Page 1

Pravákovi se nelíbí návštěvníkův tón, proto mu namíří na hlavu. „A jak můžem vědět, že nejseš smažka?“ přihodí kysele Levák. „Teprvá jsme se tý verbeže zbavili,“ kývne hlavou za sebe, kde se na oprátce houpe několik mrtvol. „Ve městě i v okolí,“ podívá se směrem ke Kovářově jeskyni. „No,“ usměje se Rust, „možná tak, že se chystám proniknout touhle neprůstřelnou obranou, namísto abych zdrhal. Ani jako smažka bych nebyl úplně blbej, jestli si rozumíme. Když vidím, že  tu upravený hosty vítáte fešnou kravatou a padnoucím uzlem, asi bych stočil koně a vypad, protože by mi hrozilo, že mě zastřelíte už u brány.“ Levák polkne, Pravák pod tíhou argumentu lehce skloní hlaveň. „Namísto toho jsem tady, vy jste tady a nikdo z nás ještě nechcíp. To znamená, že já nechci zabít vás a tak trochu očekávám to samý z vaší strany. Krom toho,“ zahartusí Rust báglem plným nábojů a armádních doplňků, „s sebou vezu munici, kterou hodlám vysypat do místní ekonomiky.“ Levák a Pravák si vymění pohledy, kývnou na sebe a Pravák svěsí ruku se zbraní. Pak oba nasměrují své pohledy na Rusta, který čeká, co se bude dít. „Tak dobře, ale sledujem tě,“ zapíchne si Levák dva prsty do očí a pak je stočí na funebráka. „Zkus udělat nějakou blbost a končíš, jasný?“ Rust kývne. Levá a pravá strana brány se rozestoupí. Hrrhna vyrazí.

Po prvních metrech za hradbami z trosek dávné civilizace je jasné, že Pokalocu chybí akorát cedule „Skanzen, westernové městečko“. Domy uplácané z hlíny a vlnitých plechů jsou natřené na bílo, aby co nejlíp snášely zničující vedra. Z obou stran jsou jimi pocukrované dvě vzájemně se protínající ulice. Uprostřed vesnice je vyhloubena studna a přímo naproti ní stojí dost fušersky postavený kostel. Na druhém konci 98 

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268260


osady se zelenají políčka se zmutovanou zeleninou. Kousek za nimi ční do nebe věkem ohoblované stožáry větrných elektráren. Ve vzduchu je cítit hnůj, takže se tu někde schovávají taky krávy nebo koně. A pak se tu samozřejmě vznáší také mrtvolný puch: naproti kostelu a studni si čtyři těla protahují záda. Mouchy už je ožraly, slunce vysušilo. „Tady by se mi mohlo líbit,“ pomyslí si funebrák a seskočí před domem, který se tváří jako obchod.

Vychází s koženým pláštěm (Naše kravičky!), zbrusu novým kloboukem (No řekněte, není nádhernej!), válečnými armádními botami (Když byly dobrý pro vojáky, vy, panáčku, je nezničíte!), volnějšími kalhotami s městským maskáčovým vzorem (Jaktěživá jsem neviděla takovejch čtverců, vy ano?) a neprůstřelnou vestou od artifexů (V tom vás nedostane žádná zasraná smažka, mladíku!). Stará paní byla velice milá a ke štěstí jí stačil plný zásobník puškových nábojů. No nekupte to! Rust proto přibral ještě tři pouzdra na pistole, dvě k pasu a jedno pod kabát. Přímo v obchodě se do všeho oblékl. Při jeho odchodu visela ve vzduchu otázka: „Jakpak jste sehnal tolik munice, panáčku?“ Ale nikdo ji nevyslovil. Odpověď totiž není zase tak podstatná, vzhledem k tomu, že se panáček může v noci ztratit a všechen jeho majetek neopustí území Pokaloca.

Přímo naproti obchodu stojí dvoupatrová hospoda spojená s bordelem. Jmenuje se „Smočte vocas“. „Tomu říkám metropole,“ oznámí Rust Hrrhně, přiváže ji k verandě, poplácá a nalije jí do žlabu vodu. „Dva v jednom, jako by ten barák koupili ve slevě v supermarketu.“

  99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268260


Barman má dlouhé vousy, kalné levé oko a zjizvené ruce. Do lůna hospody, které je plné lidských trosek s prázdnými půllitry, kouká flegmaticky. Ve vzduchu se vznáší smrad — trochu ho vzlíná ze štamgastů, zbytek se nejspíš odpařuje z piva. Rust si nikoho nevšímá, tedy alespoň ne zjevně. Jeho si naopak prohlížejí všichni: měří si ho, škatulkují, soudí a plánují, co si z něj kdo odnese. Sedne si k baru a po chvíli na něj zabuší, aby jej zaregistrovala obsluha. Poručí si dvě flašky whisky. „Děláš si ze mě prdel, mladej?“ vyplivne barman. Jako odpověď na pultu přistane šest nábojů. Zjizvené ruce je sbalí a nahradí sklem s jantarovým srdcem. Pianista, který se po klávesách v rohu spíš válí, přestane hrát a hodí šavli. Do ticha, jež vyplní lokál jako střízlivost, se ozvou kurvy. Úpění, křik, bolest, potěšení, plnost, chuť i znechucení. Nízké známky za umělecký dojem, ale dokud klouže ocas, je to jedno. „Taky chci jednu,“ ukáže Rust lahví směrem ke stropu a postaví na bar další munici. Náboje zmizí, načež barman kývne na strážce schodů a ten ustoupí. Rust si sbalí svou výslužku, vyjde do patra a vybere si jedny ze dvou pootevřených dveří. „Žádný blbosti, mladej,“ okomentuje jeho volbu strážce. „Co, do prdele, všichni máte s mým věkem?“ zamračí se Rust a zabouchne za sebou.

100 

Ukázka elektronické knihy

Profile for Kosmas-CZ

Organická oprátka (Ukázka, strana 99)  

Organická oprátka (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz