máme potřebu se neustále bránit. Pokud na to pohlédneme trochu s odstupem, rozpoznáme v tom jen s obtížemi nějakou koncovku. To si vážně myslí, že se Západ zblázní a dopřeje Rusku takový status, po němž Putin touží, nebo že se dokonce zhroutí? Či to je spíš tak, že už není cesty zpátky, aniž by mu sel přiznat porážku, což je něco, co on nikdy z politického ani osobního hlediska nedopustí? Ostatně, kolik z těch aktivit po chází přímo z jeho kanceláře a kolik mají na svědomí političtí spekulanti, kteří se domnívají, že právě toto chce? Skoro to připomíná scénář k nějakému scifi, v němž roboti pokračují ve válce ještě dlouho poté, co jejich strůjci odešli. Proto také interpretuji náladu v současné Moskvě tak, že se všichni roz mrzele chystají na dlouhou cestu s vědomím, že je nečeká ani vítězství, ani porážka, zato dlouhá a lezavá geopolitická zima. Tato ponurá beznaděj se dotýká jak domácí, tak zahranič ní politiky. Podobně jako si Rusko již dávno zvyklo na fin govanou politickou frašku, kdy se věrní Kremlu špičkují s Kremlem řízenou opozicí v jakémsi bezzubém rituálu, sílí pocit, že na podobné bázi funguje i vláda. Ministři ministrují, poradci radí, političtí konzultanti konzultují, výnosy jsou vynášeny a memoranda protokolována. Televizní zprávy s nadšením informují o nejnovějším zákoně, blížící se de batě, ale co se vlastně děje krom toho, že se hasí každodenní požáry? Do určité míry to je nespravedlivé, protože v někte rých oblastech skutečně došlo k posunu, například pokud jde o opatření, jež měla minimalizovat dopad západních sankcí, až po přestavbu Moskvy na nablýskané hipsterské vel koměsto. Ve většině sfér politiky se ale víc štěká než kouše, jde tam mnohem spíš o formu než o podstatu. Konání pro svou vlastní potřebu není totéž co vládnutí, nicméně převa žuje přesvědčení, že ničeho lepšího se Rusko v těchto dnech nedočká. 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268251