhasly na jeho tmavém povrchu, dokud se nezačal pokrývat puchýři a vařit se. Tvor se šinul vpřed, zoufale se snažil dosáhnout k čaroději, ale Šikulovy plíce jako by byly bezedné. Na pár děsivých okamžiků se zdálo, že bitva mezi kalňákem a ohnivými světluškami nemá vítěze, ale pak Šakal spatřil, že temnota pomalu ustupuje. Tělo monstra se začalo odlupovat, pokryté milionem drobných plamínků. Hluboko uvnitř tvora se skrýval Kalňáčí muž. „U všech pekel!“ zalapala po dechu Nádherná. Šakal zatnul zuby a sledoval, jak se kalňák stahuje od muže skrytého v jeho nitru. Kalňáčí muž upíral pohled na Šikulu, tvář se mu chvěla vzteky. Když spalující vlna dosáhla až k němu, nelidsky vykřikl. Bledá kůže mu zrůžověla a začala se škvařit. Na tváři a břiše mu vyskákaly ošklivé rudé spáleniny. Kalňáčí muž zavyl jako šílenec, trhl sebou dozadu a zabořil se hlouběji do tvora, jehož celá masa se stahovala pryč a nořila se do močálu. Z rozčeřené vody stoupala pára. Šakal, Kaňour a Nádherná seděli nehybně na prasatech. Šikula se otočil a pomalým, vyrovnaným krokem přešel bažinu, aby se k nim připojil. V ruce držel zprohýbanou měděnou nádobu, pokrytou silnou vrstvou patiny. Vrátil ji zpátky do vaku, vzhlédl a prohlížel si je s přátelským výrazem. „Jak?“ zeptal se Kaňour a pomalu zavrtěl hlavou. Šikula se na okamžik zamyslel, ale pak významně pokrčil rameny. „Jak to popsat, abyste tomu rozuměli?“ zeptal se s úsměvem. „Byla to zasraná magie.“
— 98 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268574