Page 1

vidět hrozbu, která je ještě větší, neţ kdy v minulosti byla. Neboť je stále masivní, stále efektivní, stále roste a my jeho existenci vnímáme méně, neţ kdy předtím. Abychom se pořádně podívali na některá nová místa, kde se rozrůstá, stačí se podívat k nám. Takţe nejen Kuba, ale i Střední Amerika, kde je stále přítomný v místech, jako je Venezuela, Bolívie, Argentina, a významně tam posiluje. A pak je zde samozřejmě Čína, kterou neúnavně podporujeme, aby se mohla stát velmocí, které nezáleţí na tom, jestli ztratí jeden nebo dvě stě milionů svých vlastních občanů ve válce. Popravdě řečeno, moţná se na to i těší, protoţe by to zmenšilo četné problémy, které tam mají. Takţe právě proto, ţe se snaţíme jednat, jako kdyby byl mrtvý, jako kdyby neexistoval, lze jej povaţovat za mnohem váţnější hrozbu, neţ jakou představoval v minulosti. Angelo Codevilla: Nemyslím si, ţe komunismus jako takový ještě představuje nebezpečí. To ne. Mám zato, ţe myšlenky Marxe a Lenina jsou mrtvé a ţe ţádný seriozní člověk s nimi nebude operovat v jejich původní formě. Avšak podstata marxismu-leninismu přeţívá velmi odlišnými způsoby. Měl jsem, například, rozhovor s ajatolláhem z Iránu, který vykládal korán způsobem, jenţ byl v podstatě celkem neodlišitelný od termínů Vladimira Iljiče Lenina. Upozornil jsem jej na to a trochu jej to šokovalo. Nicméně, přesně jsem mu to vysvětlil a ukázal, v čem je ta shoda a on mi řekl, ţe o tom vůbec nevěděl a byl tím docela zdrcený, protoţe je pravý muslim. Není jeden z těch islámistů, ale nefalšovaný muslim. Vůbec si však neuvědomoval, jak se tyhle myšlenky vloudily do jeho vlastního náboţenství. Islám se ve své podstatě stal protiamerický. Takţe ti staří komunističtí vůdci sice mohou být mrtví a jejich systém uţ určitě neoţije, avšak některé vůdčí myšlenky toho systému je zcela určitě přeţily. Bill Gertz: Já bych jenom řekl, ţe si myslím, ţe problém komunismu v západní hemisféře určitě narůstá. A jeden z problémů v globální válce s terorismem je to, ţe se šíření komunismu v Latinské a Jiţní Americe nevěnuje dostatek pozornosti. Je to velké nebezpečí, na které je třeba upozorňovat. Hodně lidí by rádo tvrdilo, ţe komunismus je mrtvý, ale kdyţ se zeptáte lidí v Číně, na Kubě nebo v Severní Koreji, zda je komunismus mrtvý, odpoví vám, ţe určitě ne. Komunismus jako myšlenka je podle mého názoru na sestupu, nicméně komunismus jako praxe a kultura je stále hodně naţivu. Jednou z hlavních chyb na počátku devadesátých let bylo to, ţe svobodný svět nepoţadoval očistný dekomunizační proces podobný tomu denacifikačnímu, k němuţ došlo po druhé světové válce. Nedošlo k jasnému zavrţení komunismu, nebylo jasně řečeno, ţe komunismus není jen falešná ideologie, ale i zlá a krutá a jako takovou ji musí uznat její současní i minulí praktikové. Ludvík Zifčák: Komunistické hnutí neoslabuje. To určitě ne. Jsem přesvědčen, ţe v současné době komunistické hnutí naopak nabírá na síle. A to nejen v bývalých socialistických zemích, ale hlavně na Západě. Ve Francii, Belgii a dokonce i ve Spojených státech. Myslím, ţe sílí proto, ţe se zbavilo lidí, kteří vstoupili do komunistické strany jen z nějakých osobních materiálních důvodů. Lidé v komunistickém hnutí dnes nehledají osobní výhody, ale věří v něj. Proto je dnes komunismus mnohem silnější, neţ byl například v roce 1989. RB: Takţe myšlenka světového socialismu stále ţije?

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268289


Oleg Gordijevskij: Sovětský svaz chtěl a snaţil se o to, aby svět přijal myšlenku globálního socialismu. Byl to však sovětský socialismus. Sovětská verze socialismu. Dnes někteří lidé, zejména v Americe, věří, ţe myšlenka světového socialismu je mrtvá. To však není pravda. Neboť kdyţ se podíváte na vývoj v Evropě a Latinské Americe, vidíte, ţe je tam víc socialismu neţ dříve. Kvůli veřejnému mínění se média, politické strany, politická hnutí, parlamenty a instituce stávají stále více socialistické. Evropský parlament je socialistická organizace. Španělská vláda je socialistická organizace. Dokonce i takzvaná burţoazní francouzská vláda je prakticky socialistickou organizací. V Německu socialisté po řadu let získávali 55 procent hlasů. Je to stále silnější. Můţete to vidět v tisku, v akademické obci, na universitách. Nikde není vidět, a to ani ve Spojených státech, ţe by socialismus zanikal. Naopak. Je ho dokonce mnohem víc. Bohuţel, sociální demokracie, západoevropský typ socialismu, posiluje. A je mi z toho moc smutno, protoţe to není to, co bych si přál. Chtěli jsme, my sovětští disidenti, liberální a svobodnou společnost jak v Evropě, tak v Americe. A teď Evropa znovu směřuje k socialismu. Vladimir Bukovskij: Podíváte-li se na všeobecné trendy ve světě, tak vidíte, ţe ţije. Máme tyto progresivní pokusy, vytrvalé pokusy o stále větší světovou integraci. Jmenovitě například Evropská unie. A podíváteli se na regionální uspořádání v jiných částech světa, spatříte stejnou tendenci. A není to tendence přirozená, je to tendence řízená politickými elitami. Znám situaci tady v Evropě, kde Británie, Německo, Francie, Itálie a východoevropské země jsou do toho prakticky vtahovány. Většina obyvatelstva se staví vůči Evropské unii a celému tomuto integračnímu procesu s velkou nedůvěrou. Politické elity to však podporují. A vyuţívají svých pozic vlivu a moci, aby tento proces dovedly do konce i při tichém odporu svého lidu. Ve skutečnosti se jedná o posun doleva. Nikoliv extrémně vlevo, protoţe s koncem komunismu tento model zmizel. Uţ to není naše budoucnost, Orwellovu169 budoucnost nezaţijeme. S největší pravděpodobností však zaţijeme Orwellův svět, jak jej popsal Huxley170. V současné době k němu směřujeme. RB: Jak se zrodil nápad Evropské unie? Vladimir Bukovskij: Ta myšlenka v určitém smyslu uţ nějakou dobu existovala. Byl to sen Sumerů171, Říma172, Napoleona173. Byl to sen Hitlera. Nemluvě o mnoha politicích po druhé světové válce, kdy chtěli spojit síly proti Stalinově hrozbě. Takţe tahle myšlenka existovala uţ po staletí. Nikdy se neprosadila. Uţ v naší éře, počínaje Římskou dohodou v poválečném období, nebyla hlavní myšlenkou politická integrace. Základ byl ve vytvoření integrace ekonomické. Otevřený trh. Odstranění obchodních překáţek, zjednodušení celních pravidel, coţ by bylo dobré pro evropskou ekonomiku. Otevřenější trh a jednodušší pohyb kapitálu, zboţí a práce přes hranice. Původně tedy neměl tento projekt nic společného s politickou integrací. Nikdy se nesnaţili o politické výhody, které by otevřený trh mohl přinést. Pokračovalo to tak do počátku 80. let. Do roku 1985 byl proces ekonomické liberalizace v Evropě ukončen. Otevřený trh byl vytvořen a nebylo třeba pokračovat někam dál. Ale přesně v tu dobu se levicové strany na Západě a lidé v Moskvě, vedení v Moskvě, začali silně obávat, ţe se tímto vývojem poškodí socialistický koncept. Mohl by se v podstatě ocitnout v krizi. Mohli by ztratit všechny dosaţené úspěchy socialismu, čímţ měli na mysli sami sebe. Obávali se, ţe bude obětována jejich vlastní moc. To nemohli připustit. Poprvé na to Gorbačova upozornili italští komunisté. Přijeli do Moskvy a

