velkolepější. Ale Antonín takové návrhy okamžitě pouští z hlavy. Pak přichází na řadu možnost stát se slavným. Tato marnivost však je natolik neslučitelná se způ sobem života, který si Antonín zvolil, že jej vůbec nezasahuje. Poté jsou jeho vzpomínky a představivost nená padně směrovány k příjemnostem života: ke sportu, hi-fi technice, biografu, k prázdninám a dobrému bydlení – k veškerému pohodlí, které život posky tuje. Před Antonínem defiluje všechno, co bylo nej skvělejší a nejúchvatnější v jeho předcházejícím životě. Tyto vzpomínky ostře kontrastují s jeho cha trčí z plechovek a s ničím nezakrývanou vyhlídkou na smetiště. Antonínem ten rozdíl otřese, ale nepo přává myšlenkám na příjemnosti místo. Následuje vzpomínka na potěšení z jídla a pití. Tento mladý muž pocházející z dobře živené rodiny se postí celé měsíce při jednom prostém zelenino vém jídle denně, často jen o chlebu a vodě. Myšlenky na staré dobré časy se mu vznášejí před duševním zrakem. Možná se mu i vtírá vzpomínka na chutné krokodýlí karbanátky, které jedl u Nilu. Všechny tyto představy vyúsťují v jediné: „Antoníne, neotá lej! Musíš odejít. Nerozmýšlej se příliš dlouho. Vrať se na svůj pohodlný statek! Vrať se ke své životní dráze! Vrať se k přátelům! Vrať se k těm pohádko vým jídlům!“ Světská pokušení, která na Antonína stále do tírají, nepůsobí zvenčí, ale zevnitř. Proto jsou tak
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267301