Page 1

Jenže mně to s kartama šlo snad ještě líp než jemu. Pořád jsem se zdokonaloval, hlavně sám doma, a pojímal jsem to – zní to teda dost divně – jako takovou meditaci. Místo modlitby jsem si hrál s kartama. Uvědomoval jsem si, jak skvěle mi to jde. A při tom procvičování jsem navíc hodně přemýšlel.“ „Už jsem vás viděla v akci. Jste úžasný.“ „Na rozdíl od bratra jsem to nikdy nezneužil k ničemu nečest‑ nému, nebyl jsem falešnej hráč. Přišel jsem ale na to, že se přes karetní triky skvěle navazuje kontakt. Prostě někomu ukážu paklík a vyzvu ho, aby si vytáhl jednu kartu. Nikdo nikdy neodmítne. A po kouzlu lidi…, no, vy byste řekla, že užasnou. A chtějí další kouzla a chtějí, abych jim řekl něco o sobě. A když vidí, že mi jde jen o jejich pobavení – teda že jinou motivaci, třeba peníze, nemám –, vezmou mě mezi sebe. Prá­ vě tak to proběhlo tady u Draků. A nejlepší na tom je, že většina nemá ani tušení, že jsem pra­ vo­slavný kněz, což mi vyhovuje. Chci být Trey, a ne otec Kazantzakis.“ „Tomu rozumím. A předpokládám, že jste se dost napřemýšlel o magickém aspektu všech náboženství, tedy jak rozumový přístup vytěsníme vírou.“ „Zase pěkný postřeh, madam Stříbrná.“ „Je, Treyi, jasné, že si s lidmi rozumíte, ale taky mi připadáte jako samotář. Vždycky přijdete sám a odcházíte taky sám. A když vás po­ tkám na ulici…, zase jste sám.“ „Zřejmě jsem si na to zvykl, když jsem byl knězem. Osamělý si ale nepřipadám. Když náhodou ano, tak se prostě seberu a jdu ke Drakům.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268478


Kněz lidem vidí až do žaludku, a když mi došlo, co jsou do‑ opravdy zač – tedy že nejsou to, jak se tváří navenek –, to už si teprve málokdy připadám sám. Mám samotu rád. Na většinu lidí se dívám se směsí cynismu a empatie.“ „A věříte, Treyi, v Boha?“ „Ano i ne. Ale rozhodně představu Boha beru velmi vážně. Lidi jsou většinou věřící, a dokonce si myslí, že na ně Bůh mluví a oni pak zase mluví na něho. Tyhle rozhovory jim dost podstatně usměrňují myšlení i život. Boha nelze brát na lehkou váhu. Je skutečný, i když třeba jen v lidských hlavách. Věřím, že lidi věří v Boha; a má to následky, kterých si nelze nevšimnout. Mí předkové v Řecku velmi dlouho bezvýhradně věřili v Dia a Apollóna a ty ostatní. Nikdo nikdy nedokázal ani nevyvrá‑ til existenci těchto bohů. Víra v ně ovšem řeckou kulturu hodně dlouho poháněla. A jaký je vůbec rozdíl mezi vírou a upřímným předstíráním víry?“ Ticho. Přerušila je madam Stříbrná: „A tak se vám to v hlavě mele. Napětí mezi tím, co je vidět a co známe, a mezi neviděným, a tím pádem neznámým. To je agnosticismus.“ „Přesně tak.“ „A dospěl jste k nějakým závěrům, které by vás posunuly do nějaké další životní etapy?“ „No… určitě se zabývám věcma, které by mě posunout mohly.“

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268478


„Myslíte Marcuse?“ „Já žádného Marcuse neznám, vy ano?“ „Já taky ne.“ Mrkli na sebe oba současně. A oba se zasmáli.

Ukázka elektronické knihy

Profile for Kosmas-CZ

U Devíti draků a jedné ovce (Ukázka, strana 99)  

U Devíti draků a jedné ovce (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz