Page 1

Campbell3-zlom.qxd21.10.201918:39Stránka97

18 Aidanův byt byl uvnitř přesně tak strašlivý, jak napovídal exteriér. Jediný pokoj s miniaturní kuchyňkou, tak ošuntělý, až se zdál být špinavý. Ale Aidan mi vzal bundu jako gentleman. Na kuchyňské lince vesele bublal kávovar. „Vím, co si myslíš,“ řekl. „Ten byt je jak doupě. Jde ale o to, že tu netrávím moc času. Je to jen místo na přespání. Všechny peníze mám uložené v investicích.“ Investice? Jasně. Tak tomu fakt věřím. „To je rozumné,“ řekla jsem. „A byt je v pohodě.“ Kávovar zapípal. Aidan mi nalil kávu do šálku. Objala jsem hrnek rukama, abych se zahřála, a potom jsem se opatrně napila. Káva byla horká a silná a prsty mi začaly pomalu rozmrzat. Aidan vyhrabal ze skříně čistý ručník, který mi dal kolem ramen. Překvapivě voněl čistotou. Položila jsem hrnek a vysušila si vlasy. „Vypadáš jako utopená krysa,“ poznamenal láskyplně. Ještě jsem nezapomněla na jeho chování v jeskyni. Ale jestli se o mě bude dál takhle starat, možná bych mu mohla odpustit, nebo se na to aspoň dívat jako na něco praštěného. „Taky se tak cítím,“ řekla jsem. „Poslyš, děkuju za kávu, ale teď už opravdu musím jít. Večer jdu na večeři s dcerou a předtím musím na schůzku s právníkem.“ 97

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268084


Campbell3-zlom.qxd21.10.201918:39Stránka98

Nebyly to jen plané výmluvy. Hannah mě na večeři s Jasonem nepozvala, ale já byla rozhodnutá tam stejně přijít a jestli to zvládnu zařídit, hodím před něj všechny právní dokumenty. Jason se chystal opustit zemi s mými penězi. Jestli jsem mu v tom chtěla zabránit, musela jsem jednat rychle. Neměla jsem čas jet za právničkou, u které jsem předtím zrušila schůzku. Ale na seznamu od Lynn bylo další jméno a tentokrát se kancelář nacházela mnohem blíž, v Port Jefferson, nedaleko od školy, kam Hannah chodila. Zavolám a poprosím o schůzku a zkusím rychle sehnat všechna potřebná lejstra. Věděla jsem, kam dnes Jason půjde – bude s naší dcerou večeřet v restauraci poblíž Stony Brook, kde chodila do školy. Přesné místo zjistím díky sledování jejich telefonů. Podle toho, co jsem slyšela, bych si měla pospíšit, než nasedne na letadlo do Mexika. „Fajn, stejně musím do práce,“ řekl Aidan. „Problém je v tom, že mám auto pořád u Červené kotvy.“ „Svezu tě tam.“ Najednou jsem se cítila hrozně velkoryse. Samozřejmě budu trvat na tom, že budu řídit. A jakmile dojedeme k Červené kotvě, konečně zmizí. „Jo, tak dobře. Jen si skočím do sprchy a převléknu se.“ Otevřel dveře za postelí a objevila se miniaturní koupelnička. „Klidně se můžeš připojit,“ usmál se na mě přes rameno. V té pidisprše? Tam bychom se spolu nevešli ani omylem. Udržela jsem neutrální výraz a nic neřekla, ale on se zatvářil zklamaně. Nechal za sebou zabouchnout dveře. Zatímco se Aidan sprchoval, využila jsem příležitost a trochu tu jeho malou místnost prošmejdila. Za daných okolností se mi to zdálo naléhavé a nezbytné, v podstatě v rámci sebeobrany. Chtěla jsem především dostat zpátky své klíčky od auta, abych se ujistila, že na mě zase nesehraje nějaký trik a neodveze mě tam, kam chce on. 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268084


Campbell3-zlom.qxd21.10.201918:39Stránka99

Aidan si na úzké posteli připravil čisté oblečení, nejspíš barmanskou uniformu pro dnešní večer. Džíny a tmavě zelenou flanelovou košili. Ta barva mu půjde hezky k očím, napadlo mě, zatímco jsem mu prohledávala kapsy. Hm, klíčky nikde. Nebyly ani na nočním stolku, na kterém stála vratká lampička a prastarý budík s rádiem. Ležela tam ale Aidanova peněženka. Ta peněženka mě zaujala. Nabízela možnost zjistit něco víc o muži, se kterým jsem strávila noc. Lépe pozdě než nikdy. Dveře do koupelny byly zavřené a slyšela jsem zvuk tekoucí vody. Se zrychleným dechem jsem zvedla peněženku. Byla tenká a lehká – a z dobrého důvodu, jak se ukázalo. Uvnitř jsem našla jen řidičský průkaz, debetní kartu z místní banky a sedmnáct dolarů v hotovosti. Investice. Jasně. Tenhle chlápek neměl ani zlámanou grešli. To mě ale nepřekvapilo a ani mi to o Aidanovi neřeklo víc, než už jsem věděla. Podívala jsem se na jeho řidičák. Narodil se ve stejný den v srpnu jako moje matka. Bylo mu dvacet sedm – o šestnáct let mladší než já. Obrátila jsem peněženku naruby a šátrala prstem ve vnitřní kapse, dokud jsem nenarazila na tvrdý papír. Vyšťourala jsem ven pár vizitek a zkoumala je. Věrnostní karta z místní pizzerie se čtyřmi označenými políčky. Vybledlá fotografie muže ve středním věku, který byl podle podoby s policejním náčelníkem i Aidanem samotným nejspíš jejich otec. Otočila jsem fotku a na zadní straně si přečetla jednoduchý nápis „S láskou, táta“. Potom se tam schovávala školní fotka hezké náctileté slečny s tmavými vlasy, podle stylu tak deset let stará; na zadní straně tentokrát nestálo nic. A pak tam byla vizitka. STEVEN M. FIGUEROA, četla jsem. PROBAČNÍ SLUŽBA, OKRSEK SUFFOLK. Aidan měl probačního úředníka. Do prdele. 99

Ukázka elektronické knihy

Profile for Kosmas-CZ

Cizinec na pláži (Ukázka, strana 99)  

Cizinec na pláži (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz