U Leskoviku pro jistotu nasadíme nepromoky. Několik kapek už spadlo na plexy přílby a po včerejší zkušenosti nechceme nic podcenit. Během soukání se do pogumovaných obleků nás dohání skupina Slovinců z restaurace. Projedou kolem a zdraví. Po několika kilometrech nepromoky sundáváme. Byly sice zbytečné, ale preventivní funkci splnily. Nyní nás čeká cesta údolím plným serpentin. Rychlost se každou zatáčkou automaticky snižuje až na 40 km/h. Vracečky se střídají v rychlém sledu, silnice je samá díra naplněná dešťovkou, musíme jet velmi opatrně. Za jiných okolností bychom si takové zatáčky užívali. Před obcí Kamenicë na nás zaútočí pes. Přitom z dálky vypadal mírumilovně. Líně si ležel u silnice a jen občas zvedl hlavu, aby měl přehled, co se kolem něj děje. Když se Petr ocitne v jeho blízkosti, pes vystartuje a zuřivě štěká u Petrových nohou. Nyní jsem na řadě já. Jsem připraven i na nejhorší, kdybych měl psa přejet. Už jednou se mi něco podobného stalo, naštěstí s dobrým koncem. Tedy hlavně pro psa. Byl jsem s jedním kamarádem v Rumunsku a tam na mě jeden takový vztekloun zaútočil. Nejprve mi šel po nohách a pak po předním kole motorky. Bylo mokro a bílé dopravní značení na vozovce se stalo pro psa osudným. Poskakoval mi před kolem tak dlouho, až uklouzl po tomto značení a s bolestivým kňučením odtáhnul pryč. Měl štěstí, že jsem jej minul a nepřejel ho, ale nebylo mi příjemně. Nyní mě čeká něco podobného. Pes se připravuje na
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267331