voliči si nepřejí, aby se jim nějací přístavní spratci honili kolem domů. Je jistě správné a záslužné vzdělávat chudinu, ale instituce, jako je tahle, by měly zůstat v místě, které jim náleží. V tomto případě v docích.“ S lidmi, jako byl pan Peabody, už měla Sylvia zkušenosti. S ledovým klidem mu pohlédla do očí a nakrčila čelo. „Opravdu? Povězte mi, spadá opatství do vašeho okrsku?“ Peabody se samolibým uspokojením přikývl. „Samozřejmě. Opatství a všechny okolní ulice.“ „V tom případě mě překvapuje, že jste si nepovšiml, že tento dům patří opatství. Škola by zde nemohla být, pokud by nám opatství dům nepronajalo.“ Peabody zamžoural a vzápětí vyhrkl: „Nepochybně převor vůbec neví, jaké škole dům pronajal.“ Peabody upřel na Sylvii obviňující pohled. „Buďte si jistá, že ho na to neprodleně upozorním, a vy i ta vaše škola okamžitě poletíte.“ Sylvia udělala několik kroků a Peabody, aby ji nespustil z očí, se za ní musel otočit směrem ke dveřím. „Jak chcete, pane, rozhodně si promluvte s převorem Robertem, ale ujišťuji vás, že velice dobře ví, o jakou školu se jedná. Šel dokonce tak daleko, že nám nabídl služby lékaře opatství, kdyby jich bylo zapotřebí.“ Zvolna mířila ke dveřím a táhla nesnesitelného Peabodyho za sebou. „Sama za sebe musím říct, že bych se neodvážila jít za převorem Robertem s prosbou o pronájem budovy, aniž bych ho předem nepřesvědčila o našich dobrých úmyslech.“ Peabody se zarazil a zatvářil se ustaraně. „Já… Ach, ano. Rozumím vám.“ Ale pak se vzpamatoval a napřímil se. „Přesto ale, řečeno světsky, nelze 96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267694
strpět, aby se kvůli takové škole v téhle čtvrti objevovali spratci z doků. Místní to nebudou trpět. A já také ne.“ Opět se dostával do stavu spravedlivého rozhořčení. Sylvia zaváhala jen vteřinu. „V tom s vámi nemohu souhlasit, pane, ale dřív, než začnete proti škole brojit, měl byste vědět, že škola je pod záštitou děkana kostela Ježíše Krista a má finanční podporu lorda Christophera Cavanaugha, který se právě usadil ve městě. Jako příslušník šlechty následuje lord Cavanaugh příkladu prince Alberta a královny ohledně vzdělávání těch méně šťastných, v zájmu rozkvětu národa jako celku.“ Peabody, který šel za ní ke dveřím, se na prahu zastavil a vytřeštil oči. „Lord Cavanaugh?“ „Ano.“ Sylvia neměla důvod nepochlubit se a nedodat škole lesku. „Jeho bratr je markýz z Raventhorne. Pokud vím, markýz a jeho žena nejsou princi Albertovi a královně neznámí, a jeden z markýzových bratrů má s princem společnou vášeň pro vynálezy. Lord Christopher Cavanaugh se zabývá stavbou jachet a hodlá v docích otevřít novou loděnici. Vlastně je to tak, že jeho loděnice obsadila sklad na Grove, v němž se škola původně nacházela, a proto se lord Cavanaugh rozhodl, že bude školu podporovat.“ Peabody zabručel. Pak se zamračil a odkašlal si. „Přes všechno, co si Jeho lordstvo myslí, jsem si jistý, že jakmile ho navštívím a předložím mu celou záležitost ve správném světle, bude souhlasit s tím, že by zde ta škola neměla být.“ Přezíravě si změřil chlapce, kteří stále seděli na podlaze, poslouchali 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267694
a ani nedutali. Pak přimhouřil oči a pohlédl na Sylvii. „Říkáte na Grove?“ Přikývla, protože se ho chtěla co nejrychleji zbavit. „Třetí skladiště od nároží Princes Street. Bude buď tam, nebo ve své kanceláři v tom novém domě na King Street.“ „Dobře. Seženu ho a promluvím si přímo s ním. Tohle vyřešíme rychle.“ Peabody se otočil a vyšel na verandu. „Pamatujte na má slova, slečno Buckleberryová,“ řekl a na zvýšení důrazu klepl hůlkou, „tu vaši školu budete muset odsud odstěhovat. Nepatří sem.“ S těmi slovy Peabody sešel ze schodů a sebejistým krokem zamířil k řece a k dokům. Sylvia se chtěla otočit, aby pokud možno napravila škody, které Peabodyho slova jistě napáchala, když si u vchodu jednoho domu všimla přísně vyhlížející dámy v černém. Stejně jako předtím se upřeně a zřejmě zlovolně dívala na školu. Pak se otočila a s pomocí hole ztěžka došla ke schodům vedoucím ke vchodovým dveřím a zmizela uvnitř. Sylvia potřásla hlavou, otočila se a zaslechla, jak Jellicoe říká chlapcům: „Slyšeli jste slečnu Buckleberryovou, jak říká radnímu, kde najde Jeho lordstvo. Víte, že nám Jeho lordstvo včera celý den pomáhalo se stěhováním. Co myslíte, že udělá, když mu radní navrhne, aby se škola přestěhovala jinam?“ Chlapci se rozesmáli a jeden vykřikl: „Jeho lordstvo se mu vysměje a řekne ne.“ „Přesně tak.“ Cross zaklapl knihu, ze které předčítal a pokynul chlapcům, aby vstali z podlahy. „Je načase, abychom nedělali Jeho lordstvu ostudu. Vrátíme se k práci.“ 98 Ukázka elektronické knihy