Page 1

rozžhaveného vzduchu. Z Šikuly proudila masa žhnoucích broučků, a jak otáčel hlavou, aby jimi kalňáka pokryl v celé šířce, Šakal zahlédl, že vycházejí čaroději z úst. S nafouklými tvářemi plival pekelná smítka, ďábelská spojení mezi hmyzem a plamenem. Vlétla přímo do kalňáka, tisíce z nich zhasly na jeho tmavém povrchu, dokud se nezačal pokrývat puchýři a vařit se. Tvor se šinul vpřed, zoufale se snažil dosáhnout k čaroději, ale Šikulovy plíce jako by byly bezedné. Na pár děsivých okamžiků se zdálo, že bitva mezi kalňákem a ohnivými světluškami nemá vítěze, ale pak Šakal spatřil, že temnota pomalu ustupuje. Tělo monstra se začalo odlupovat, pokryté milionem drobných plamínků. Hluboko uvnitř tvora se skrýval Kalňáčí muž. „U všech pekel!“ zalapala po dechu Nádherná. Šakal zatnul zuby a sledoval, jak se kalňák stahuje od muže skrytého v jeho nitru. Kalňáčí muž upíral pohled na Šikulu, tvář se mu chvěla vzteky. Když spalující vlna dosáhla až k němu, nelidsky vykřikl. Bledá kůže mu zrůžověla a začala se škvařit. Na tváři a břiše mu vyskákaly ošklivé rudé spáleniny. Kalňáčí muž zavyl jako šílenec, trhl sebou dozadu a zabořil se hlouběji do tvora, jehož celá masa se stahovala pryč a nořila se do močálu. Z rozčeřené vody stoupala pára. Šakal, Kaňour a Nádherná seděli nehybně na prasatech. Šikula se otočil a pomalým, vyrovnaným krokem přešel bažinu, aby se k nim připojil. V ruce držel zprohýbanou měděnou nádobu, pokrytou silnou vrstvou patiny. Vrátil ji zpátky do vaku, vzhlédl a prohlížel si je s přátelským výrazem. „Jak?“ zeptal se Kaňour a pomalu zavrtěl hlavou. Šikula se na okamžik zamyslel, ale pak významně pokrčil rameny. „Jak to popsat, abyste tomu rozuměli?“ zeptal se s úsměvem. „Byla to zasraná magie.“

— 98 —

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268574


9

D

okud nevyjeli ze Staré panny, nikdo nepromluvil. V hájku fíkovníků na březích Alhandry Nádherná konečně zavelela k odpočinku. Ona a Šikula naštěstí dokázali odchytit své mazly dřív, než se o ně mohli postarat ruchové nebo je pohltil močál. Všichni jezdci v jejich malé skupince byli špinaví a unavení, ale spánek počká. Odpovědi byly zrovna teď mnohem důležitější. „Proč nás chtěl Kalňáčí muž zabít?“ chtěla vědět Nady. Sesedla a plácla divočáka, aby odběhl k řece a napil se. „Protože jsme ji vzali pryč,“ odpověděl Šakal a kývl směrem k elfce, kterou Kaňour stáhl ze sedla. Nohy se jí podlomily hned, jakmile se dotkly země, ale po čtyřech se pozpátku hbitě odplazila do úkrytu stromů, odkud poloorky sledovala zdivočelým pohledem. „Klid,“ pověděl jí Šikula laskavě, přidřepl si a roztáhl paže. „Nikdo tady ti neublíží.“ „Co je zač?“ zeptal se Kaňour a stále se tyčil nad krčící se dívkou. Šakal mávnutím ruky příteli naznačil, že má jít dál. Odvedl Nady a Kaňoura blíž k řece, aby čaroději umožnil uklidnit zachráněnou zajatkyni. Zavrtěl hlavou. „To nevím. Možná patří k Hrotům. Taky je možný, že ji Jílmistr použil, aby splatil pomoc Kalňáčího muže.“ „Do pekel!“ zaklela Nady, čím dál podrážděnější. Kaňourova vousatá tvář potemněla. „Seš si jistej?“ — 99 —

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268574


„Ne,“ odpověděl Šakal. „Ničím z toho všeho. Musíme to zjistit. Ale to se nestane, pokud nad ní budeš pořád stát jako nějaká fousatá, zkurveně hnusná hora.“ Kaňour se usmál a napětí povolilo. Nádherná ho praštila do silné paže. „Trojácká příšero,“ poškádlila ho. Kaňour jí ruku plácnutím odrazil, až se napolo pootočila. Všichni tři se chvíli vesele šklebili. „Díky, že jste mi zachránili prdel,“ pověděl Šakal přátelům. Kaňour ho popadl za rameno. „Budem ti ji krejt až do dne, kdy se to nepovede, bratře.“ „Zdá se, že bychom za to měli poděkovat tamhle Ovarovi,“ poznamenala Nádherná a palcem ukázala na Šikulu. „Pořád bych rád zjistil, jak to provedl,“ zabručel Kaňour. Čaroději se podařilo dostat k elfce trochu blíž a teď se jí pokoušel nabídnout kožený vak s vodou. „Šikula je další záhada,“ řekl Šakal. „Kterou zrovna teď nemusíme řešit. Na co jste vy dva přišli u Sancha?“ Kaňour jen naštvaně zabručel. Odpověděla Nady. „Nemohli jsme se dostat blíž, Šaku. Vojáci z kastelu byli úplně všude.“ „Hoši kapitána Bermuda?“ Kaňour pochmurně přikývl. „To mi ho vražte do prdele!“ odplivl si Šakal. Bermudo se rozhodl Sancha podusit. Taky nejspíš pátrá po ztracených kavaleristech. Zbyl z nich jen mastný popel, ale na tom nezáleží, škoda byla napáchána. Nady se zadívala na Kaňoura. „Měls ho tím kbelíkem zabít.“ Kaňour nadzvedl huňaté obočí. „Možná. Možná jsme je měli všechny zabít už tenkrát. V kastelu by asi zuřili, ale Ignácio by to urovnal, kdyby měl dost stříbra v rukách. Těžko si představit, že by to mohlo bejt horší.“ „Co kdybych vám řekl, že Ignácio přilákal ty kavaleristy do Pece a Jílmistr pověřil mě a Podvodníka, abychom je zavraždili?“ zeptal se Šakal. Kaňour krátce pohlédl na Nádhernou. „Jo,“ oznámil. „To je horší,“ souhlasila. — 100 —

Ukázka elektronické knihy

Profile for Kosmas-CZ

Šedí bastardi (Ukázka, strana 99)  

Šedí bastardi (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz