Zřídla dlouho jsem stál po kolena v plevelu a cítil, jak mi po zádech stéká pot. A pak jsem si naplno uvědomil, co jsme s Lídou pochopili už včera. To je hrozné, řekla, když se dívala na mrtvoly nad Zřídlem, o to horší, pokud to nějak souvisí s tím, že Komár vyhasl. A když jsem pak seděl s doktorem v potemnělém pokoji, povzdechl jsem si: Když jde o Zřídla, nic není náhoda. Ani to, že ta těla skončila přímo nad ním. Ani to, že ho tím… poničila. Záblesk vzpomínky – kniha v červených deskách, pomalu se otáčející stránky, konejšivý hlas. A pak to bylo pryč. Zhluboka jsem se nadechl. Někdo z nás Zřídlo zničil.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267343