Page 1

1919

a na druhé straně naše vedení, s kterým vedeme nyní boj (totiž vojsko vůbec, ne však krvavý) o zlepšení poměrů ve všech oborech. Domáháme se spravedlivosti, lepšího postavení, neb děly se a dosud dějí hnusné věci jak v politice, ve finančnictví tak ve vedení a vůbec ve všem, na co patříš. A za to nazývají nás bolševiky, za to, že chceme a domáháme se práv a spravedlnosti. Toho jim (v čele s B. Pavlů, kterého všichni nenávidíme) nikdy nezapomeneme. A potom – domů – domů – domů – ozývá se ze všech úst a není žádného východiska. A čí vinou se stalo, že jsme zde uvázli, když byli jsme již na cestě odtud? Opět hnusná politika našich zdejších hlav byla toho příčinou. Smutná dohra toho všeho bude kdysi u nás doma, až všemu příjde se na kloub. Jsme nyní v týlu, Tak aspoň se říká, ale jak jsem poznal, v Rusku a na Sibiři, vůbec týl žádný neexistuje. Vše plá ohněm vojny. Na trati sibiřské samá fronta, mnoho našich částí opět již jsou v poli a kladou oběti – za co? Vždyť vykoupili jsme svou krví, které bohužel bylo tak mnoho třeba, to, co nám nejdražší – vlast. A nyní opět krev a ještě jí mnoho poteče – nazmar… Hrozno pomyslit na budoucnost. Však dost, nechme zoufání a doufejme v lepší budoucnost… Máme zde konečně jaro. Ale jaké? Stromy dosud holé – místy ještě spousty sněhu leží, jen sem tam petrklíč, neb jiný jarní kvítek připomíná nám ta kouzla jara. A než se nadáš, opět zde bude zima, bezkonečná zima. Posílám zároveň i fotografii ještě z loňského roku z Irkutska. Málo místa jsem nechal pro Frantíka – no však on napíše zvláštní dopis. Teď mrzí mne, že tak jsem psal, že tak zoufale dívám se na situaci, však to je vždy, kdy upadám v zádumčivost, což je nyní u mne na denním pořádku. Líbá Vás vřele Váš Miloš.

Tomsk, 21. května 1919 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268066


1919

21. večer. Práce stavby divadla kvapně pokračuje. Vše je z bříz – krásně se vše vy‑ jímá a vystupuje ze zeleně vzadu stojícího lesa. Jen abychom mohli toho divadla užít. Obávám se totiž, že se bude opakovati loňské stěhování z místa na místo. A začíná se to ukazovat. 7. rota odejela již na Kolčugin na zesílení 4. roty a kdo ví, zda nepřijdeme na řadu nyní my. Všecko je teď možné. A opět to cvičení, jak si oddychnu, až bude po 27. a 28., neb tím se prozatím skončí to nekonečné přímo týrání – dobrovolné však. Čeká mne ale zase druhá, rovněž taková nevděčná prá‑ ce – nacvičovat s celou rotou prostná. 22. noc. A opět služba – nyní obden, neb odejela 7. rota. A zítra, asi pod rouškou plukovního cvičení, má jíti 5., 6. a jiné roty asi 10 verst odsud proti jakési bandě „krasných“. Nevím, zda je to pravda, ale jestli ano, pak je to podlé a  nepěkné ze strany velení. Snad se obavy o tom všem uskuteční a my místo divadla budeme mít – boj. Kdo nás uvedl v takové zoufalé postavení? Kdo jest původcem toho všeho? Proč jsme zde? Za co teče ještě česká krev? Takové otázky mimochodem tanou na mysli. A správnou odpověď nenajdeš. Jen jediné, co můžeš skoro tvrdit, jest: Naše tvrdohlavé, zabedněné tupé hlavy. 23. odpoledne. Tedy už je po  onom plukovním cvičení. Jak jsem tomu rád, že včerejší řeči nebyly pravdivé. Však přece – účel zde byl – prozkoumat okolí. Hoši nadávali, neb cvičení skončilo ještě dopoledne a byli 15 verst daleko. Zapotili se dosti. Tomsk 23. 5. 1919 Drazí. Jelikož se naskytá příležitost, posíláme dopis po  Zmeškalovi z  Přerova, který jsa uznán invalidou, jede domů. Miloš ve svém dopise vylíčil Vám přibližně situaci zde, avšak se dívá na vše příliš černě. Doufám, že budoucnost nám ukáže více. My v Tomsku se máme, může se říci, dobře, na stížnosti dosud není příčina, zdejší okolí je klidné a  myslím, že nepořádky na  jiných místech budou likvidovány. Situace na  frontách nám dokazuje, že je naděje na  poměrně brzký návrat domů. Ovšem, zatím je třeba čekat na vývin událostí ve sgtřední Evropě, a hlavně u nás v Sibiři. Snad vše skončí k naší spokojenosti. O Munovi jsou zde různé zprávy, je to zločinec a zrádce. Myslím, že máte doma asi hodně starostí a my jsme zde skoro nečinní. Tak se dovídáme, máte o nás málo zpráv a divíme se, že dosud není lepší spojení s vlastí. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268066


1919

Nepřichází žádná korespondence, ačkoliv píšeme všichni poměrně dost. O nás asi něco Vám řeknou invalidé, kteří asi nyní jsou doma, mezi nimi několik Přerováků. Od Vás poslední lístky došly adresované na Dárnici, dostali jsme já i Míla po jednom právě v poslední den našeho pobytu na Ukrajině, kdy načal ústup a cesta na francouzský front a jak víte, uvázli jsme na Sibiři. Čekáme zatím na transport invalidů, kteří by vzali naše psaní domů. 24. večer. Konečně dověděl jsem se vše. Hoši dělali policajty, aniž by o tom věděli. Z okolních vesnic měli „bagáni“ rukovat, ale nechtělo se jim. Tak naši se tam šli podívat, prostě aby nahnali rekrutům strach a tím je přinutili k nastoupení služby. Jaká hanebnost. Zítra – opět paráda. 25. večer. Výročí našeho vystoupení v Sibiři. Veliká paráda. Již jsem si několikráte všiml, že naše vrchní velení (divizní) při pozdravu neoslovuje nás bratry, což ov‑ šem každého velice zaráží. Pěkně pokračujeme! 26. večer. Celé dny jen učení a učení. Ze cvičení hned na divadlo a tak stále. Co budeme dělati? K poradám sjezdových zástupců v Tomsku Vladimír Lonský, zástupce 4. pl.30 Tvořením československé armády v Rusku konali jsme, dle prohlášení Masa‑ rykova, náš národní program. Jako voliči konali jsme to, co nám političtí vůdcové léta a léta mluvili; rozbíjeli jsme militaristický a kapitalistický absolutism, osvobo‑ zovali jsme znásilněné národy z okovů německo­‑maďarského šovinismu, budovali jsme neodvislý československý stát, osamostatňovali jsme sebe i  svůj lid doma, 30

František Vladimír Lonský (29. 3. 1889 Kostelec nad Černými lesy – 1. 12. 1979 Hradec Králové) byl před válkou učitelem. Do zajetí padl v březnu 1915 v Karpatech jako vojín zeměbraneckého pěšího pluku č.  9. V  srpnu 1916 se přihlásil do  legií a  od  listopadu  1917 sloužil u  1. záložního pluku, později byl převelen k 4. čs. stř. pluku. V prosinci 1918 byl zvolen jako jeden ze čtyř zástupců 4. pluku na  plánovaný vojenský sněm. Ten se uskutečnil v  Tomsku v  květnu 1919 a  požadoval ukončení bojových operací a  urychlený návrat domů. Byl však zakázán, takže ho organizátoři přesunuli do  Irkutska, kde bylo 53 delegátů zatčeno a  převezeno do  Vladivostoku. Mezi nimi i des. Lonský. Počátkem roku 1920 byla většina zadržených odeslána do vlasti. Po návratu domů pokračoval Lonský v učitelské dráze. Po okupaci v roce 1939 žil v Poličce a zapojil se do odboje, v letech 1942–1945 byl vězněn ve Cvikově. Po válce vstoupil do KSČ a byl školním inspektorem v  Humpolci. Po  odchodu do  důchodu byl aktivním členem Svazu protifašistických bojovníků v Hradci Králové.

100 Ukázka elektronické knihy

Profile for Kosmas-CZ

Cukrář vojákem (Ukázka, strana 99)  

Cukrář vojákem (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz