vyhledával, ale bral jsem to jako skvělou možnost odreagovat se aspoň na chvíli od svého studijního stereotypu. Při jedné takové taneční vycházce jsme se seznámili. Bedřich s Alicí a já s Věrkou. Věrka byla milé děvče. Černovláska. Velké modré oči jí svítily do dálky. Líbila se mi. Pocházela z Prostějova. Studovala v Praze ekonomickou školu. Na svůj věk byla velice vyspělá. Myslím duševně. Nebyla ztřeštěná jako některé její vrstevnice. Život měla promyšlený. Měla jasno, co od něj očekává. Bavila se ráda, ale zábava u ní nebyla na prvním místě. To mi imponovalo. Zdálo se, že naše představy o životě jsou si dost podobné. Našli jsme k sobě vzájemnou cestu. Začali jsme se stýkat častěji. Někdy všichni čtyři společně, jindy zase jen my dva. To mi bylo příjemnější. Od počátku jsem obdivoval její dokonalý přehled o politice, ekonomice a o světě obecně. Zajímala se také o historii. Rozhovory s ní byly pro mě nesmírně přínosné a poutavé. O divadlo se již tolik nezajímala. To však neubíralo nic na její přitažlivosti. Další svůj život jsem si nedokázal bez ní představit. Scházeli jsme se často. Protože jsem však já bydlel na koleji a ona také, nikdy jsme nebydleli společně. Přesto jsme si byli velmi blízcí. Domluvili jsme se, že mě Věrka doprovodí při mé další cestě za tátou do Liberce. Doma jsme našli nejen tátu, ale i Petru, která již několik dní bydlela s ním. Potěšilo mě, že táta není sám. Že má zase pro koho žít. A že mohu Věrku představit nejen tátovi, ale i jeho přítelkyni. A on měl zase radost z toho, že jsem si našel takovou hezkou a milou dívku.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268053