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268289


vysvětlovali, ţe jediná cesta z této krize socialismu je pokusit se o jeho zavedení ve všech evropských zemích najednou. Protoţe kdyţ jej v jedné zemi ztratíte, tak uţ to nefunguje, jak by mělo. Jiní budou prostě úspěšnější v konkurenci na světovém trhu. Museli jej proto zavést najednou. Evropský projekt nabízel cestu k řešení situace. Projekt společného trhu obrácený naruby. Namísto dohody o společném trhu vytvořit stát. Federální stát, sjednocený stát. A to by umoţnilo, aby se socialistické síly, levicové síly, trvale usadily v těchto strukturách. Znamená to, ţe bez ohledu na volby v různých zemích bude moc zachována v tomto typu superstruktury evropského superstátu. To byl jejich základní koncept. A pomocí tohoto uspořádání by bylo velmi snadné vnášet víc a víc socialistických inovací, více změn do kaţdé země. I kdyby místní obyvatelé byli valnou většinou proti jejich zavádění. Koncept zněl tedy v tomto smyslu a postupovali podle něj. Došlo k rychlé dohodě, zejména ze strany levicových stran. Větší roli v tom sehrál francouzský president Mitterrand174, španělský premiér Felipe Gonzáles175, Willy Brandt176 v Německu a tamní další sociální demokraté a podobně. A samozřejmě britští labouristé. Ti tomu zpočátku nebyli moc naklonění, ale později se jim to zalíbilo. Dnes jsou součástí všeho dění. V průběhu 80. let se tedy vše dojednalo. Kdyţ v letech 1991-92 došlo na Východě ke krizi, mimochodem, zasáhlo to nečekaně západní levici, počítali s pomocí partnera v Sovětském svazu. Všechno uţ měli dobře rozjeté. Gorbačovova myšlenka se trochu lišila od myšlenky evropské levice, ale skutečně jen nepatrně. Jeho pojetí se shodovalo s myšlenkou, která byla jednu chvíli po válce hodně populární mezi politiky, a to, ţe jednoho dne v důsledku konvergence zmizí velký předěl mezi Východem a Západem. Aţ se sovětský model obrousí a bude tolerantnější, aţ se z něj stane takzvaný model „socialismu s lidskou tváří― a Západ bude sociálnědemokratický. Pak dojde ke konvergenci. Bude to obrovský úspěch, protoţe nebudou války, ţádná hrozba válek v Evropě, vyřeší se všechny problémy, prostě bude to téměř ráj na Zemi. Takový byl tedy koncept, teoretický koncept v 50. letech. A v polovině 80. let se tento koncept stal dominantním. Západní levice to vnímala jako konvergenci. Kdyţ se nad tím zamyslíte, uvidíte, proč je evropská struktura tolik podobná té sovětské. Je to proto, aby si navzájem vyhovovaly. Gorbačov tento projekt oficiálně nazval Společný evropský domov. Coţ bylo levicí vnímáno jako konvergence a projekt podporovala. Postupovali mírně, nenásilně. Mezi výhody pro Gorbačova to mimo jiné znamenalo získat přístup k neomezeným průmyslovým potenciálům Západu, coţ byl sen v dobách Lenina, a kromě toho by jim to pomohlo rozdělit země střední Evropy mezi Evropskou unii a Sovětský svaz tak, aby mohly být úplně ovládány. Kdyby chtěli utéct na Západ, skončily by v náručí Evropské unie. A kdyby se chtěli od Evropské unie zachránit, objal by je Sovětský svaz. Tohle bylo velmi šikovné uspořádání, které Gorbačov s Mitterrandem dlouze prodiskutovali. A oběma bylo jasné, jak je to důleţité ve smyslu ovládání Evropy. Nuţe, Evropská unie stále víc připomíná Sovětský svaz jak strukturálně, tak filosoficky. Je to velice mírná verze sovětského systému, avšak podoba je nepopíratelná. Sovětský svaz uţ také není součástí tohoto projektu. Alespoň jím nebyl za Jelcina. Evropský projekt pokračoval pouze na zbývajících částech. Rozšířil se však na východ, včetně východoevropských zemí a vzhledem k tomuto druhu utopistického myšlení se to nikdy nezastaví. Musí expandovat. Je to jako Sovětský svaz. Pokud se tyto totalitní ideologické struktury přestanou rozšiřovat, začnou upadat. Proto Evropská unie bude pokračovat ve své expanzi. Jejich příští agenda, pokud jste slyšeli, co Prodi řekl před odchodem na penzi, bude Střední Východ, sever Afriky a tak dále. Poroste jako Sovětský svaz a samozřejmě se jednoho dne zhroutí. Jsem přesvědčen, ţe bude mít stejný osud jako Sovětský svaz. Přefoukne se, praskne a zhroutí se. Východní Evropa bude v tomto smyslu v horší situaci, protoţe její ekonomika je stále křehká a demokratické instituce nejsou stabilní. A

Ukázka elektronické knihy

Profile for Kosmas-CZ

Tak nám zabili komunismus, paní Mullerová (Ukázka, strana 99)  

Tak nám zabili komunismus, paní Mullerová (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz