KURKUMA (Curcuma longa L.)
R
ostlina patří do čeledi zázvorovitých (Zingiberaceae), z čehož plyne její příbuznost se zázvorem, všemi druhy galgánu, se zedoárií a několika dalšími gastronomicky významnými rostlinami. České botanické jméno je kurkumovník dlouhý, nejčastější latinské synonymum pak Curcuma domestica. V češtině se často nazývá indický šafrán nebo žlutý zázvor. Anglické jméno je Turmeric, někdy Yellow Ginger a také Indian Saffron, německé Gelbwurz, Indischer Safran či Kurkuma, francouzské Curcuma, Souchet des Indes, Safran des Indes a Terre merite, italské Curcuma, Curcuma di Levante, švédské Gurkmeja. Ve španělštině se nazývá Cúrcuma či Azafrán de las Indias, v portugalštině Acafrao da terra, Acafrao da India, v řečtině Kitrinoriza (Κιτρινόριζα), v arabštině Uqdah safra ()مكرك, v turečtině Hint zafrani nebo Zerdeçal a ve svahilštině Manjano. V jazyce Farsí (Írán) je jeho jméno Zard-chubeh ()هبوچدرز, v jazyce Hindi pak Haldi (हल्द ी), v tamilštině Manjal (மஞ்சள்), v thajštině Khamin (ขม ิ น ้ ), v malajštině Kuniyt basah, v indonéštině Kuniyt, v laoštině Khamin ້ນ), v barmštině Hsa-nwin, ve vietnamštině Bột (ຂະໝິ nghệ, Uất kim a Khương hoàng, v khmérštině (Kambodža) Lamiet. Čínské jméno je Jiāng huáng (薑黃), korejské Kang-hwang (심황) a japonské Taamerikku (ターメリック) nebo Ukon (ウコン). O kurkumě máme první dochované zprávy staré asi 4500 let z védské kultury v Indii, kde byla již používána k lékařským (ajurvédská medicína), ale i kulinářským účelům. Do Číny se dostala pravděpodobně
v 7. století našeho letopočtu, v Africe se rozšířila mezi 8. a 12. stoletím a do karibské oblasti se dostala ve století osmnáctém. V Evropě se rozšířila až ve 20. století, a to zprvu jen k medicínským účelům. Samozřejmě s výjimkou Anglie, kam se dostala zásluhou kolonizátorů mnohem dříve. Přesný původ kurkumy není znám, ale umísťuje se z výše uvedených důvodů často do jižní Indie. V tom panují
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267893