Page 1

vyhledával, ale bral jsem to jako skvělou možnost odreagovat se aspoň na chvíli od svého studijního stereotypu. Při jedné takové taneční vycházce jsme se seznámili. Bedřich s Alicí a já s Věrkou. Věrka byla milé děvče. Černovláska. Velké modré oči jí svítily do dálky. Líbila se mi. Pocházela z Prostějova. Studovala v Praze ekonomickou školu. Na svůj věk byla velice vyspělá. Myslím duševně. Nebyla ztřeštěná jako některé její vrstevnice. Život měla promyšlený. Měla jasno, co od něj očekává. Bavila se ráda, ale zábava u ní nebyla na prvním místě. To mi imponovalo. Zdálo se, že naše představy o životě jsou si dost podobné. Našli jsme k sobě vzájemnou cestu. Začali jsme se stýkat častěji. Někdy všichni čtyři společně, jindy zase jen my dva. To mi bylo příjemnější. Od počátku jsem obdivoval její dokonalý přehled o politice, ekonomice a o světě obecně. Zajímala se také o historii. Rozhovory s ní byly pro mě nesmírně přínosné a poutavé. O divadlo se již tolik nezajímala. To však neubíralo nic na její přitažlivosti. Další svůj život jsem si nedokázal bez ní představit. Scházeli jsme se často. Protože jsem však já bydlel na koleji a ona také, nikdy jsme nebydleli společně. Přesto jsme si byli velmi blízcí. Domluvili jsme se, že mě Věrka doprovodí při mé další cestě za tátou do Liberce. Doma jsme našli nejen tátu, ale i Petru, která již několik dní bydlela s ním. Potěšilo mě, že táta není sám. Že má zase pro koho žít. A že mohu Věrku představit nejen tátovi, ale i jeho přítelkyni. A on měl zase radost z toho, že jsem si našel takovou hezkou a milou dívku.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268053


Věrka mi zpříjemňovala pobyt v Praze, a přitom mi nenarušovala mé studium. Právě naopak. S ní mi připadalo všechno jednodušší. Taky jsem se při ní cítil o hodně vyspělejší a zodpovědnější. Dělalo mi dobře, že už nemám zodpovědnost jenom sám za sebe, ale i za svou Věrku. Nemohl jsem si přát lepší přítelkyni než právě ji. Poslední dva ročníky konzervatoře se mi zdály mnohem příjemnější než ty předchozí.

Neseděli jsme již jen ve škole.

Vyzkoušeli jsme si prakticky, jaký je to pocit stát na skutečném jevišti a předvádět se divákům plným očekávání. Někteří spolužáci se s tím těžko srovnávali. Něco jiného je si na divadlo jenom hrát, a něco jiného stát před publikem, které mě pozoruje a očekává ode mne špičkový profesionální výkon. Pro mě to byla vzpruha a velké oživení. Trému jsem měl při každém vystoupení asi stejnou jako ostatní, ale byla to taková ta příjemná tréma. Taková šimravá, plná očekávání, jak se mi to povede, jak se budu líbit divákům v sále. A také svým profesorům. Při každém otevření opony ze mne náhle tréma spadla a byl jsem plně soustředěn na předvedení své postavy. Při každém dalším praktickém představení jsem stále více chápal, že divadlo je můj svět, do kterého patřím. Asi stejně jako můj děd nebo táta. V posledním, šestém ročníku konzervatoře z nás již byli téměř hotoví herci. Aspoň jsme si to mysleli. Všichni jsme si různým způsobem

představovali

svou

budoucnost.

Někdo

ji

viděl

v muzikálech, jiný ve filmu, třetí v televizi. Já jsem tvrdošíjně trval na tom, že mé hlavní působiště bude v činoherním divadle. Bylo nás více takových, ale zdálo se mi, že ostatní nejsou pro divadlo tak zapálení jako já. Prostě jsem věděl, že ze mne bude ten, co bude stát každý 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268053


večer na jevišti ve světle reflektorů a bude rozdávat kus své duše svým divákům. Jednou bude promlouvat k divákům hlasem Othella a jindy třeba slavného Romea. K tomu, aby se tak skutečně stalo, ještě kousek cesty scházel. A nebyl nijak malý a přímý. Prvním ostrým kamínkem, který mě měl k mému snu přiblížit, bylo absolutorium. Tato tvrdá zkouška naší odolnosti a schopnosti předvést vše, co jsme se naučili, a k tomu přidat ještě něco vlastního ze svého nitra, pro mě dopadla dobře. Nakonec se mi absolutorium nezdálo ani tak obtížné, jak to vypadalo na samém začátku studia nebo ještě i v posledním ročníku. Moji pedagogové mě vyhodnotili jako schopného postavit se na divadelní prkna. Stal jsem se vystudovaným hercem. Dostal jsem na to dokonce papír. Mohl jsem tak zahájit svou profesionální hereckou dráhu. Naši profesoři nás před odchodem varovali: „Kolegové, nemyslete si ale, že vystudováním konzervatoře se z vás okamžitě stali velcí herci, na které budou chodit do divadel stovky diváků. To vás čeká ještě dlouhá cesta. Teprve každodenní život na jevišti a vaše vlastní prožité životní zkušenosti vás mohou posunout výše. A k tomu vaše píle, oddanost divadlu a odvaha ze sebe vydat vše, co máte ve svém nitru. Jen na ty, kteří to dokážou nejvíce a nejlépe, budou chodit oddaní diváci plní očekávání, co jim zase ten jejich herec předvede.“ Vzal jsem tato slova vážně. Určité zkušenosti jsem viděl ve své rodině. A nebyl jsem na sebe pyšný. Uvědomoval jsem si, že pro divadlo musím dozrát. Že se budu muset ještě hodně učit od svých zkušenějších kolegů, abych se jim alespoň vyrovnal. Byl jsem

100 Ukázka elektronické knihy

Profile for Kosmas-CZ

Tragéd (Ukázka, strana 99)  

Tragéd (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz