U Leskoviku pro jistotu nasadíme nepromoky. Několik kapek už spadlo na plexy přílby a po včerejší zkušenosti nechceme nic podcenit. Během soukání se do pogumovaných obleků nás dohání skupina Slovinců z restaurace. Projedou kolem a zdraví. Po několika kilometrech nepromoky sundáváme. Byly sice zbytečné, ale preventivní funkci splnily. Nyní nás čeká cesta údolím plným serpentin. Rychlost se každou zatáčkou automaticky snižuje až na 40 km/h. Vracečky se střídají v rychlém sledu, silnice je samá díra naplněná dešťovkou, musíme jet velmi opatrně. Za jiných okolností bychom si takové zatáčky užívali. Před obcí Kamenicë na nás zaútočí pes. Přitom z dálky vypadal mírumilovně. Líně si ležel u silnice a jen občas zvedl hlavu, aby měl přehled, co se kolem něj děje. Když se Petr ocitne v jeho blízkosti, pes vystartuje a zuřivě štěká u Petrových nohou. Nyní jsem na řadě já. Jsem připraven i na nejhorší, kdybych měl psa přejet. Už jednou se mi něco podobného stalo, naštěstí s dobrým koncem. Tedy hlavně pro psa. Byl jsem s jedním kamarádem v Rumunsku a tam na mě jeden takový vztekloun zaútočil. Nejprve mi šel po nohách a pak po předním kole motorky. Bylo mokro a bílé dopravní značení na vozovce se stalo pro psa osudným. Poskakoval mi před kolem tak dlouho, až uklouzl po tomto značení a s bolestivým kňučením odtáhnul pryč. Měl štěstí, že jsem jej minul a nepřejel ho, ale nebylo mi příjemně. Nyní mě čeká něco podobného. Pes se připravuje na
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267331
výpad. Zvedám nohy ze stupaček co nejvýš a přidávám plyn. Přesto zahlédnu jeho zubatou tlamu v těsné blízkosti svých bot. V Korςe potkáme takových psů několik. Jsou snad všude. Jak jednotlivci, tak smečky. Naštěstí nejsou agresívní. Na konci obce mě zaujme žena stojící u zdi zahrady. Možná to je hřbitov, nevím, co se za zdí ukrývá. Žena gestikuluje a poutá na sebe pozornost. Nevím, jestli to, co se stane, má určitou souvislost, nebo je to čistě náhoda, ale najednou Petr vykřikne do interkomu: „Viděl jsi to?“ „Myslíš tu ženskou?“ ptám se nechápavě. „Ne, po mně někdo něco hodil nebo vystřelil, možná kámen.“ „Cože?“ Když Petr projížděl kolem ženy a následně podél plotu, u kterého stála, koutkem oka zahlédl rychle letící předmět, který obrovskou silou narazil do jeho přílby. S největší pravděpodobností to byl kámen vystřelený z praku. Náraz byl tak obrovský, že zanechal v přílbě hlubokou prohlubeň těsně nad plexisklem. Kdyby dotyčný trefil hledí, tak velký náraz by určitě nevydrželo a mohlo by to mít hodně škaredé následky. Petr nechce situaci řešit a raději odtud mizíme. Bůhví, kdo se za zdí skrývá nebo kolik jich je. Blížíme se k jezeru Ohrid. Z dálky vypadá jako jemný opar nad krajinou, ale čím jsme blíž, tím více dostává jezero jasný tvar i barvu. U silnice na jeho březích nabízí rybáři čerstvě nachytané ryby. Natahují ruce s úlovkem do silnice a o jejich čerstvosti má přesvědčit akvárium, ve kterém se to rybami jen hemží.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267331
Asi 2 km od hranic s Makedonií zastavíme u rybí restaurace v kempu Lin. Z restaurace je výhled na jezero, nad nímž právě prší. Objednáme si rybí polévku a salát. Musím uznat, že chutná báječně. Během jídla studuji aplikaci Booking.com a vyhledávám co nejlevnější ubytování. Na stan dnes musíme opět zapomenout. Ještě než se dostaneme na hranice, musíme opět do nepromoků. Na vojně se tomu říká „barevná hudba“, když se člověk neustále převléká. Doufám, že to bude naposledy, co se do nich musím nacpat. Státní hranice. Průjezd do Makedonie je plynulý a nemusíme ani ukazovat celníkům kufry. Kontrola zavazadel, kterou tu provádí, je pouze formální. Řidič vyleze z auta, otevře kapotu, celník nahlédne a nechá ji zase zavřít. Nic víc, nic míň. Ohridské jezero patří mezi nejstarší jezera na planetě Zemi, jeho stáří se odhaduje na 3–4 miliony let. Se svojí úctyhodnou hloubkou 300 m patří mezi nejhlubší jezera na Balkáně. Díky krasovému podloží má jezero průzračně čistou vodu s viditelností až 22 m do hloubky. Jezero je napájeno podzemní řekou z Prespanského jezera. Říká se, že kolem Ohridu bylo postaveno na 365 kostelů a klášterů, pro každý den v roce jeden. Pokud je to pravda, do dnešní doby se zachovala asi třetina z nich. Pro svoji krásu bylo jezero zapsáno do seznamu UNESCO. Ubytování najdeme hned. Na jedné straně silnice stojí penzion a na druhé malinký kemp, který vypadá spíše jako zahrada. Momentálně tu nikdo nestanuje, sezóna ještě nezačala. Přivítá nás
99 Ukázka elektronické knihy