„Pro mě není obyčejný. Je to…“ Vlastně ani nevěděla, co říct. Nebo věděla, ale bála se to vyslovit nahlas. Dárek od srdce? „Kde vůbec je ta Čertova zahrádka?“ „Je to taková rokle u Studniční hory,“ odpověděl Roman. „Nebo spíš skála.“ „Skála? Tys kvůli mně lezl na skálu?“ „Jenom kvuli tobě ne,“ uchechtl se Roman. „Jeden voplégr sem si taky vzal.“ Kristýna se usmála. „I tak jsem ještě nikdy nedostala něco tak… vzácného.“ „To sem rád, že ti to uďálo takovou radost.“ „Obrovskou.“ Ze sluchátka se chvíli linulo ticho. „Hele, k tomu vejletu… Jela bys?“ „No jasně!“ vyhrkla Kristýna. Hned vzápětí jí přišlo, že to od ní bylo příliš dychtivé. „Děkuju ti za pozvání. Kam bysme jeli?“ „To je překvápko,“ prohlásil tajemně Roman. „Musela bych celou cestu mít zavázané oči?“ „Vidíš, to mě nenapadlo.“ „Tak na to zase rychle zapomeň. Když za jízdy nevidím ven, bývá mi špatně.“ „Fajn. Nechci mít poblitý záda,“ odvětil Roman. „Co kdybych tě vyzvednul tak v sedum ráno u tebe doma?“ Kristýna si vzpomněla na rodiče. V sobotu budou doma. „Hm. Myslím, že by bylo lepší, kdybysme se sešli u vlakového nádraží. Abys nemusel zajíždět až k nám.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268364