den v chaos. Bezbřehá nejistota vyvolává pozoruhodnou slast. Lechtání v konečcích prstů na nohou pokračuje i ve snech, jež se divoce střídají za zavřenými víčky. Jsou tak nestoudné a odmítají učitele opustit, že poprvé v životě zaspí celé dopoledne a nevzbudí ho ani vyzvánění telefonu. Teprve rány na dveře bytu přimějí nahou učitelovu postavu vyjít do chodby. Na krku se mu pohupuje píšťalka. Učitel má žízeň.
Vyznání lásky
Oknem do kabinetu učitele tělocviku výjimečně nesvítí slunce. Dny jsou přidušeny těžkými sněhovými mraky, vzduch se vrství v ledové přísnosti jako olověná vesta, malý radiátor za dveřmi do kabinetu chrastí vysílením. Teplo z něj sálající dosahuje právě tak ke stolu s počítačem, za kterým sedí učitel v nepromokavé větrovce a upřeně zírá na monitor. Dva řádky na bílém elektronickém listu papíru. Na teniskách mu pomalu zasychá bahno smíchané s antukou a zbytky rozbředlého sněhu. Zapomněl si sundat i rukavice, hladká látka se rozpačitě dotýká klávesnice, maže napsané řádky. „Ale kdo dnes člověku v takové situaci pomůže?“ učitel nahlas váhá. Slova se mu vzpírají. Přesto přesně ví, co by měl dopis vyjadřovat. Rozhodně se musí víc soustředit. Ten první byl špatný. I druhý. Proto nedostal odpověď. 96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268293