spouštěče reminiscencí byly typické pro PTSD (zprávy v novinách o konfliktech, střelba ve filmu v televizi, prudký pohyb druhé osoby atd.). Stejně tak kompulze byly typické pro OCD (např. mytí a kontrola, které však nesouvisí s traumatem). Může to znamenat, že trauma spustí latentní OCD, což může ukazovat také na souvislost mezi oběma poruchami, obě poruchy si však v komorbiditě mohou zachovat své individuální rysy. Ovšem traumatická situace může být precendentem i čistého OCD, kdy žádné příznaky PTSD přítomny nejsou.
Tourettův syndrom Zhruba jedna třetina až jedna polovina dětí s Tourettovým syndromem (TS) nebo chronickou tikovou poruchou má též celoživotní komorbidní OCD (Bloch, Green, Kichuk et l., 2013). OCD příznaky u pacientů s TS se objevují v čase, kdy tiky dosahují vrcholu, ale příznaky se mohou objevit také de novo v dospělosti. Pacienti s OCD s přidruženými tiky mívají častěji obsese týkající se symetrie, počítání, opakování, aranžování a zajišťování než pacienti s OCD bez tikové poruchy (Leckman, Grice, Barr et al., 1994). Z hlediska farmakoterapie mívají děti s OCD a přidruženými tiky horší odpověď na SSRI než děti bez přidružených tiků (March, Franklin, Leonard et al., 2007). Zatímco děti s OCD a přidruženými tiky nemusí optimálně reagovat na SSRI, reakce na KBT je podobná u dětí s OCD s tiky i bez nich (March, Franklin, Leonard et al., 2007). Další možností léčby pro pacienty s OCD s komorbidními tiky jsou antipsychotika. Meta analýza antipsychotické augmentace pro léčbu refrakterní OCD naznačuje, že pacienti s OCD s přidruženými tiky mají lepší odezvu na na kombinaci SSRI a antipsychotik (Bloch, Green, Kichuk et al., 2013).
ADHD Kompulzivita a impulzivita jsou definovány buď jako pocit nucení vykonat určitou činnost za účelem zmírnění stresu, nebo jako pocit úzkosti u kompulzivity a jako náchylnost k jednání bez náležitého rozmyslu u impulzivity. Na první pohled mohou vypadat jako opačné rysy chování, ale ve skutečnosti je u některých klinických jednotek možná úzká souvislost. Patologické hráčství nebo zneužívání návykových látek mohou být příkladem: jsou klasicky považovány za vysoce impulzivní poruchy, ovšem obě sdílejí také kompulzivní rysy. Z tohoto pohledu není častá komorbidita mezi OCD a ADHD překvapující a pravděpodobně souvisí s překryvem neurobiologických základů. Porucha pozornosti s hyperaktivitou je běžná neurovývojová porucha s nástupem v dětství, která se objevuje u přibližně 5 % populace a často je komorbidní s OCD (Jaisoorya, Janardhan Reddy, Srinath, 2003). Tento vztah je zajímavý z několika důvodů: prevalence ADHD se podstatně liší v jednotlivých studiích (od 0 do 51 %), což je dáno metodologií studií, ——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267469