L OUI SE J E NS ENO VÁ po jídle, které nikdy dřív neochutnali, poslouchají jinou hudbu, čtou jiné žánry. Pokud se příjemci setkají s rodinou dárce, často zjistí, že ty nové věci měl v oblibě právě dárce. Vědci to berou vážně, tak proč ne vy?“ „Jenže záliby se mění. A je jen přirozené, že když se podruhé narodíte, toužíte po nových zážitcích. Žít na plný plyn. Číst nové knihy a poslouchat jinou hudbu k tomu patří.“ „Jenže jsou tu ty divné sny, vzpomínky na věci, které se nestaly, ale pak se ukáže, že se přihodily dárcům.“ „Lidé neustále prožívají stejné zkušenosti, i když o tom nevědí. Těch zbrusu nových mnoho není.“ „Cítila jsem s Nathanem tak silné pouto. Jako bychom byli nějak propojení.“ „A on to cítil taky? To propojení?“ Během té večeře u Nathana jsem jen v jakémsi transu navíjela špagety na vidličku a odešla jsem, sotva jsme dojedli. Nevyměnili jsme si telefonní čísla, a tak jsem mu dneska ráno poslala na Facebooku žádost o přátelství, ale neodpověděl. Tom a Amanda s ním taky nejsou v kontaktu. Ti lidé, s nimiž se cítím tak provázaná, mě nechali úplně klidně jít. Je to všechno jen v mé hlavě? Ignoruju Vanessinu otázku a urputně se držím svého tématu. „Co ty moje epizody? Strach? Panika? Ty věci, které vidím ve svých představách? Připadá mi, jako by se mi přihodily někdy v minulosti. Co když ano, jen se nestaly mně, ale Callie? Ta možnost tu přece je, ne? Nebo mi snad přeskočilo?“ „Nepřeskočilo vám, Jenno, ale prošla jste si neskutečně trýznivou zkušeností a berete velice silné léky. Vaše duševní zdraví tím utrpělo. To je pochopitelné. Mluvily jsme spolu o relaxaci, pamatujete?“ „A co ten můj sen? Jak hraju Púovy klacíky na mostě. O tom pikniku.“ „Myslím, že každý někdy hrál Púovy klacíky. To nejspíš vyplula na povrch stará vzpomínka z dob, kdy jste byla malá.“ Když jsem byla malá, s nikým jsem si to nerozdávala v obilném poli, pomyslím si, ale o téhle části svého snu jí vykládat nemůžu. To už by bylo příliš trapné. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267833