Pravákovi se nelíbí návštěvníkův tón, proto mu namíří na hlavu. „A jak můžem vědět, že nejseš smažka?“ přihodí kysele Levák. „Teprvá jsme se tý verbeže zbavili,“ kývne hlavou za sebe, kde se na oprátce houpe několik mrtvol. „Ve městě i v okolí,“ podívá se směrem ke Kovářově jeskyni. „No,“ usměje se Rust, „možná tak, že se chystám proniknout touhle neprůstřelnou obranou, namísto abych zdrhal. Ani jako smažka bych nebyl úplně blbej, jestli si rozumíme. Když vidím, že tu upravený hosty vítáte fešnou kravatou a padnoucím uzlem, asi bych stočil koně a vypad, protože by mi hrozilo, že mě zastřelíte už u brány.“ Levák polkne, Pravák pod tíhou argumentu lehce skloní hlaveň. „Namísto toho jsem tady, vy jste tady a nikdo z nás ještě nechcíp. To znamená, že já nechci zabít vás a tak trochu očekávám to samý z vaší strany. Krom toho,“ zahartusí Rust báglem plným nábojů a armádních doplňků, „s sebou vezu munici, kterou hodlám vysypat do místní ekonomiky.“ Levák a Pravák si vymění pohledy, kývnou na sebe a Pravák svěsí ruku se zbraní. Pak oba nasměrují své pohledy na Rusta, který čeká, co se bude dít. „Tak dobře, ale sledujem tě,“ zapíchne si Levák dva prsty do očí a pak je stočí na funebráka. „Zkus udělat nějakou blbost a končíš, jasný?“ Rust kývne. Levá a pravá strana brány se rozestoupí. Hrrhna vyrazí.
Po prvních metrech za hradbami z trosek dávné civilizace je jasné, že Pokalocu chybí akorát cedule „Skanzen, westernové městečko“. Domy uplácané z hlíny a vlnitých plechů jsou natřené na bílo, aby co nejlíp snášely zničující vedra. Z obou stran jsou jimi pocukrované dvě vzájemně se protínající ulice. Uprostřed vesnice je vyhloubena studna a přímo naproti ní stojí dost fušersky postavený kostel. Na druhém konci 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268260