„Jo, stejská se mi po tobě.“ Jen počkej, až tě jednou zabiju. „Moc?“ „Jo.“ Jen počkej. „Pošlu peníze.“ That’s the trick. I give, he gives. The trick. Umírám hlady a jdu nejdřív do pekárny. Částka je příliš vysoká. Platba odmítnuta. Nasadím si kapuci a naskočím do autobusu. Stěží udržuju rovnováhu. Slunce mě oslepuje. Cestou se mi zvedá žaludek, ale je to ještě daleko. Snažím se bejt vzhůru. Snažím se přežít. Známej pocit. Lidi koukaj. Co to dělá? myslej si. Proč? myslej si. Chudinka! myslej si. Mně je to fuk, myslím si já. Jen bych se ráda dostala domů. Vystupuju z autobusu a chci se vyhnout dětem. Ale mý tělo rozhoduje za mě. Musím jít nejkratší cestou. Musím nechat svý tělo v pohybu, dokud mi to ještě myslí. Mý tělo se musí dostat domů. Nějaký dítě se mě bojí: Mami, co jí je? ptá se. Matka se na mě ošklivě podívá: Nedívej se na ni, je nemocná, odpoví. Hanba. Pozoruje mě nějaká puberťačka: Co dělá, nehráblo jí? ptá se. Druhá se mi posmívá: Je to kurva, právě ji přefikli. Stydím se. Mý myšlenky padaj na zem. Vítr je odnáší. Mizej. Beze zbytku. Autopilot. Vypíná mi mozek. Zapíná se autopilot. Hanba končí. Autopilot začíná fungovat. City umíraj. Mý tělo jde dál.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267846