Page 1

vykopávek v letech šedesátých a sedmdesátých a před tím, než Gimbutasová systematicky uspořádala nové i staré údaje pomocí nejmodernějších uhlíkových a dendrologic‑ kých metod určování stáří. Childe charakterizuje kulturu prvních Evropanů jako „mírumilovnou“ a „demokratic‑ kou“, bez jakýchkoliv známek „hromadění obecního bo‑ hatství náčelníky“.34 Pak si ale všímá, jak se to všechno postupně mění, jak se samozřejmou součástí života stává válečný stav a zvláště použití kovových zbraní. Stejně jako Gimbutasová i Childe zjišťuje, že spolu se vzrůstajícím počtem zbraní se ve vykopávkách nachá‑ zí i stále více hrobů náčelníků a jejich domů, což jasně dokazuje společenské rozvrstvení, ve kterém dominu‑ je vláda silného muže. „Osídlení byla často budována na vrcholech kopců,“ píše Childe. Jak zde, tak i v údolích jsou nyní „často stavěna opevnění“. Dále také zdůrazňu­ je, že jelikož „snaha o získání půdy nabyla bojovného charakteru a zbraně, jako například válečné sekery, se specializovaly pro účely války“, nejen společenská, ale i ideologická organizace evropské společnosti prošla zá‑ sadními změnami.35 Childe si zvláště všímá toho, jak s procesem zevšed‑ nění války „následná převaha mužských členů komunit může být příčinou všeobecného mizení ženských sošek“. Zaznamenává, že po těchto ženských soškách, tak všu‑ dypřítomných v předchozích obdobích, „není ani stopy“, a pak shrnuje: „Stará ideologie se změnila. To zřejmě od‑ ráželo změnu matrilineární organizace společnosti na patrilineární.“36 Gimbutasová je ještě přesnější. Na základě systema‑ tického studia chronologie praevropské kultury, vychá‑ zejíc ze své vlastní archeologické práce i z práce jiných archeologů, pečlivě dokumentuje, jak každá nová vlna 103

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268477


nájezdů za sebou zanechávala nejen fyzickou devastaci, ale i to, co historikové nazývají kulturním zbídačením. Již v důsledku první vlny je zpustošení tak velké, že přežíva‑ jí pouze izolované ostrůvky praevropského osídlení – na‑ příklad oblast Coţofeni v Olténii v údolí Dunaje, západní a severozápadní Munténie a jih Banátu a Transylvánie. Ale i zde nacházíme známky probíhajících změn, zvláš‑ tě vznik obranného mechanismu, jakým jsou ploty nebo ochranné valy.37 Pro většinu praevropského osídlení, jako například pro rolníky v Karanovu v dolní části dunajské pánve, byly nájezdy Kurganů, jak říká Gimbutasová, katastrofou. Do‑ chází ke všeobecnému ničení domů, svatyň, dokonale propracovaných nástrojů a uměleckých děl, které neměly pro barbarské nájezdníky žádnou hodnotu ani význam. Masy lidí jsou pobíjeny, zotročovány a zaháněny na útěk. Spouští se řetězová reakce stěhování národů.38 Začínají se objevovat „hybridní kultury“, jak je nazývá Gimbutasová. Tyto kultury byly založeny na „podmaně‑ ní zbývajících skupin praevropského obyvatelstva a je‑ jich rychlém přizpůsobení kurganskému pasteveckému způsobu hospodářství a patrilineárně rozvrstvené spo‑ lečnosti.“39 Tyto nové hybridní kultury jsou ale technicky i kulturně daleko méně rozvinuté než ty, které nahradily. Hospodářství je nyní založeno především na chovu do‑ bytka. A ačkoliv přežívají i některé praevropské techniky, hrnčířství je nyní velmi jednotvárné a podřadné. Napří‑ klad v sídlištích Cernavodă III, které se objevily na území Rumunska po druhé kurganské vlně, není po malované keramice nebo po praevropských symbolických vzorech ani stopy. Ve východním Maďarsku a západní Transyl‑ vánii je obraz stejný. „Zmenšující se velikost obcí – na‑ nejvýše 30–40 obyvatel – ukazuje na restrukturalizaci 104

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268477


společenského systému na malé skupiny pastevců,“ píše Gimbutasová.40 Opevnění se nyní začíná objevovat všude, jak postupně akropole nebo pevnost na vrcholu kopce nahrazuje stará neopevněná sídliště. Tak se mění archeologická krajina pravěké Evropy, jak ukazují prehistorické vykopávky. Nejenže ve stopách každé vlny nájezdů nacházíme stále více známek fyzic‑ kého ničení a kulturního úpadku, zásadně se mění i směr kulturních dějin. Postupně, jak se Praevropané – z větší části neúspěšně – pokoušejí bránit před barbarskými nájezdníky, objevuje se nové pojetí toho, co je pro společnost i ideologii normál‑ ní. Všude jsme nyní svědky změny společenských priorit, která jako vystřelený šíp letící časem směřuje svým prvo‑ počátečním hrotem do naší doby, změny směrem ke stále účinnějším technikám ničení. To je doprovázeno zásad‑ ním myšlenkovým zvratem. Moc ovládat a ničit prostřed‑ nictvím ostrého meče postupně nahrazuje chápání moci jako schopnosti udržovat a rozvíjet život. Neboť nejenže byl vývoj předchozích partnerských civilizací okleštěn ozbrojenými nájezdy, ale i ty společnosti, které nebyly jed‑ noduše smeteny, byly rovněž podstatně transformovány. Kdekoliv se nyní muži s větší schopností ničit – fyzic‑ ky silnější, bezcitnější, krutější – dostávají k moci, tam se společenská struktura stává hierarchizovanější a au‑ toritativnější. Ženy, které jsou skupinou fyzicky menší a slabší než muži a které se více identifikují se starým chápáním moci, symbolizovaným životodárnou a život uchovávající číší, se nyní dostávají do postavení, kde již nadále zůstanou: jejich funkcí je mužem řízená produk‑ ce a reprodukce. V téže době se i sama bohyně postupně stává pouhou manželkou nebo družkou mužského boha, který se se 105

Ukázka elektronické knihy

Profile for Kosmas-CZ

Číše a meč, agrese a láska (Ukázka, strana 99)  

Číše a meč, agrese a láska (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz