Page 1

z a sv obodu

„Cože?“ „To je ježek, poslouchejte, to funění, dupání, nějakej bodlinatej pantáta si mezi drátama shání noční svačinku.“ Hašek odkládá pušku, na tuhle příšeru ji potřebovat nebude. „Ježek? To je blbost, ne?“ Miloš vykukuje přes okraj okopu, nic moc nemůže vidět. Okopy jsou mělké, nepříliš kvalitní. „A co to cinkání?“ „Na to, že seš skoro doktor, jsi blbej. To těma svejma bodlinama zvoní o dráty. Poslouchejte. U nás v Čechách ježek v noci jenom funí a dupe, tady i zvoní. To víš, francouzskej ježek, aby neměl něco špeciálního.“ Příšera se v jejich očích smrskla z vraždícího, krev chlemtajícího upíra v německé hranaté helmě na drobného nebojácného hmyzožravce, který mezi dráty hoduje na. . . „Žerou ježci maso?“ „Netuším.“ „To bys měl, doktore.“ „Studoval jsem filozofii, ne zoologii. Myslíš, jestli tam nežere ty padlý? Jako krysy?“ Rádl hledí do tmy, pokyvuje hlavou, usmívá se: „Hele, kluci, jak se volá na ježka?“ „Na co to potřebuješ vědět?“ vyprskne Michalec smíchy. Jak rychle se změnila situace od strachu z nepřátelské úderné skupiny, co by sem vpadla, podřezala jim krky nebo odtáhla na druhou stranu do zajetí. „U Afrikánců mají ochočenou opici, u Anglánů jsem viděl kozu a Amerikáni si přivezli kozla. A každá rota má čokla, kočku, myš, krysu, veverku nebo nějakýho ptáka. I tady Michalec má vzadu v krytu toho podvraťáka. Ale nikdo nemá ochočenýho ježka.“ „Jak se dá ochočit ježek?“ Michalec se nemůže přestat smát. „Co bys ho chtěl naučit? Dávat pac, aportovat?“ „Na pi pi pi,“ povídá Hašek najednou. [ 101 ]

Vácha_Za_svobodu_vnitrek.indd 101

10.09.2019 9:23:20 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268022


d a l i b o r vác h a

„Co?“ „Ptal ses, jak se volá na ježka.“ Chlapi se nejdřív hihňají, potom dusí smích dlaněmi, a nakonec se chechtají nahlas na celé kolo. „Co se tlemíte, lemouni,“ šeptem na ně křičí z bočního zákopu právě dorazivší poručík Mráz. „Chcete, aby vám sem boš hodil pár obusů?“ Jeho výhružka vyvolává pouze další záchvat bouřlivého smíchu.

„Píše ti zase ten bezrukej Frantík, nebo konečně ňáká buchta?“ Rádl se posadil vedle Michalce a drbl mu do ruky, když měl dojem, že ho bývalý sochař nevnímá nebo se ho rozhodl ignorovat. „Podle toho, jak do toho zíráš, to bude asi nějaká buchta, co?“ Michalec stále nic. „To je ale vlastně jedno, on ti bude psát o vších a ona o filckách, nic ve zlým, hlavně že přišel nějakej dopis.“ Žádná odpověď. „S tebou je teda legrace, starej.“ Michalec patřil věkem v rotě k těm nejmladším, ale ještě před odjezdem z Cognacu na frontu dostal novou přezdívku „starej“. Mohl za ni pochopitelně Rádl jako za většinu přezdívek v jednotce. Z nějakého nejasného důvodu si oblíbí označení dané osoby a oslovuje ji tak dlouho, dokud na to dotyčný nezačne slyšet a nezačnou to používat i ostatní. Jeho úspěšnost je stoprocentní. „Buchta,“ odpověděl Michalec konečně a Rádla, který hodlal odejít otravovat někoho jiného, tak zastavil. „Nějaká festovní, já měl vždycky rád pořádný blondýnky s macatýma stehnama, jo, starej, nejni nic lepšího než pěkně macatý stehna. . . ty ale čumíš, jako kdybys kousnul do šťovíku. Rozchází se s tebou? Je vdaná? Těhotná? Tak co? Svěř se. Strejda Rádl je lepší než kněz, ten ti se vším poradí, a navíc dá rozhřešení.“ „Nezapomněla na mě,“ odvětil Michalec, a zjevně tak „strejdu Rádla“ překvapil. [ 102 ]

Vácha_Za_svobodu_vnitrek.indd 102

10.09.2019 9:23:20 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268022


z a sv obodu

„Co je to za blbost? Kurva, to jsou kumštýři, chytrolíni, študovaný lidi, našince zajímá, jestli se před ním bába rozvalí na posteli a zvedne sukni, to je tak všechno, a vy řešíte složitosti, tanečky, krejzlíčky, šněrovačky, parfémky a básničky. Psals jí taky básničky?“ „Ne,“ Rádlova tiráda začala Michalce z opojení dopisem probírat. Nezapomněla, to ho hřálo i štvalo. „Aspoň tak, blbci, co skládaj veršíky. . .“ „Já jsem udělal sochu, teda, sochu, spíš plastiku, asi takhle vysokou,“ ukázal zhruba půl metru od země. „Kurva, práce, sochu, kurva, sochu,“ Rádl se rozchechtal. „Sochu! Ten blbec jí udělal sochu, čeho, nějaký trpajzlíka na okrasnou skalku?“ „Ne, její sochu, ji, nahou.“ „Tak to je lepší,“ zarazil se Rádl. „A co tvary, šlo to trefit? Měla slušný stehna?“ „Štíhlý, samý sval, nic pro tebe. Ale prsa byla jedna báseň.“ „Jo, jo, slušný kozy, to je taky moje, ale macatý stehna, starej, jsou macatý stehna, to ti řeknu, já ti měl jednu vod Pelhřimova, na tý se všechno, ale úplně všechno třáslo, když jsme to dělali, jako sulc, kamaráde, to bylo prima.“ Oba vojáci jednadvacátého československého pěšího pluku ve Francii sedí na hromadě hlíny kousek od stanového městečka, kam byl regiment přesunut po osmi dnech na frontové čáře. Jsou v Alsasku, na klidnější frontě, aby si pluk zvykl na válku jako celek. Spousta chlapů už na frontě sloužila, ale pluk jako takový ještě ne. Osm dní na frontě, pět dní v záloze. Vyprat hadry, odvšivit, umýt, zahrát si partičku karet, odpočinout, přečíst noviny, karty, zanadávat si. A potom zase zpátky do zákopů, zašpinit se, zavšivit a doufat, že se kolo ještě pootočí, že tam člověk nezůstane zapletený do drátů s hlavou rozkřáplou kulometnou střelou nebo ho nezasype těžký granát v blindáži. „Tak co ti, kurva, píše?“ Rádl se natáhne po dopisu, ale Michalec ucukne. „Tak mi to aspoň přečti, ještě nikdy jsem nečetl dopis od nějaký nóbl [ 103 ]

Vácha_Za_svobodu_vnitrek.indd 103

Ukázka elektronické knihy

10.09.2019 9:23:20

Profile for Kosmas-CZ

Za svobodu (Ukázka, strana 99)  

Za svobodu (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz