Erínye (Ukázka, strana 99)

Pochybnost v lehce změněném hlase paní inženýrové byla zcela oprávněná. Popielski ji oklamal. Kdyby chtěl přiznat pravdu, musel by říci: „Odcházím, protože galanterie Berty Starkové je otevřena jenom do šesti a já v ní musím koupit punčochy se švem. Přesně takové, jaké nosíte vy!“

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268479

XVIII. Marianu Ambrożkovi přezdívanému Papuláč byla od dětství předpo­ vídána velká kariéra akrobata nebo iluzionisty. Eskamotérské triky, které předváděl ve Vodní ulici na nuzném dvorku páchnoucím kouřem z nedalekého pivovaru, vzbuzovaly úžas penzistů a batiarů, kterým poskytoval bezplatnou zábavu. Jednoho dne si ale malý Maroš během potlesku publika uvědomil, že jeho šikovnost může být zdrojem výděl­ ku. A tak desetiletý chlapec, kterému v prvních letech světové války vzal záškrt oba rodiče, zahájil nelehký život kejklíře polykajícího oheň, žonglujícího noži a obírajícího kořeny při skořápkách. Hazardní hru by samozřejmě nemohl provozovat bez patřičné záštity. Jeho patronem se stal Edward Hawaluk zvaný Edzik, který byl na začátku dvacátých let neformálním, leč nezpochybnitelným vládcem Kleparova. Edzik si uvědomil, že chlapcovy šikovné prsty jsou podmínkou k úspěšné dráze kapsáře, a poslal Ambrożka na studia do zlodějské akademie.

Byla to trefa do černého. Adept, který v učení podle své bacula­ té tváře získal přezdívku Papuláč, byl mimořádně chápavým žá­ kem a brzy po přijetí do cechu se stal spolehlivým a velmi ceněným členem celé společnosti kapsářů působících na Hlavním nádraží.

K jeho úkolům patřily především obtížné a precizní operace, jejichž kořistí byly hodinky a peněženky. Takovéto akce se nejlépe dařily ve dnech pořádání trhů a obchodních přehlídek, nejefektivnější byly ve chvílích, kdy z peronu odjížděl nějaký přeplněný vlak, například do Přemyšlu nebo Tarnopole. Řemeslo vynášelo a Papuláč pěkných pár let vydělával tak dobře, že měl zajištěné živobytí pro sebe i své mladší sourozence. Na svého starého protektora Edzika, který se mezitím rozloučil se svobodou, 101

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268479

Ambrożek také nezapomínal a pravidelně mu do Brigitek posílal balíčky s cigaretami, klobásami a cibulí.

Toho májového večera se Papuláč právě chystal k akci u jízdenko­ vé pokladny. Jeho úkol byl jednoduchý. Měl předběhnout ve frontě a po očekávaných protestech a pokusech odstrčit ho od okénka se měl s čekajícími lidmi pustit do hádky – co nejvíce vulgární a hlasité.

Během strkanice, která v takovéto situaci vždycky nastala, jeho par­ ťák Jožka a učednice Mira, kteří do té doby stáli spořádaně ve frontě, vybírali kapsy cestujících.

Tak to mělo proběhnout i tentokrát. Papuláč se už chystal do akce, když se na konec fronty postavil mohutný mužský s velkým strupem na holé hlavě. V jedné ruce držel kytici růží, ve druhé drahou cestov­ ní brašnu z pštrosí kůže. Ambrożek tu fyziognomii odněkud znal, tu holou hlavu i tu tatarskou, evidentně dobarvenou bradku. A nej­ horší na tom bylo, že se při pohledu na toho muže mladému kapsáři vybavovalo něco zlého, ačkoliv se nemohl rozpomenout na původ téhle asociace. Rychlým krokem se vzdálil od pokladny a koutkem oka zahlédl, že totéž učinili i oba jeho spolupracovníci, láteříce na nějaký vlak, jenž jim údajně ujel.

Ambrożek trpělivě počkal, až si ten podezřelý muž koupí jízdenku a zmizí z fronty. Dočkal se. Plešoun strčil lístek do kapsy, odešel od okénka a začal se rozhlížet po nádražní hale. Náhle k němu přistou­ pila mladá, poněkud vyzývavě ustrojená blondýnka. Nebyla to však žádná z holek, jež pracovaly na nádraží, poněvadž ty Papuláč dob­ ře znal. Měla na sobě šaty a klobouk prvotřídní kvality a její náhr­ delník byl bez nejmenších pochyb ze zlata, což Ambrożek se svými bohatými zkušenostmi v hodnocení zámožnosti eventuálních obětí okamžitě rozpoznal. O tom, že se nejedná o dámu ze slušné společ­ nosti, však svědčil hudební nástroj, který držela v ruce. Ambrożek jakživ neslyšel o tom, že by nějaká dáma hrála na mandolínu.

102

Ukázka elektronické knihy