98
Hlavu mírně vzhůru, ženy!
V předchozích částech jsme nahlédli do života žen z více úhlů pohledu. Věnovali jsme několik řádků porozumění jejich proměnám v symbolických čtyřech ročních obdobích ženy. Podtrhli jsme důležitost role mámy a táty a jejich specifické úkoly ve vývoji dcery. Představili jsme rovněž pohled na to, co to je ženství, kde se rodí, co ho ovlivňuje, jaké místo v životě ženy mají jiné ženy. Zabývali jsme se i tím, jakou moc mají slova pronesená lidmi, které dítě, v našem případě dívka, vnímá jako autoritu. To vše buduje její obraz o sobě, její sebevědomí, její sebeúctu a její vztahování se k sobě. Ať chceme nebo nechceme, máme s rolí muže a s rolí ženy spojená nějaká očekávání. Věnoval se tomu významný psycholog K. G. Jung, který tato očekávání shrnul do několika modelů, archetypů. Poukázal na to, že celistvost člověka spočívá v naplnění těchto rolí, v jejich vzájemné provázanosti. Připustil také, že některé role jsou v určitých obdobích výraznější než druhé. Nelze také popřít, že role, které se zdají být přiřazené výhradně k mužství, se objevují u žen, a naopak. Tomuto tématu jsem se věnovala již v knize Hlavu vzhůru, rodiče!, proto věrní čtenáři laskavě prominou, když se v něčem budu opakovat. Zkrátka tématika několika tváří ženy sem patří a bez ní by tato kniha postrádala důležitou část. Když jsem v některé z předchozích kapitol sahala do svědomí prostřednictvím vnitřních motivátorů či pohaněčů, v určité míře jsem se dotýkala těchto očekávání. A také jsem předesílala, že na pokynech, resp. vnitřních motivátorech není nic špatného, pokud s nimi umíme zacházet v daném kontextu, s respektem k sobě a k druhým. A dokonce pokud jsme schopni je někdy využít a jindy utlumit. Jenom připomenu, že mojí hlavní pracovní náplní je práce s rodinami v rozvodové a porozvodové situaci. Naprosto převažujícím prvkem rozpadu těchto rodin jsou nenaplněná očekávání: Není takový, jaký by měl jako manžel nebo jako otec být, očekával jsem její péči o děti a ona umí pečovat jenom o sebe, a další a další zcela oprávněné důvody. Když pročítám komentáře k tomuto tématu na sociálních sítích, vnímám, že jsme až velkohubí, pokud se situace netýká přímo nás. Lhostejnost zabalená do pláštíku všeobjímajícího respektu a tolerance vydrží, pokud se nás tyto skutečnosti bytostně nedotýkají. Když objevíme záblesky nenaplněných očekávání u sebe, pak zcela změníme optiku a naše věty začínají: Čekal/a jsem, že…, nemyslel/a jsem si, že…, ale to snad nemyslí vážně…, nebo taky kdyby aspoň…, proč, když… To jsou počáteční úryvky vět, kdy prozradíme sami na sebe, že žijeme s očekáváním, že máme určité představy, podle kterých hodnotíme, zda my sami, druzí nebo svět je v pořádku. Když jsou očekávání a realita v souladu, jsme spokojení. Když se liší v tom, že realita je lepší než očekávání, jsme příjemně překvapeni. Když je však realita horší než naše představy a očekávání, jsme zklamaní, nahněvaní. Máte to stejně? Máte obdobnou zkušenost v životě jako já? Nebo se vám podařilo vypěstovat zónu životní neutrality, zónu bez očekávání, a tudíž nezažíváte ani milá překvapení a ani zklamání?
8.1 Unisex, nebo přece jenom jsou nějaké rozdíly mezi muži a ženami? Muž a žena nejsou jedno a totéž. Ženství a mužství není totožné. Jsme jako lidské puzzle. Jsme anatomicky, psychicky i sociálně nastaveni na vzájemné doplňování. Za tímto tvrzením si stojím navzdory mnoha moderním teoriím a tezím. Až příliš často se setkávám s lidmi, kteří jsou přímými důkazy, že v sobě tato očekávání nosíme. Když se hledal symbol pro ženu a muže, pro vyjádření příslušnosti k pohlaví, našly se symboly v astronomii, planety Merkur a Venuše. Každý z nich nabízí mnoho různých vysvětlení,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268528